Zahrál jsem vše, co jsem chtěl, a stejně výměnu prohrál, uznal kvality Alcaraze zklamaný Lehečka
Tenista Jiří Lehečka na první grandslamové semifinále v kariéře nedosáhl. Na US open vypadl s nasazenou dvojkou Carlosem Alcarazem ze Španělska, kterému podlehl 0:3 na sety. „Jakmile na tom kurtu je plno, tak je to úplně jiná atmosféra,“ komentoval atmosféru na dvorci Arthura Ashe Jiří Lehečka v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.
Výsledek zápasu, se kterým spokojený být nemůžete, ale s celkovým výkonem se světovou dvojkou možná ano, ne?
Mně se to teď těžce hodnotí. Jsem si vědom toho, že jsem nehrál úplně špatný tenis, ale i přes to, že jsem předvedl slušný výkon, tak jsem občas cítil, že to nestačí. Narazil jsem na grandslamovou verzi Carlose a je strašně náročné proti tomu hrát.
Byl jsem bohužel trochu horší v úvodech do hry, v servisu i v returnu, ale pak, i když jsem hrál vyrovnaně od základní čáry, tak když jsem dostal šanci a vyhrál jeden dva body za sebou, tak on vždy přepnul a zahrál neskutečný bod. V momentě, kdy ho chci porazit, tak musíte tyhle big pointy vyhrávat, ale vyhrávat je proti hráči, jako je Alcaraz, je strašně těžké, protože on z těch bodů žije.
Jak je mentálně složité hrát proti Alcarazovi? Ono to někdy působí, že hrajete proti dvěma hráčům, protože se přepne z obranáře na útok během jedné výměny.
Je to strašně náročné. Fyzicky to bylo v pohodě, nehráli jsme tak dlouho, jen tři sety, a ty nebyly tak dlouhé. Spíš ten tlak, pod který vás dostane. Sebere vám jistotu, že v moment, kdy zahrajete suprový tenis, tak v 99 procentech v předchozích kolech jsem byl přesvědčený, že ten bod získám, a když ne, doklepnu volej do prázdného dvorce.
S ním to ale neplatí. On je tak pohybově nadaný a neskutečně předvídá, že jsem vůbec nevěděl, jak na to reagovat, protože jsem zahrál vše, co jsem zahrát chtěl, a i tak tu výměnu prohrál. Věřím, že kdybych polovinu těch dlouhých výměn u sítě vyhrál, tak bych se alespoň k nějakým brejkbolům dostal a třeba bych alespoň jeden set na svoji stranu strhnul. Na kdyby se ale nehraje.
Jak se vám hrálo na největším kurtu na světě?
Začátek byl asi nejnáročnější. První dva, tři gamy jsem se necítil úplně dobře. Jakmile na tom kurtu je plno, tak je to úplně jiná atmosféra. Z Carlose bylo cítit, že už tam hraje tři roky skoro každý zápas a já jsem se s tím sehrával. Asi nejvíc mě mrzí, že jsem si v prvním gamu prohrál servis a to najedou protihráči dodá sebevědomí.
I když jsem pak viděl, že jsem se dostal na nějaké shody, když on doservírovával set, tak kdo ví, jak by to bylo, kdybych si ten servis na začátku udržel. To je ale taková nováčkovská daň a každý si tím musí projít.
Je to dobré poučení, že až se mi to stane příště, tak budu vědět, jak na to zareagovat. Ve druhém a třetím setu už jsem to nevnímal, to jsem byl zahleděný do hry, ale zpočátku jsem byl asi malinko nervóznější, než bych si představoval.