Z B-týmu až do top desítky ve Světovém poháru. Charvátovou po skvělém sprintu těší gradující forma

Jak vám chutná návrat do elitní desítky ve Světovém poháru?

Je to skvělý pocit. Povedlo se mi to už možná trošku na stará kolena, protože takhle vysoké cíle jsem neměla. Cítím, že stárnu, síly ubývají, ale dnes jsem to znovu byla já. Trať je tady sice bolestivá, protože člověk si nikde neodpočine. Od začátku závodu jsem do toho ale vstoupila naplno, trošku s obavou, že jsem to přepálila, ale naštěstí před střelbou jsem si to pohlídala. Když jsem jela do posledního kola, tak jsem měla zatmění v hlavě, už jsem toho moc nevnímala, hekala jsem až jsem se chvilkami smála sama sobě. Jela jsem, seč mi síly stačily, do cíle to dopadlo na pěkném osmém místě.

Pamatujete si, kolik bylo vašim kolenům, když jste byla naposledy v elitní desítce?

Desátá jsem byla asi před třemi lety v Novém Městě na Moravě. Vzpomínám si na momenty, když jsem závodila před mistrovstvím světa v Anterselvě, kde jsem tehdy skončila třetí, a tady v Ruhpoldingu jsem nedala poslední ránu. Někdo mi pak říkal, že to nevadí a že si dvě nuly pošetřím na mistrovství světa. Moje forma graduje a vyvíjí se to pozitivním směrem. Jsem v pozitivní náladě a těším se na další závody.  

Máme to chápat jako pozvánku na světový šampionát do Vysočina Areny?

Samozřejmě. Směřuje tam celý biatlonový svět a my se na to moc těšíme. Zvu všechny fanoušky, protože tam bude panovat velkolepá atmosféra. Jako letitý závodník si uvědomuji sílu fanoušků, je nádherné před nimi závodit.

Na trati jste byla sedmá nejrychlejší biatlonistka. Panuje spokojenost s tím, co jste předvedla?

Moje forma graduje. I přes Vánoce jsem přidala hodně tréninkových kilometrů a intenzity. Cítím se dobře a musím věřit, že mi vydrží zdraví. Prožívám o dost lepší sezonu, než jsem doufala. Zatím všechno dobré.

V minulé sezoně jste první bod ve Světovém poháru získala právě až v Ruhpoldingu. Jak náročné bylo znovu do všeho dávat maximum sil i v letní přípravě, kterou jste strávila s B-týmem?

Když mi na jaře oznámili novinku, že putuji do B-týmu, tak jsem to nebrala dobře. Cítila jsem se odstrčená a že se mnou už nikdo nepočítá. Když si to vezmu zpětně, tak bych neměnila vůbec nic. Zkušenosti, co jsem v kariéře nasbírala, jsem přetavila ve velmi kvalitní trénink. V přípravě jsem jezdila i sama na soustředění, tři týdny jsem trávila ve Francii. Věděla jsem, co dělám a proto je to teď větší potěšení pro mě samotnou. To, co jsem investovala, se mi pomalu vrací. Vím, že se můžu sama na sebe spolehnout.

Byl to ‚kopanec‘, který vás namotivoval do dalšího snažení?

Nerada dostávám kopance, protože si nikdy nepřipadám, že bych činila nějaké příkoří druhým. Když už jsem do toho investovala spoustu let práce, tak jsem nebyla připravená na situaci, že bych měla skončit. Vzala jsem to pevně do svých rukou a s trenérem Jirkou Holubcem, s kterým se znám dlouho, jsem dospěla k tomu, že můžu říkat, jak se na tréninku cítím a můžu si to přizpůsobit. Bylo to nejlepší, co jsem mohla dělat. Prospělo mi to a mohla jsem se postupně vrátit zpátky. 

Jaké máte vyhlídky do stíhacího závodu, do kterého nastoupíte ze slibné osmé pozice?

Nejdřív musím počkat až se mi z tratě vrátí plíce a nohy. Jsem ráda, že máme zítra den volna, dnes jsem tam nechala opravdu všechno. V neděli chci být na trati, co nejsilnější. Minimálně běžecky se budu snažit stíhat a doufám, že se mi udrží i střelecká forma na průměrné úrovni.