Všichni ostatní ubírají a my přidáváme. Ale musíme se dostat na náš level, popisuje dvojnásobný vítěz Dakaru Macík

Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma lety, kdy jsi na Dakaru skončil druhý. Od té doby jsi už dvakrát vyhrál. Bylo to letošní vítězství na Rallye Dakar tím nejdominantnějším?

Neřekl bych. Respektive pokud se podíváme do historie, tak to nevím, takže to nedokážu říct, jaký rok byla větší dominance.

Ale kdybys měl říct, jak to bylo pro tebe, když srovnáme loňské vítězství s tím letošní, i to druhé z roku 2023, protože to byl také úspěch. Jestli jsi měl pocit, že jste byli favorité.

V roce 2024 jsme patřili mezi favority, 2025 jsme byli favoriti. To byly dva rozdílné přístupy, když to porovnám sportovně. Když přijde někdo nový, kdo se najednou objeví a něco se mu podaří vyhrát, tak je to takový ten wow efekt.

Pak jsi v pozici, že už jsi to teda vyhrál a patříš mezi ty nejlepší. Pak to musíš nejenom obhájit, ale i třeba vyhrát něco jiného. Ale už se to od tebe očekává, že budeš mezi těmi nejlepšími.

Co si budeme povídat, ve sportu hraje roli několik faktorů. V tomto případě si myslím, že ten náskok a ta dominance byla stejná v obou letech, přišla nečekaně v nečekanou chvíli ještě do první půle Dakaru.

Proto se o tom mluví jako o dominanci. Ale ono to tak úplně vždycky nevypadá v průběhu. Ta dominance je zapříčiněna technikou, kterou máme skvělou vůbec jako celý tým. Jsme tam tři auta v top čtyřce, pět aut v top sedmičce.

Máme opravdu dominantní techniku. Podařilo se nám jí posunout do úplně jiného levelu. A u našeho sportu je to o technice, pak je to samozřejmě o nás, o té posádce.

Dneska už jsem jenom pilot, mám svého navigátora. V dnešní době už se naviguje úplně jinak, než když jsem začínal, hlavně v jiné rychlosti. A to jsou ty dovednosti, které tě pak taky posunou dál.

„Neztrapnit se”

Jaké byly nejtěžší momenty letošního Dakaru?

Určitě to byl start. Když jsme odstartovali, tak to je spojený s tím očekáváním. Start je vždycky takový nervózní. Znáš to, ty první zápasy, než se do toho dostaneš, tak to je úplně stejné…

Hlavně přežít první kolo.

Tak tak, přesně. A prostě se neztrapnit. Takže hned na začátku bylo vidět, jak se rozdělilo startovní pole, bylo hned vidět ty vlčáky. To, co se očekávalo, tak přišlo. My jsme nechtěli tlačit na pilu. My jsme netlačili na pilu a nebylo potřeba.

To se dostaneš trošku pod tlak, protože najednou víš, že musíš a tak jedeš. Já si zase chci je svoje, protože vím, že jsme v tom svém levelu vysoko. Ale musíme se do něj dostat, musíme v něm setrvat a postupně přidávat. Všichni ostatní ubírají a my přidáváme. To je zásadní rozdíl.

To se podařilo a pak přišly těžké etapy, Chrono48. Jedeš dva dny, 960 závodních kilometrů, k tomu nějaký přejezd. To když vidíš na tom počtu, mám před sebou počítadlo kilometrů, co má navigátor.

Když už tam vidíš 600, 700, 800 – a pořád musíš závodit, pořád to nepřestává. Je to opravdu dlouhé, protože jsme v terénu jeli průměrnou rychlostí těsně pod 100 kilometrů za hodinu. Prostě to neubývá, pak už nechceš.

Když už ti navigátor zahlásí posledních 100, tak si říkáš: „Dobrý, to nějak přežiju.“ Já už si ani nevzpomenu. Co na té trati bylo, to už prostě jedeš setrvačností. Ale naštěstí nám to jde a tyto extrémní etapy nám prostě vždycky vyšli.

„Disciplína a pravidelnost”

Jsi pořád relativně mladý, je ti teprve 35 let. Jak dlouho si myslíš, že to ještě zvládneš dělat?

Myslím, že nejde o to, jak dlouho to zvládnu. Myslím, že bych to zvládnul dlouho, záleží, jak se kousneš. Jak říká moje žena, můj morál by chtěla mít. To si myslím, že zvládnu. Ale otázka je, jestli budu chtít.

Když říká morál, co tím myslí?

To, že jsem schopen každé ráno vstát v šest hodin, že chodím každý den do fitka, že mám disciplínu a pravidelnost. I když se mi nechce, tak do toho jdu. Prostě to, co musí mít sportovec. Ne nadarmo se říká, pokud chceš kvalitního zaměstnance, je dobré, když dělá sport a je to sportovec. Ono to z toho opravdu vychází.

Co se týče pokračování, já záměrně – ne kvůli tomu, že by chtěl být zajímavý, chraň pánbůh, od toho jsou jiní. Nechci řešit budoucnost. Pro mě není tajností, že cokoliv se bude odvíjet do budoucna, tak to bude pro MM Technology. Nebude to pro mě jako osobu.

Tak to mám v sobě nastavené a některé věci nezměníš. Na to už jsem dostatečně dospělý a chytrý, že to vím. A jak to bude do budoucna? Kolik Dakarů a čeho? To opravdu nevím a ani nad tím zatím nechci přemýšlet.