Vadlejch: Před olympiádou v Tokiu jsem cítil obrovskou formu. Věřil jsem, že mě nikdo nezastaví
Hostem sportovní talkshow Páteční finiš s Kateřinou Neumannovou je stříbrný oštěpař z olympijských her v Tokiu Jakub Vadlejch. Na jak dlouho může oštěpař odložit oštěp a odpočinout si po náročné sezoně? Jak moc ho během závodů ovlivňují výkony soupeřů? Je pro něj důležitější medaile z mistrovství světa, nebo z olympiády? A jak se dá sloučit studium a vrcholový sport? Poslechněte si celý rozhovor!
Ty jsi před olympijskými hrami neměl ze zdravotních důvodů úplně ideální sezonu. Neházel jsi moc závodu, ale zpětně jsi tomu přisuzoval pozitivní vliv. Nepomohlo ti také to, že jsi nebyl jasným favoritem na medaili?
Člověk nikdy neví, jaká cesta k té medaili vede. To, že jsem vynechával závody, bylo dobře, protože jsem stále to prasklé tříslo cítil a tělo získávalo chuť k závodění. Na olympiádu jsem odjížděl plně zdráv a s obrovskou chutí závodit, což je ve sportu základ. Tím, že to byla olympiáda, tak ta chuť byla větší a větší a po kvalifikaci byla až neomezená.
Čtěte také
Jaké tréninky jsi mohl dělat, když jsi musel šetřit tříslo?
Musel jsem omezit dynamické a běžecké tréninky. Dělal jsem spoustu odhodů, které jsem před tím trénovat nemohl, protože jsem měl problémy s ramenem. Je to dost často takové hledání kompromisů.
Když se blížil olympijský závod, cítil jsi formu?
Cítil jsem obrovskou formu. Na posledním soustředění jsme byli v Nymburku a chytil jsem tam takovou svoji životní techniku, která vždy přicházela před vrcholy sezony. Víckrát mi trenér řekl, že je to technika, se kterou můžu vyhrát.
Držel sis to až do poslední chvíle před závodem, nebo to změnila nervozita?
Tento vnitřní pocit se zlepšoval ještě s příjezdem do Tokia. Měli jsme tam tři házecí tréninky a všechny byly hodně stabilní a vypadalo to dobře. Na druhou stranu jsem nechtěl vyhlašovat nějaké útoky na medaili, držel jsem si to v sobě a věřil jsem v to, že když takto budu házet, tak mě nikdo nezastaví.
Jaké byly poslední rady tvého trenéra Jana Železného během posledních tréninků? A jaké byly rady těsně před závodem?
Tohle si většinou nepamatuji, ale před finále asi cítil, že mám obrovskou formu a že to tam můžu prodat. Poslední větu mi řekl: „Ukaž, co v tobě je. Máš na to.“ Myslím si, že cítil, že to tam je. Zažil se mnou 11 let nezdarů i úspěchů. Ví, že pro to dělám maximum a něco cítil.
Kolikrát ti během tvé kariéry něco takového řekl?
Opravdu jen jednou jedinkrát. Myslím si, že cítil, že se něco může stát. Bylo to zajímavé. V tu chvíli jsem si uvědomil, co řekl a ještě víc mě to nebudilo.
Související
-
Hry v Tokiu: Náš závod spustili hodinu po tajfunu. Nebylo to dobré, ani bezpečné, říká triatlonistka
„Po tom, co jsme odplavaly a naskočily jsme na kolo, tak v každé druhé zatáčce někdo ležel, protože se vyboural. Organizátoři na to nebyli připravení,“ říká Frintová.
-
Odložení Tokia mi neprospělo. Rok navíc byl hrozně těžký, popisuje atletka Hejnová
„Ten rok mi vůbec neprospěl a myslím si, že to takhle měla spousta starších sportovců, kteří se chystali na olympiádu 2020. Ztratila jsem veškerou motivaci,“ tvrdí Hejnová.
-
Z olympiády v Tokiu mám rozporuplné pocity. Její odložení mi pomohlo, tvrdí maratonkyně Joglová
„Jsem spokojená. Jsem šťastná, že jsem splnila ten limit. To byl první pocit radosti,“ říká v talkshow Na síti s Andreou Hlaváčkovou běžkyně.
