„Rychle jsme běželi pro syna. Něco strašného.“ Fotbalista Hanousek popisuje zemětřesení v Turecku
Nejméně 1600 lidí zemřelo při zemětřesení v Turecku a Sýrii. „V půl páté ráno nás probudilo, jako když si představíte nejhorší turbulenci v letadle, tak si jí dejte do svojí ložnice a to jsme prožívali.“ V jedné z oblastí v tureckém Gaziantepu je také český fotbalista Matěj Hanousek, který v rozhovoru pro Radiožurnál Sport popsal dramatické chvíle v zemi.
Matěji, jste vy i vaše rodina v pořádku?
Zaplaťpánbůh jsem v pořádku já i moje rodina. Všichni spoluhráči jsou také v pořádku. Bohužel, co slyším ta čísla, tak o všech se to bohužel říct nedá.
Byl jste svědkem těchto momentů, nebo jste v destinaci, kde je zatím relativně bezpečno?
To, co jsem zažil dnes v noci, tak už bych nikdy zažít nemusel. V půl páté ráno nás probudilo, jako když si představíte nejhorší turbulenci v letadle, tak si ji dejte do ložnice a to jsme prožívali půl minuty. Něco strašného.
Jak jste reagoval?
Myslím, že bylo lepší, že nás to potkalo takhle nad ránem, když jsme spali, protože prvních deset vteřin jsme nevěděli, co se děje. Rychle jsme běželi pro syna a koukali na sebe a říkali si, že to bude dobré.
Jaké jsou vaše plány pro příští minuty a hodiny?
Bohužel zase asi před hodinou byl další otřes, možná ještě silnější než ten první. Byl zaplaťpánbůh trochu dál od nás, ale jsme se všemi hráči svolaní do tréninkového centra, kde stojí autobus. Uprostřed ničeho sedíme v autobuse a čekáme, co bude. Statik ještě nebyl schopný říct, jestli se můžeme vrátit domů a jestli je to bezpečné. Čekáme na další informace.
Ministr mládeže a sportu vzkázal, že všechny sportovní akce byly pozastaveny na dobu neurčitou. Máte nějaké náznaky z klubu, co bude dál?
Nemáme nic. Víme jen, že nejbližší dny budou také volno, ale co bude dál nevíme. Bude asi záležet na tom, jak na tom bude město a vše okolo. Na sport ani na fotbal nemá teď nikdo ani pomyšlení.
Říkal jste, že vás klub svolal na jedno místo. Jste tam i s rodinami?
Jsme tu úplně všichni. To by nepřicházelo v úvahu, kdyby mi napsali, abych přijel a nechal někde samostatně rodinu. To je jasné.
Pokud jde o vaše spoluhráče, tak jak oni reagovali? Zažil tam někdo něco hodně nepříjemného v posledních hodinách?
Když jsme to prožili a mysleli, že je po všem, tak jsem nevěděl jak reagovat. Neměl jsem srovnání, nikdy jsem v takové situaci nebyl, takže jsem netušil, jestli je to malé, nebo velké zemětřesení. Říkal jsem si, co budeme dělat, že třeba pro Turky je to takové, že se převalí na druhý bok a budou pokračovat dál ve spánku. Čekal jsem co bude, ale bylo to rychlé, dostali jsme informace, ať se sebereme a jedeme do tréninkového centra.
