Reprezentační kustod Zdeněk Šmíd: Na mistrovství světa jsme jeli i čtyřicet hodin bez spánku

Otakare, jak běžně vypadá konverzace mezi vámi a majitelem klubu Jaromírem Jágrem?

S Jardou už jsem dlouho nemluvil, ale řeším věci spíše s Jirkou Burgrerem, který je s Jardou v denním kontaktu. Co se týče posil, tak to se řeší přes Jirku Burgera.

Martine, kdy jste na sebe s Otou vůbec poprvé narazili na ledě?

Bylo to v začátcích naší kariéry, jinak ale Ota strávil mládežnické kategorie s Pavlem Paterou a Tomášem Mikoláškem, Tomáš se ale zranil na celou sezonu a trenér hledal ke klukům křídlo. Zapadl jsem k nim dobře a označení „Blue Line“ jsme měli jen kvůli modrým tréninkovým dresům. 

Otakare, v čem byla síla „Blue Line“?

V pohybu a kreativitě. Prochy měl výborné periferní vidění a krásně k nám zapadl.

Martin Procházka: Možná nejlépe z nás četl hru Pavel Patera. Největší tvrďák z nás byl Ota a já vždy čekal mezi brankou mezi kruhy a těžil jsem z jejich bojovnosti, já se zase za ně vracel.

Bral jste jako nevýhodu, že jste nebyl vysokým hráčem?

Já to jako handicap nikdy nebral, ale trenéři v juniorských národních týmech to jako handicap brali. I když jsem v lize vyhrál střelce nebo kanadské body, tak mě tam nakonec nevzali jen kvůli postavě.

Čtěte také

Trenér brankářů Orct: Kompletní obměna realizačního týmu reprezentaci pomůže

Jakou máte nejkrásnější vzpomínku na Martina Procházku?

Mimo hokej určitě dovolené na Mácháči a hokejově asi to, že jsme si dobře sedli. Líbí se mi, když se přemisťuje puk a když je soustředěnost na tohle a ne na držení puku. Prochy to pochopil a ono by to u nás s naší postavou ani jinak nešlo, takže jsme udělali nejlepší věc, že jsme nechali puk dělat svojí práci. 

Otakare, co pro vás znamenalo angažmá ve Švédsku?

První dva, tři roky jsem se snažil nohy spravit. Bohužel v roce 2000 jsem pochopil, že už to nebude na hraní hokeje.

Zatímco Procházka s Paterou Švédsko opustili, vy jste si severskou zem musel asi hodně oblíbit..

Ano, potkal jsem tam mojí budoucí ženu, se kterou jsem měl syna. Takže jsme tam zůstali. Lítal jsem do Čech jen na ty prázdniny a ve Švédsku jsem studoval a trénoval.

Jak jste na tom byl se švédským jazykem?

Na gymplu jsem musel maturovat z němčiny, pak jsem se naučil angličtinu a on to je germánský jazyk, takže to šlo hodně rychle. Když něco dělám, tak to dělám pořádně. Takže když jsem se v roce 2001 začal učit švédsky, tak jsem se učil šest, sedm hodin denně, takže jsem za dva měsíce uměl dobře mluvit.

Reprezentační kustod

Dalším hostem Čisté hry je reprezentační kustod Zdeňek Šmíd. Nyní sedíte ve skladu, co tam děláte?

Jsem ve svazovém skladu. Jsou tady krabice s oblečením, hokejky a věci, které člověk potřebuje.

Martine, vzpomínáš na kustody v tom smyslu, že je jejich práce někdy nedoceněná?

Dřív byla hodně nedoceněná, zažil jsem období, kdy tam fungovali pánové Šašek a Křížek. Nyní už jich je tam víc, ale určitě je tam někdo, kdo to řídí. Vše to má teď na starosti Zdeněk Šmíd a považuji ho za největšího odborníka v České republice z řad kustodů. Nyní už probíhají různá školení pro kustody.

Zdeňku, musí mít kustodi nějakou licenci?

V první řadě musí mít ten hokej hodně rád, protože na zimním stadionu tráví čas od nevidím do nevidím. Musí být manuálně zručný a do party, aby s klukama dobře vycházel. 

Byl Jaromír Jágr jako hráč náročnější ohledně servisu bruslí apod. než ostatní hráči?

Určitě. Ze začátku měl svého brusiče, ale pak to převzal Petr Ondráček. Jarda si servis vyžadoval opravdu velký. Pro mě byl občas i noční můra, kdy se mi o něm zdálo. Byl jsem taková jeho atašé.

Jakou nejzvláštnější prosbu měl Jaromír Jágr?

Tady mi podrž dveře, skoč mi koupit donut. No, bylo jich hodně. V roce 2015, když tady bylo mistrovství světa v hokeji, tak celý tým šel na fotbal Plzeň - Sparta. Tak jsem se taky těšil, ale přišel Jarda a řekl, ne my půjdeme do haly. Takže jsem sklopil uši a šel do haly. Stejně tak, když přišel večer, že se půjdeme protáhnout. Po mistrovství světa jsem měl s Jardou lepší kondičku než kdykoliv jindy. 

Jaký program má reprezentační kustod v den zápasu?

Pokud se na mistrovství světa hraje večerní utkání, tak máme kolem 10, 11 hodiny dopolední rozbruslení. S kolegy jedeme na zimní stadion tak o hodinu dřív než hokejisté. Po rozbruslení tam zůstáváme, uklidíme, nachystáme šatnu, dobrousíme brusle, doopravíme výstroj a chystáme šatnu na zápas. Pověsíme dresy, rozvěsíme prádlo, aby bylo suché. Náš pracovní den trvá zhruba osmnáct hodin. 

Martin si před zápasem nebo o přestávkách dal půl tatranky a zapil to coca colou. Nosí se ještě nyní do šatny tatranky?

Jasně, tatranky, fidorky, proteinové tyčinky, startovače, gely, toho mají kluci k dispozici dost. 

Asi jste na hokejovém stadionu strávil velké množství hodin..

Kustodi na akcích vidí hotel, zimák a letiště. Když jsme letos byli na mistrovství světa v Lotyšsku a čekal nás přesun do Finska, tak jsme měli čtyřicet hodin bez spánku. 

Jak jste se vůbec dostal k hokeji?

Chodil jsem v Plzni trénovat s juniorkou a dorostem. Oslovil mě tehdejší vedoucí mužstva, zda bych jim nechtěl dělat maséra. Kývnul jsem na to v roce 2004.

Na kterého reprezentačního trenéra nejraději vzpomínáte?

Na Vladimíra Vůjtka.

Znamenal příchod Kariho Jalonena k reprezentaci i nějakou výraznou změnu pro vás v roli kustoda?

Byl handicap v tom, že jsme si úplně nemohli vystřelit z trenérů, protože on nerozuměl česky. Finsko má prostě jinou mentalitu.

Jaká byla cesta „Blue Line“ na angažmá do Švédska? Jak dlouho strávil Otakar Vejvoda ve Švédsku na mateřské dovolené? Uměl by si Martin Procházka ještě švédsky objednat pivo? Co za laskominy vozil Zdeňek Šmíd, jako vyučený řezník, na reprezentační akce? Čistá hra odpoví. 

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík