Pro ženský beachvolejbal to nevypadá růžově. Na světovou desítku v Česku nemáme, myslí si Kolocová

Hostem sportovní talkshow Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou je bývalá reprezentantka v plážovém volejbale Kristýna Hoidarová Kolocová. Jak velkou nevýhodou pro ni byl během zápasů její menší vzrůst? Chybí jí profesionální sportovní kariéra? A dá se plážovým volejbalem uživit?  Poslechněte si celý rozhovor!

My jsme spolu zažily i několik dovolených. Několikrát mě až překvapilo, s jakou vervou jsi schopná učit talenty jako jsem já plážový volejbal. Je trenérská kariéra něco, co tě láká?

Myslím si, že by mě to mohlo bavit a mohlo by mi to i jít. Pokud si něco umanu, tak si za tím jdu. Dokonce v nějakých mých zprávách o tom, jaké mám charakteristiky, je i to, že mám tendence posouvat lidi vpřed. Nějakým způsobem je trochu pořád prudím, aby se posouvali.

Čtěte také

To bylo vidět, když jsi vešla do studia a řekla jsi, ať si sundám svetr, protože by mi bylo vedro.

To je přirozená věc. Není to nic, nad čím bych přemýšlela. Možná je toho občas moc a musím přemýšlet nad tím, abych to nedělala tak často. Nejsem si jistá ale, jestli bych chtěla celý život trávit na kurtu. To je ten otazník, který u sebe mám. Možná ho časem vyřeším – třeba po dětech, až si to vyzkouším nebo až vyzkouším něco jiného a za beachvolejbalem zavřu dveře. Vím, že být na kurtu každý den, je extrémně náročné. Pokud chce být člověk trenér, tak musí dělat to, co hráč. Musí cestovat, obětovat osobní život a to je něco, co jsme dělala několik let a nejsem si jistá, jestli bych to chtěla dělat.

Jak bys ohodnotila aktuální situaci v plážovém volejbale v Česku?

Pro ženský beachvolejbal to teď nevypadá úplně růžově, protože odcházejí nejlepší hráčky – jak Markéta Sluková, tak Míša Kvapilová si berou minimálně rok na oddych. Teď zůstává akorát Barbora Hermanová, bývalá parťačka Markéty, která k sobě bude hledat spoluhráčku.

Máme tu pár holek, které se snaží, ale není to na to, být ve světové desítce nebo patnáctce, jako to bylo v předchozích letech. Je to o práci s mládeží a je to o tom, jak svaz k těmto věcem přistoupí. Dlouhodobě je problém s trenéry. Není jich tady tolik. Situace je taková, že se to motá okolo několika lidí a ve chvíli, kdy skončí, tak toho hrozně moc odumírá.

Mužský beachvolejbyl byl dlouhodobě v úpadku. Teď ale s Perušičem, Schweinerem a trenérem Andreou Tomatisem začal vzkvétat. Rozhodně na tom nejsme jako Německo nebo Holandsko, kde rostou hráči jakou houby po dešti. Všechno to od začátku stojí na mě a Markétě, kdy jsme začaly v 18 hrát a táhly jsme to 10 let.

Jak vzpomíná na páté místo na olympijských hrách v Londýně? A proč se rozpadl její tým s Markétou Nausch Slukovou? Poslechněte si celý rozhovor!

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport

Související