Olympijský rok s Ivetou Miculyčovou
Miculyčová kombinovala fotbal a kolo, nakonec se rozhodla naplno věnovat BMX. Teď je nadějí pro Paříž
Iveta Miculyčová je jednou z medailových nadějí pro olympijské hry v Paříži, kde bude Česko reprezentovat ve freestyle BMX. Jenže nechybělo moc a mohla být na olympiádě v úplně jiném sportu, začínala totiž jako fotbalistka.
Skatepark, který je v Kostelci nad Orlicí, sousedí s fotbalovým hřištěm. A i když to na něj má osmnáctiletá akrobatická cyklistka z domova blízko, po trávníku se proběhla jen párkrát.
„Přímo na tomhle hřišti jsem nehrála, hrála jsem v Častolovicích. Toto hřiště bylo pořád zasekané a hlavně se přestavovalo. Vlastně jsem tady testovala dráhu, běhala jsem, skákala do písku,“ popisuje Miculyčová.
Její sportovní kariéra byla velmi dobře rozjetá, šla čím dál výš, jak v rozhovoru s hercem Davidem Novotným říkala její maminka Hanka.
„Začali si jí všímat v Hradci v holčičím týmu. Tam pak začala taky hrát nějakou druhou ligu, když jí bylo čtrnáct. A začala si jí všímat Sparta. Vzhledem k tomu, že jsem na ni byla sama, nemohla jsem si dovolit jezdit do Prahy. Chtěli, aby jezdila dvakrát až třikrát týdně na trénink. Takže bych musela najít nějaký internát a o víkendech by byla na hotelu,“ vzpomíná.
A v tenhle moment dostává fotbalový příběh trhliny. Osmnáctiletá Miculyčová se navíc jednou po tréninku šla podívat na otevírání nového stadionu v Kostelci, jehož součástí byl i skatepark.
„Otevírání stadionu bylo završené tím, že přijeli kluci jako Tomáš Beran a předváděli exhibici. Já stála nahoře, koukala na to a říkala si, že je to fakt hustý. Mají ohlas, lidi řvou. Salto na kole není těžké, ale pro oči to vypadá hustě. Řekla jsem si, že to chci zkusit, protože už jsem měla kde jezdit. Sledovala jsem to už delší dobu, ale předtím nebylo místo ani čas. Byl totiž fotbal,“ vypráví Miculyčová o tom, jak ji zaujala akrobatická cyklistika.
Nějakou dobu se věnovala oběma sportům současně. „Fotbal s kolem jsem chvíli kombinovala, jenže z kola jsem měla ze začátku pořád zranění, takže se nedalo hrát. Taky jsem trénovala třikrát v týdnu a o víkendech byla na závodech. Na kolo jsem se dostala jednou nebo dvakrát do týdne, což mě štvalo. Fotbal mi bral všechen čas, do toho jsem měla školu, a ještě jsem chtěla jít občas na kolo. Začala jsem pak místo na fotbal chodit na kolo. To se jim vůbec nelíbilo, tak jsem řekla, že končím,“ popisuje.
Jenže místo toho, aby její maminka byla ráda, že zůstane dcera doma, byla pro změnu vyděšená z toho, co se dceři může na rampách stát. „Přišla s tím, že chce jezdit, takže dostala kolo pod stromeček,“ smířeně vypráví Ivetina maminka.
Související
-
Olympijský rok s Jiřím Prskavcem
Co dělá během podzimních měsíců, když vodním slalomářům skončí sezona? Jak důležité je pro něj mít na závodech rodinu? Dozvíte se v Olympijském roce Jiřího Prskavce.
-
Olympijský rok Krpálka: Nepříjemné shazování váhy, láska k Japonsku, asijská kuchyně a čas s dětmi
Časosběrný dokument Olympijský rok nabízí pohled na judistu Lukáše Krpálka nejen jako skvělého sportovce, ale také jako otce dvou dětí a milovníka japonské kultury.
-
Martin Vlach: Nejlepší český moderní pětibojař za rok 2023
Jak si Martin Vlach váží ocenění pro nejlepšího českého moderního pětibojaře za rok 2023? Poslechněte si.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.