V tradicích forem a žánrů komorní hudby, rozvíjených jak vídeňskými klasiky, tak později romantiky, dosáhl Dvořák vrcholného mistrovství a kompoziční suverenity. V Americkém kvartetu z roku 1893 jsou přítomné české i americké idiomy. Může posloužit jako příklad toho, že Dvořákova hudba vyrůstá z domácích kořenů a zároveň je světová.