Medaile se mnou byla i v posteli, směje se Indráčková. Po druhém skoku si ale vítězstvím jistá nebyla

Získala jste na téhle úrovni první medaili pro český ženský skok v historii. Je to váš největší úspěch v kariéře?

Pro mě stoprocentně, nic lepšího jsem nikdy nevyhrála. Mám za sebou vítězství v interkontinentálu a v Alpen Cupu, ale tohle je nejvíc, co zatím mám.

Zníte ještě opravdu nadšená. Jak dlouho máte vlastně na to, abyste se z tohoto úspěchu mohla ještě radovat, než to zase přebijí další sportovní povinnosti? Jak dlouho to budete vstřebávat?

Upřímně jsem si to asi ještě neuvědomila. Stále mi to nedochází i teď, když držím tu medaili. Pořád to nechápu. Další závod mě čeká až za týden, takže teď mám týden na to, abych to vstřebala a uvědomila si to.

Zníte trochu jako Lionel Messi, který se po vítězství mistrovství světa s trofejí fotil i v posteli. Sundala jste už medaili z krku?

Dala jsem ji z krku, ale byla se mnou i v posteli.

Byla jste v závodě favoritkou? Přeci jen jste byla už dvakrát na olympijských hrách...

Stoprocentně. Cítila jsem obrovský tlak, hodně také z mojí strany. Věděla jsem, že mám zkušenosti a že tentokrát už to není právě o sbírání zkušeností, jak to měly jiné skokanky, ale bylo to o tom tu medaili si vybojovat. A hlavně tu zlatou, protože jsem věděla, že na to mám. Věděla jsem, že jsem schopná porážet mnohé soupeřky, co v tom závodu také byly. No a nějak se mi to prostě podařilo.

Druhé kolo, před kterým jste vedla, se o několik hodin kvůli silnému větru odložilo. Jak se tím proměňuje příprava skokanů na samotný výkon? Co musíte upravit a přizpůsobit?

Všechno je stejné jako u prvního kola. Prošla jsem dobrou průpravou od své psycholožky a umím tak zvládat stres, který přišel. Chtěla jsem to mít za sebou a věděla jsem, že vedu. Norové tam měli zástupkyni a nepřipadalo tak v úvahu, že by to druhé kolo zrušili, protože jí chtěli dát šanci, aby zvítězila. Já jsem měla ve vedení malý náskok a myslím si, že měla na vítězství. Udržela jsem ale klidnou hlavu a předvedla jsem snad ještě lepší skok než v prvním kole a povedlo se to.

To, co zmiňujete, je velmi zajímavé, že běžně by se závod po prvním kole zrušil a vy byste brala zlato hned, ale takhle jste ho musela ještě obhajovat, protože organizátoři měli naději na domácí vítězku. To asi nebývá úplně zvykem, viďte?

Nebývá to zvykem. Mohlo by to být jinak, ale upřímně si myslím, že na jiném místě a kdyby domácí zástupkyně nebyla v první šestce, tak by se závod zrušil, protože by věděli, že se už neposune tak daleko, aby slavila titul mistryně.

Včera jste skočila 95 a 98 metrů, na olympijských hrách jste skočila 94 a 96 metrů. Znamená to, že vaše forma vygradovala?

Nebudu lhát, dopadala jsem z velké výšky a styl byl tak příšerný. Bojím se také o svoje kolena, po včerejším dopadu mě trochu bolí. Po tom druhém skoku jsem dlouho čekala, než řekli, kdo se stal mistryní. Byla to nejdelší chvíle v mém životě, protože jsem věděla, že jsem pokazila styl. Mohlo se stát cokoliv, ale nakonec to vyšlo.