Inspirovalo ji Nagano, teď sama doufá v olympijský úspěch. Pejzlová si za hokejovým snem šla od dětství

Michaela Pejzlová k hokeji tíhla od útlého dětství. „Hokej jsem poprvé viděla v televizi když bylo Nagano, to mi byl rok. A tam jsem si nějak řekla, že se mi to líbí a chtěla bych hrát hokej,“ vypráví kapitánka švýcarského Ambri-Piotta.

Její slova potvrzuje i maminka Gabriela. „Michalka ve dvou letech řekla, že bude hokejista a má to tam pořád,“ říká. „Ségra viděla v televizi hokej a hrozně ji to fascinovalo a šla si za tím. Zkoušeli jinačí sporty, ale hokej prostě zvítězil,“ doplňuje bratr Dominik.

Že se ji maminka snažila postrčit k jiným sportům vzpomíná i Pejzlová. „Mamka chtěla, abych dělala balet. Pak mě chtěla trochu ošálit, když jsem začala s hokejem, tak mě vzala na krasobruslení. To se mi moc nelíbilo, tak jsem je nakonec překecala,“ vysvětluje osmadvacetiletá hokejistka.

Hokeji se nakonec věnovali oba sourozenci. „Nejsme z hokejové rodiny, akorát jsme z hokejového města. Obě děti hrály za Pardubice. Míša celou základku, nějaké zápasy za dorost, pak odcházela do Ameriky, pak do Finska a teď je ve Švýcarsku,“ popisuje maminka Gabriela hokejovou cestu své dcery.