Jediné, co mi v Anglii chybí, je český chleba. V Londýně se cítím jako doma, popisuje Coufal

V týdnu vyšla vaše zpověď na webu bezfrazi.cz. Popisoval jste v ní, že když o vaší pozici usiluje jiný hráč, vztahy s ním nebývají nejsou ideální. Jak je to tady ve West Hamu?

Tady je ta parta dobrá, s někým se bavíte víc, s někým míň. Angličani jsou tu doma a mají trochu svou partu a cizinci se baví víc spolu. Na mou pozici jsou tu dva Angličani. Neříkám, že se s nimi nějak nebavím, ale blíž mám samozřejmě k cizincům. K Čechům, Łukaszi Fabianskému, Andriji Jarmolenkovi, Pablu Fornalsovi, Manuelovi Lanzinimu. Nejsme nějak striktně oddělení, ale tou jednodušší angličtinou si lépe pokecáme mezi sebou.

Stanislav Vlček mi řekl, že za úspěchy Slavie stojí hlavně dobrá parta. Je to tak i tady?

Určitě, manažer Moyes to hodně stmelil. Nemá rád výrazné individuality, když si někdo hraje na hřišti na Messiho, tak ho hned zpucuje. Když jedenáct fotbalistů potáhne za jeden provaz, vždy porazí jedenáct těch, kteří hrají sami na sebe.

Stíháte se v nabitém programu se spoluhráči vídat i mimo tréninkové hřiště?

Je to trochu těžší než ve Slavii, protože Praha je menší než Londýn. Třeba Declan Rice bydlí hodinu a půl odsud a dojíždí tak každý den. S kluky, co bydlí blíž, se někdy vídáme, ale není to tak intenzivní jako na Slavii.

Pokud se nepletu, tak máte se Slavií pořád dobré vztahy. Při reprezentační pauze jste tam byl i kvůli zranění, je to tak?

Ano, a to i s některými fanoušky. Někteří mě nemají rádi od doby, co jsem řekl něco proti pyrotechnice, že se v dýmu špatně dýchá a že za to klub platí pokuty, takže by to neměli dělat. Někteří se toho chytli a s nimi se to neurovná. S tím nic neudělám.

Ale na Slavii mám výborné vztahy, jak s trenérským týmem, tak s fyzioterapeuty. Ludvík Maier se o mě teď staral, dával mi procedury při reprezentačním srazu, to samé, když jsme přijeli před Eurem. Nechci na tom nic měnit, a myslím, že ani Slavia na tom nebude nic měnit. To samé s panem Tvrdíkem. Píšeme si, voláme si, není tam problém.

Už je to víc než rok, co jste v Anglii. Zvykl jste si?

Přestěhovali jsme se z okraje Londýna blíž k centru a jsme maximálně spokojení. Z domu jsme se přesunuli do apartmánu. Já byl vždy proti tomu, chtěl jsem zahradu. Ale teď si to nemůžeme vynachválit. Procházíme se, líbí se nám to místo, hlavně manželce. Jsme tu jako doma.

Je něco, co vás v Anglii stále trápí? Zvykáte si pořád ještě na něco?

Ani ne. Když budete mít pořád v hlavě, že tu prší a že je tu zima, tak se tím akorát budete trápit. Prostě to přijmete, usadíte se, vezmete za své a jste tu doma. Přijmete jejich kulturu, jazyk.

Jediné, co mi tu chybí, je český chlebíček. Musím říct, že český chleba mi hodně chutná, a ten jejich tousťák mi leze krkem. (smích) Zvykl jsem si na bagely, a dokonce si příležitostně dám i plzeňské pivo, co tu mají. Ale český chleba tu udělat neumějí.

Martin Minha si povídal s Vladimírem Coufalem na parkovišti před tréninkovým centrem West Ham United. V exkluzivním rozhovoru se mimo jiné dozvíte: