„Je to odměna pro celý český biatlon.“ Stříbrní biatlonisté jsou v euforii, Krčmáře těší týmový výkon

Jessica Jislová stříbrnou štafetu rozjížděla a ještě teď se jí lesknou oči. To bylo asi hodně emotivní, že?

Určitě ano. Vím, že náš tým má hodně šikovné sportovce a už dlouho říkám, že chci, abychom to ukázali výsledkem a dneska se to konečně stalo. Trochu jsem doufala, že se to někdy povede i s ženskou štafetou, ale tohle je naprosto perfektní a jsme za to všichni rádi. Je to odměna pro celý český biatlon.

Na druhém místě jela Tereza Voborníková. Jak jste si užila vyhazování do vzduchu?

Byla jsem se převléknout v buňce, řekli mi, že mám tři minuty a půjdu fandit na trať. Pak přilétla Jessica a pak už jsme jen sprintovaly, abychom to stihly. Emoce byly neuvěřitelné, je to krásný pocit. Že se nám to podařilo na mistrovství světa, tomu nemůžu uvěřit.

Může tomu uvěřit Vítězslav Hornig?

Já tomu asi nebudu věřit ještě hodně dlouho. Je to skvělé, dnes se nám konečně sešlo, že každý z týmu udělal maximum. Všichni jsme byli na trati i na střelnici silní, všichni jsme dokázali, že na to máme.

Tohle je asi naprosto ideální start a je z toho stříbrná medaile, Jessico?

Bavili jsme se o tom, jestli už nemáme jet domů, abychom si takový začátek nezhoršili (smích). Myslím, že nás to trochu uklidní, že z nás spadne stres a teď si to tady můžeme užít a pokusit se na to navázat.

Co jste dělali v posledním okruhu, kde bojoval Michal Krčmář?

Bojovali jsme, abychom to stihli do cíle a možná to bylo rychlejší, než naše kolo při závodě, abychom tam stihli být na čas. Jen jsem hulákala a po očku sledovala, jak finišuje. Byl to asi můj životní výkon tenhle sprint.

Vítězslav Hornig předával štafetu na třetí pozici. To byl asi ten důležitý moment, aby to mohlo cinknout, ne?

Je to důležité v každé týmovém závodě neztratit kontakt. Během celého posledního úseku jsem tady nevydržel stát na místě, musel jsem pořád něco dělat. Byl jsem z toho hodně na nervy, tu Michalovu poslední střelbu jsem strašně prožíval a i jsem si tady zařval v posledním kole, takže to bylo Michalovo poslední kolo z mého pohledu.

Čtěte také

Čeští biatlonisté slaví v úvodním závodě mistrovství světa medaili, smíšená štafeta si dojela pro stříbro

Finišman Michal Krčmář je nejzkušenější člen, ale nebyl jste trochu nervózní, když do vás Víťa praštil?

Byl jsem nervózní jako blázen. Snažil jsem se od toho oprostit, protože nervozita byla, prodýchával jsem to. Pak jsem byl ale rád, že už jsem na trati, protože s tím pak už můžu něco dělat. Ten moment před tím, než vyjedu, ten je hrozný.

Ale předpokládám, že na té poslední stojce byste raději nestál?

Já si ji moc nepamatuji, jen jednu ránu, tu první dobíjenou, kterou jsem možná uspěchal. Jinak jsem byl ponořený ve svém režimu. Byla pro mě mnohem horší ta informace, že jsou za mnou devět vteřin Johannes (Thingnes Boe) se Samuelssonem.

Kde jste vzal síly do posledního okruhu, že jste tyhle dva vlčáky za sebou udržel?

Já tomu taky zpočátku nevěřil. Z předešlých dvou kol jsem věděl, že máme perfektně připravené lyže, takže jsem si dal jediný úkol, a to být nahoře na mezičase před nimi, protože pak už to je jen dolů. Opravdu jsem do toho dal všechno, a když jsem viděl, jak jsou všichni v euforii, řekl jsem si, že se tady musím ztrestat.

V posledním kopci nahoru jsem viděl Justuse Strelowa, že je unavenější a že by z toho mohlo být něco víc, než třetí místo, s tím jsem do toho posledního kola ani nevyjížděl. Zkrátka to dopadlo, týmový výkon byl neskutečný a jsem rád, že jsme to dokázali, protože nám to pomůže do budoucna nejen tady během šampionátu. Perfektní odměna pro nás.

Vy pamatujete ten bronzový úspěch před pěti lety. Máte doma ale ve sbírce i stříbro z olympijských her ze sprintu. Kam tuhle medaili budete řadit?

Tady je to jedno, emoce mám podobné. Když jsme jeli s klukama o medaile v chlapských štafetách nebo bronz z Anterselvy, to jsou všechno týmové závody a ty řadím stejně vysoko. Ty člověk prožívá nejlépe, protože sdílená radost je něco jiného, než když člověk vyhraje individuální medaili. Všechny týmové závody jsou prostě skvělé a to mě na tom baví, že je to o celém týmu.