Je to jiné, ale moc hezké, popisuje Strýcová tenisovou přípravu se synem. Pořád ale chce vítězit

Na turnaji jste s devatenáctiměsíčním Vincentem. Jaké to je být mámou na turnaji?

Je to náročnější. Mám s sebou svoji mámu, která mi nesmírně pomáhá. Bez pomoci by to vůbec nešlo, to bych nemohla nikam vyjet. Je to jiné, když dohraju zápas, tak to není o tom, že si půjdu na pokoj lehnout a vymyslet, kam půjdu do restaurace na večeři. Je to o tom, že se pak starám o něj, jdeme na hřiště. Je to jiné, ale moc hezké.

Taky má syn svojí akreditaci?

Má. Je poprvé na turnaji, takže má svoji první akreditaci, na které se úplně nesměje, spíš se kření. Tu mu nechám, je moc hezká.

Viděl jsem auto s nápisem Tým Barbora Strýcová. Budete pořád pryč, nebo jak?

Mám naplánováno asi osm turnajů. Budu hrát v Římě, pak tráva, dva turnaje před Wimbledonem, v Praze turnaj, na který se strašně těším, a pak asi US Open. Takhle bych to chtěla mít naplánované a pak konec. Takže tak.

A jste definitivně rozhodnutá? Když se člověk podívá na váš zápas po takové době...

Ne, byla jsem pyšná na ten zápas, jak jsem ho zvládla, a ukázalo mi to, že na to svým způsobem mám, ale je to definitivní. Já už pak chci být mámou naplno, zůstat u tenisu budu chtít, ale ne jako profesionální hráčka, ale třeba jinak. Je to složité, protože nemám žádné chůvy, mám doma babičky a je to pro mě dost náročné.

Čtěte také

‚Jsem opravdu pyšná. Měla jsem hrozný strach.‘ Strýcovou vlastní výkon po návratu k tenisu potěšil

Jak to zvládáte, když zrovna hrajete? A co dělá Vincent? Nejste myšlenkami jinde?

To jsem vůbec nevěděla, jestli přijde během zápasu a nepřišly. Vím, že se o něj stará moje máma a dá mu stoprocentní péči. Přišli se kouknout na pár posledních gemů a tam byli potichu a byl moc hodný. Je to pro mě někdy těžké odjíždět na trénink, protože to pouto je tam pořád veliké, on pořád ještě blbě spí. Je pořád malej, je mu rok a půl, ale já si to užívám.

Jak spíte vy?

Já spím taky špatně. Před zápasem jsme spali asi pět hodin, on se pořád nějak budí, moc toho nenaspal. Jsem na to zvyklá, ale když je těch dní víc, kdy je to horší, tak pak už jsem unavená a mám jazyk na vestě.

Jaké je pro něj zpestření, když vidí vaši parťačku z deblu?

Sie Šu-wej ho úplně zbožňuje, hraje si s ním moc ráda. Já jsem ráda, když vidí mámu hrát, sám má dvě rakety a nějak to vnímá. Jsem ráda, že mě uvidí na dalších turnajích a třeba i na Wimbledonu.

Loni na Wimbledonu zazářila Němka Tatjana Mariová a byla v semifinále? Inspirují vás takové věci?

Ano, ale já už to beru nějak jinak. Hodila jsem se do toho, že hlavní kariéru mám za sebou a musím si to sama uzavřít v hlavě a odehrát si turnaje podle sebe. Kdyby to bylo všechno jako včera, tak asi nějaký zápas vyhrát můžu, protože jsem se cítila dobře. Bavilo mě to a mám z toho fakt dobrý pocit.

Cítíte, že Vincenta chováte na svých rukou?

To spíš naopak, jak ho pořád chovám, tak jsem si ramena posílila. To, že ho nosím, to necítím, spíš ten spánek je horší.

Plánujete být na cestách v autě, nebo si odskočit i domů?

Potřebujeme domů, protože máma potřebuje zpátky do práce a pak poletíme do Říma.

Máte ještě nějaký sportovní cíl?

Chtěla bych hrát dobře, aby mi forma dobře vyšla na trávě, třeba na tom Wimbledonu. Do každého zápasu, co jdu, chci vyhrát. Pro mě to hlavní je, tam jít a vyhrát, jako to bylo včera. Věřila jsem do posledního míče, ale chyběl kousek ve druhém setu. Samozřejmě nevím, co by se stalo ve třetím. Není to tak, že bych vstoupila na kurt a cítila se dobře. Ne ne, já chci ještě vyhrávat!

Fanoušci také...

Ano, to bylo skvělé. Napsalo tolik lidí, i před zápasem, po zápase, je to úžasné to zase vnímat, jak se těšili z toho, že mě zase vidí na kurtu.

Těšili se i na vaše emoce?

Těch moc nebylo.

Je to tím, že jste maminka, nebo to přijde?

Ne, je to tím, že jsem mámou. Asi se mi ty emoce trochu zkrotily. Je to o tom, abych se těšila z dobrých balonů, než abych řešila ty špatné. Je to asi tím, že jsem mámou. Jsou mnohem důležitější věci.

Trénujete víc než dříve?

Naopak, mnohem méně. Tréninky tenisové jsou třikrát týdně, pak kondiční příprava. Když mi Vincent dovolí a pohlídají ho babičky, tak do toho tréninku dávám strašnou intenzitu. Netrávím na tenise celý den. Nehrála jsem jedinkrát dvakrát za den. Bylo jich méně, možná ale kvalitnější.

Vy jste vždy potřebovala mít vše dobře naplánované...

Já to tak měla a pořád to tak mám. Jinak to nejde. Je hrozně důležité naplánovat hlídání, kdy odjedu, naplánovat ten čas, kdy on nespí. Někdy je to složité, ale zatím to dáváme. Nebudu ale lhát, někdy je toho na mě už tolik, že jsem unavená, ale tak to je.

Jaký ohlas máte v tenisovém prostředí, že vidí maminku s dítětem?

Nevím, nějak to nepozoruju. Spíš se mi zdá, že chlapi mě rádi vidí a i na Vincenta jsou hodní. Jsou tam ale i holky, co mě pozdravily, že jsem zpátky, což bylo hrozně hezké. Přišly se na mě koukat i Markéta Vondroušová a Miriam Kolodziejová, zrovna tam byla moje mamka s malým, tak si s ním hrály. To bylo fajn.