Ani prohry mi nevezmou skvělý zážitek, říká Vondroušová po Turnaji mistryň. Do Sevilly se těší

Markéto, na závěr tohoto turnaje jsme viděli souboj dvou grandslamových šampionek. Jaký to byl zápas?

Nejlepší, co jsem tu odehrála. Při těch podmínkách, co tu jsou, jsem ráda, že jsem se cítila lépe. Předtím jsem toho tolik nenahrála, takže zápasy tady byly takové všelijaké. Dneska (hrála v noci z pátku na sobotu pozn. red.) jsem dokonce podávala na výhru, takže mám alespoň setík (smích). Ten turnaj byl celkově těžký, mám tři porážky. Ale je důležité z toho neztrácet hlavu, protože jsem hrála s holkami, co jsou top 10, takže to není až tak katastrofální. S tím větrem a deštěm jsme to myslím zvládli docela dobře.

Jaké to bylo hrát před tak velkým publikem? Občas se tedy zdálo, že se fanoušci šli spíše někam schovat.

Bylo to super, atmosféra byla skvělá. několikrát pokřikovali moje jméno, to bylo hezké zažít. Už jenom stát na kurtu je zážitek. Člověk se musí popasovat se vším možným, ale to už takové je.

Cítila jste se lépe než jiné zápasy. Čím se to zlomilo?

Člověk si potřebuje nahrát pár zápasů, já jsem skoro ani netrénovala a člověk je z toho překvapený. Dneska to bylo o pár míčkách a je to sice prohra, ale beru to tak, že se před Sevillou cítím lépe. Tam budeme hrát v hale a na rovných kurtech (smích).

Jste natěšená na lepší podmínky?

Psali jsme si s ostatními a kapitán (Petr Pála) říkal, že je vše super. Tak to se těším.

Jak poletíte? Rovnou do Sevilly?

Máme letenky na sobotu, přiletíme v neděli na oběd. Na místě si půjdu ještě zatrénovat a uvidíme. S tím, že hrajeme v úterý, je to spěch, ale všechny holky tady jsou skvělé a myslí, že se můžeme navzájem zaskakovat.

Jak zvládáte náročné přesuny?

Jet lag je pro mě těžký, ale člověk musí zatnout zuby a jít spát normálně. Pokusím se, abych se srovnala co nejrychleji.

Spíte v letadle při přesunech?

Spíše ano, hlavně přes noc. Budu se modlit, abych spala i teď. Létaní už se tolik nebojím, stala se z toho taková rutina - už jsem skoro rok na cestách, takže v letadle spíš odpočívám.

Cítíte se komfortněji v té tenisové špičce? Není vůbec jednoduché naskočit do světové desítky a utvrzovat svojí pozici.

Samozřejmě. Už vidím lidi, jak budou říkat, že mám tři prohry, ale pro mne je to, že jsem dokázala zápasy odehrát vyrovnaně znamení, že tyhle typy zápasů hrát můžu. Mám lepší pocit když jsem dokázala zabojovat.

Takže to je i posilující zkušenost?

Tenhle týden byl čiré šílenství. Hned když jsme přijeli, tak jsme si říkali, že jsme opravdu nečekali křivý kurt, šestkrát přerušovaný zápas a vítr, ve kterém se nedá hrát. To nikoho nenapadlo ani ve snu. Člověka ty podmínky rozčilují, ale jsem ráda, že jsem to překousla a bojovala dál.

Ale bojovat o Turnaj mistryň chcete i příští rok, předpokládám? Nebyl to takový zážitek, po kterém si řeknete, že už to nikdy nechcete zažít?

Tady zrovna docela ano, ale příští rok to snad bude jinde a na lepším místě. Je to cíl na konec sezóny a hrozně jsem si přála se sem dostat. A ani prohry mi to nevezmou.