Jan Macháček: Ekonomická krize a dvě různé školy
Svět čelí v důsledku pandemie ve druhém čtvrtletí letošního roku zcela bezprecedentnímu ekonomickému propadu.
To, jestli ten propad bude rychlý, ale krátký, nebo jestli spustí vleklou a hlubokou krizi, souvisí s tím, jaká bude nasazena terapie.
Čtěte také
V euroatlantickém civilizačním a kulturním okruhu se nám rýsují dva přístupy, dvě základní školy odvislé od různých tradic. Můžeme si je představit jako americkou a evropskou školu.
Evropská škola se opírá hlavně o to, čemu se poněkud ošklivě říká automatické stabilizátory. Když dojde k nenadálému propadu ekonomiky, „automaticky“ poklesne výběr daní a pojistného a automaticky se zvýší výplaty podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek. To vše se děje „automaticky“ beze změny zákona. V Evropě tedy není třeba svolávat nějaké mimořádné dramatické schůze parlamentů, které řeší, jak a jestli se elementárně postarat o lidi, kteří nemají práci.
USA mají mnohem slabší a děravější sociální síť i mnohem menší podpory v nezaměstnanosti, a aby stát mohl ekonomice pomoci, musí se konat v Kongresu dramatické politické bitvy a schvalují se improvizované zákony na pomoc ekonomice. Byli jsme toho svědky během finanční krize roku 2008 a jsme toho svědky znovu v těchto dnech.
Méně pružnější trh práce jako výhoda
Čtěte také
Kde se oba přístupy zásadně liší, to je centrální bankovnictví. Americké centrální banky nejsou zatíženy traumatem výmarské republiky a noční můrou hyperinflace a vším negativním, co se s ní spojuje: někdo z hyperinflace dovozuje nástup fašismu a někdo jde dokonce tak daleko, že s všeobecnou demoralizací a dekadencí spojenou se zkušeností hyperinflace je schopen spojit i holocaust.
Když hrozí katastrofický propad ekonomiky, jde do toho americká centrální banka hlava nehlava a nasype do ekonomiky peníze bez omezení. Může kupovat státní dluhopisy i dluhopisy soukromých firem, může garantovat transakce na finančním trhu a nemusí se na to nikoho ptát. Americe pomáhá i dolar jako mezinárodní rezervní měna.
Evropská centrální banka (neboli ECB) i evropské centrální banky mají ze zákona zapovězeno monetární financování státního dluhu a musí se to různě obcházet a i na to obcházení jsou přísná pravidla.
Čtěte také
ECB smí v rámci tzv. kvantitativního uvolnění držet pouze třetinu dluhu každé jednotlivé země a dluhopisy jednotlivých států v držení ECB musí být v poměru k tomu, kolik kapitálu do ECB každá jednotlivá země vložila. Ani naše ČNB nesmí přímo nakupovat státní dluhopisy, a to ani od bank, a ani se to nepodařilo v parlamentu změnit.
Reakce centrálních bank v Evropě na obrovskou krizi jsou a budou oproti USA pomalejší, váhavější, těžkopádnější a také méně srozumitelné a více zašmodrchané.
Propad ekonomiky, který se na nás řítí, bude takového rozsahu, že ani stabilizátory Evropě nepostačí a musí se schvalovat i podpůrné balíčky, kurzarbeity, záruky, úvěry a různé odklady splátek toho či onoho. I tak se řada ekonomů domnívá, že bez většího prostoru pro aktivnější a kreativnější politiku centrálních bank Evropa tentokrát neuspěje. Takže si držme palce a klobouky.
Výhodou Evropy kromě Dánska je méně pružnější trh práce. Tedy za normálních okolností je to zátěž, za výjimečných okolností, jako jsou ty dnešní, je to aktivum. Americké firmy propouštějí v panice okamžitě, pro ty evropské je to naštěstí v tuto chvíli složitější.
Když se ale vrátíme k pandemii, tak na USA číhá jedna velká nástraha. Desítky milionů lidí nemají zdravotní pojištění, a to tedy není zrovna dobrý vklad do boje s koronavirem.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatým s hnutím ANO)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
