Dagmar Ruščáková: Jak si přitáhnout štěstí
To vám byl minulý týden moc hezký čtvrtek. Povinnosti mě ráno poslaly cestou, kterou obvykle nejezdím. Tam, na hřebeni kopce, je kolem silnice úžasná třešňová alej. Mohutné staré stromy právě kvetly, obloha byla blankytně modrá, sem tam zdobená bílým obláčkem. Slunce svítilo, v autě mi hrála prima muzika. V té chvíli jsem se cítila naprosto šťastná.
Čtěte také
Nedělo se přitom nic zvláštního. Jen bylo hezky, v rodině nebyly aktuálně žádné trable a nespěchala jsem. Hudba a kvetoucí stromy dodaly okamžiku výjimečnou krásu, a já si ji vychutnávala celým srdcem. Den však pokračoval. Jak to bývá, odpoledne se mi stala nepříjemnost. To, že jsem přišla ke škodě, bych ještě rozdýchala - někdy se tak věci prostě semelou.
Horší byla srážka s nepříjemným člověkem. V tomto případě obrazně i doslova.
„Kruci, úplně mi zkazil den!“ brblala jsem si pro sebe a cítila se pod psa. Pak mě ale najednou napadlo - proč vlastně dávám cizímu člověku takovou moc nad svým životem? To přece nedává smysl!
Nemohu říct, že bych vzápětí opět vykročila s veselou písní na rtech, ale přece jen jsem změnila úhel pohledu. Vždyť se zase tolik nestalo. Třešně nahoře na kopci kvetou pořád a západ slunce je určitě touto dobou barví do růžova.
Čtěte také
Potíž je v tom, že sešup z pocitu pohody či rovnou štěstí umí být bleskový - asi jako sjezd horského úbočí na rohačkách. Dolů to jde o zlomkrk, ale táhněte si těžké saně zpátky na kopec! Vůbec, když je člověk doma sám a nemá ho kdo pochovat a utěšit. Nakonec jsem zjistila, že je to značné míry věc sebekázně. Vím, nezní to moc příjemně. Světu je však jedno, jak se cítíme - musíme na zlepšení svých pocitů zapracovat sami.
Takže jsem se snažila. Po rozhovorech se členy rodiny jsem si pustila oblíbenou hudbu a přivinula si do náruče svoje rozverné ani ne čtyřměsíční leč dvacetikilové štěňátko. Plné nadšení mě nejdřív olízlo a pak kouslo. Díky Rexi. Není nad to být milována.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Oběd ve dvanáct
„Upozorňuju tě, že asi za půl hodiny podávám oběd. Tak s tím počítej!“ volám na svého muže a doufám, že mě zaslechne - když pracuje, tak okolí nevnímá.
-
Dagmar Ruščáková: Pozdrav zpoza Duhového mostu
Ospale vycházím z ložnice, když najednou zaváhám. Zdá se mi to, nebo ne? Bosýma nohama na podlaze hledám to místo a snadno ho nacházím. Prkna jsou tam příjemně teplá.
-
Dagmar Ruščáková: Na křídlech radosti
Sedím na židli, dívám se na elegantního šedovlasého pána bravurně hrajícího na klavír. Kolem nás tiše bzučí lidské hlasy, občas zazvoní projíždějící tramvaj.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
