ZOH Vancouver 2010
Na XXI. zimních olympijských hrách, které kanadský Vancouver přivítá od 12. do 28. února 2010, budou sportovci soutěžit v celkem 7 sportech. V určitých případech navíc rozdělených do specifických odvětví a konkrétních disciplín.
Rozdělení podle abecedního pořadí je následující:
- 1) Biatlon
- 2) boby (boby, skeleton)
- 3) bruslení (rychlobruslení, krasobruslení)
- 4) curling
- 5) lední hokej
- 6) lyžování (akrobatické lyžování, alpské lyžování, běh na lyžích, severská kombinace, skoky na lyžích, snowboarding)
- 7) saně
Zimní olympijské hry 2010 nabízí tyto soutěže:
Biatlon
Sport, který kombinuje dvě samostatné disciplíny - střelbu a běh na lyžích. Střelba je buď vleže, nebo ve stoje, vždy na vzdálenost 50 metrů. Na každé střelnici je připraveno pět terčíků, pokud závodník mine jeden z nich, je penalizován trestným kolem o délce 150 metrů, nebo přičtením jedné minuty k výslednému času. Mezi střeleckými pozicemi lyžaři běhají volnou technikou.
I. Sprint
Nejkratší závod, konkrétně 10 km pro muže, 7,5 km pro ženy. Jede se na 3 okruhy, mezi kterými závodníci střílí jednou vleže a jednou ve stoje. Za netrefenou ránu je podle pravidel vypsáno jedno trestné kolo.
II. Stíhací závod
Muži jedou 12,5 km, ženy 10 km. Startuje se tzv. Gundersenovou metodou, kdy biatlonisté startují v pořadí a časovém rozestupu daném výsledky ze sprintu. V pěti okruzích se střílí dvakrát, jak vleže, tak i ve stoje. Za minutí terčíku je opět penalizace 150 metrů.
III. Individuální závod
V individuálním závodě absolvují muži trať dlouhou 20 km, ženy pak 15 km. Celkem dvakrát se střídá střelba vleže a ve stoje, přičemž minutí znamená jednu trestnou minutu.
IV. Štafeta
Závod čtyřčlenných týmů, při kterém muži běží 4x7,5 km a ženy 4x6 km. Každý závodník střílí jednou "ležák" a "stoják". Pokud nezasáhne všech pět terčů, má k dispozici 3 náhradní náboje, kterými může střelecký pokus opakovat. Až v případě, že netrefí ani po dobití, musí absolvovat trestné kolo.
V. Hromadný start
Závod pro 30 nejlepších biatlonistů. Startuje 15 nejlepších ze světového poháru a 15 nejúspěšnějších v dosavadním průběhu OH. Muži běží 15 km, pro ženy je připravena trať v délce 12,5 km. Střelecké pozice se mění celkem čtyřikrát, v případě minutí čeká na závodníky trestné kolo. Kdo projede jako první cílem, vyhrává.
Boby
I. boby
Do programu zimních olympijských her jsou zařazeny tři závody: ženský a mužský dvojbob a mužský čtyřbob. Olympijský závod se koná ve dvou dnech, přičemž každý den se jedou dvě jízdy. Konečné pořadí se určuje na základě součtu časů všech čtyř jízd.
II. Skeleton
Poprvé se skeleton objevil na olympijských hrách ve Sv. Mořici v roce 1948, na olympiádě v Salt Lake City pak soutěžili už muži i ženy. Sport je jakási kombinace saní a bobu, přičemž hlavní rozdíl spočívá v tom, že se jezdec pohybuje, po zhruba 50 metrovém rozběhu, ledovým korytem po hlavě dolů značnou rychlostí. Přestože tato disciplína vypadá na první pohled velmi nebezpečně, statistiky mluví zcela jinak. Soutěže probíhají na dráze ve Whistleru.
Bruslení
I. Krasobruslení
Krasobruslení se stalo oficiální součástí programu zimních her hned při první olympiádě v Chamonix roku 1924. Na ZOH se konají soutěže jednotlivců (muži i ženy), soutěž párů a tance na ledě. Nabízíme podrobný popis daných programů:
Soutěž jednotlivců je složená z krátkého programu v trvání maximálně 2 minuty 50 sekund, a následného volného programu (4 minuty ženy a 4 minuty 30 sekund muži). Při obou jízdách jsou vyžadovány povinné skoky, piruety a jejich kombinace.
Jízda soutěžních párů může trvat maximálně 4 minuty 30 sekund. Hodnotí se počet a obtížnost skoků, harmoničnost pohybů a souhra páru na ledové ploše.
Základem tanců na ledě je synchronizace kroků s hudbou, která se upřednostňuje před samotnými skoky. Celková známka je součtem povinného, originálního a volného tance.
Veškeré olympijské soutěže v krasobruslení se pořádají v Pacific Coliseum ve Vancouveru.
II. Rychlobruslení na dlouhé dráze
Rychlobruslení na dlouhém oválu je na programu olympijských her již od prvních zimních her v Chamonix roku 1924. Původně závodili pouze muži, ženské soutěže byly přidány až v roce 1960 na hrách ve Squaw Valley. Na olympijských hrách se jede 10 závodů v rychlobruslení: 500 m, 1000 m, 1 500 m a 5 000 m jedou jak muži, tak ženy. Ženy jedou navíc 3 000 m a muži 10 000 m a také se jede mužská i ženská štafeta. Všechny závody se jedou jednou, kromě závodu na 500 m (muži i ženy), který se jede dvakrát. Konečné pořadí se určí na základě součtu obou časů.
III. Rychlobruslení na krátké dráze
Tato zvláštní disciplína rychlobruslení se na zimních olympijských hrách objevila, jako oficiální olympijský sport, poprvé v Albertville v roce 1992. Jízdy se jedou na krátkém oválu, vždy ve skupině po čtyřech nebo 6 jezdcích. Postupový klíč posílá do dalších bojů vždy dva nejrychlejší závodníky. Pro ZOH 2010 jsou vypsány tyto soutěže: pro ženy i muže 500 m, 1000 m, 1500 m, štafety pro muže na 5000 m a pro ženy 3000 m. Olympijské soutěže v short tracku se konají na stadionu Pacific Coliseum.
Curling
Na olympijských hrách soutěží v kategorii mužů i žen deset týmů. Každý z nich je složen ze čtyř hráčů. Mimochodem, na program ZOH se mužský curling dostal už v roce 1924. To bylo ale pouze v roli sportu "neoficiálního", statut medailové disciplíny dostal až v Naganu 1998. Olympijský turnaj v curlingu se koná v olympijském centru ve Vancouveru.
Lední hokej
V olympijském turnaji žen startuje 8 družstev (ženský hokej byl na program přidán v roce 1998 v Naganu), zatímco na mužském turnaji startuje týmů 12. Hokej bude na zimních olympijských hrách 2010 možným vrcholem celého sportovního svátku. Kanada je totiž bezesporu kolébkou ledního hokeje, a hraje se zde i nejkvalitnější liga na světě - NHL. Rozlosování do jednotlivých skupin vypadá takto: Skupinu A tvoří USA, Švýcarsko, Kanada, Norsko, skupinu B pak Rusko, Lotyšsko, Česko a Slovensko a do skupiny C bylo nalosováno Finsko, Bělorusko, Německo a Švédsko.
Lyžování
I. Akrobatické lyžování
Mezinárodní lyžařská federace (FIS) uznala akrobatické lyžování jako samostatnou disciplínu v roce 1979. Jízda v boulích byla jako oficiální sport přidána na program v roce 1992 při hrách v Albertville a akrobatické skákání bylo zařazeno do programu na hrách v Lillehammeru roku 1994. Na hrách ve Vancouveru bude mít premiéru skicross. Všechny soutěže v akrobatickém lyžování pro zimní olympijské hry ve Vancouveru 2010 se konají ve středisku Cypress Mountain.
Charakteristika jednotlivých disciplín:
Jízda v boulích
Extrémně strmý svah, který lemují více než metr vysoké hrboly umístěné po celé délce tratě. Lyžaři mají předepsané dva povinné skoky. Výslednou známku tak spoluvytváří technika skoků a rychlost jízdy.
Akrobatické skoky
Základem je dvoukolová kvalifikace a dvoukolové finále. Akrobati předvádějí dva různé skoky, které jsou hodnoceny podle čistoty provedení, polohy těla, udržení rovnováhy při dopadu, i podle dalších parametrů. Bodové hodnocení je vynásobeno koeficientem obtížnosti daného skoku. Do druhého finálového kola postupuje 16 nejlepších z kola prvního, výsledek pak tvoří součet obou skoků.
Skicross
Atraktivitu zcela nové olympijské disciplíně dodávají nejen obtížné umělé překážky, ale také hromadný start, který závodníky posunuje do dalších kol tzv. KO systémem.
II. Alpské lyžování je soubor těchto jednotlivých disciplín:
Sjezd - nejrychlejší disciplína programu alpských disciplín, která se jede jednokolovým systémem.
Super obří slalom - jinak také super-G (super giant slalom). Pro tuto disciplínu jsou typické dlouhé oblouky, které doplňují sjezdové pasáže. Závod se jede, stejně jako v případě sjezdu, pouze na jedno kolo.
Obří slalom - alpská disciplína, která zřejmě nejvíce spojuje rychlost sjezdu a techniku slalomových průjezdů. Systém je dvoukolový, to znamená, že až součet první a druhé jízdy rozhodne o vítězi.
Slalom - ostré oblouky a nejkratší trať. Taková je charakteristika disciplíny, jejíž brány jsou nejblíže u sebe. Závodí se na 2 kola, přičemž do druhého postupuje, stejně jako ve zbývajících disciplínách, 30 nejlepších z úvodní jízdy.
Superkombinace - označovaná také jako alpská kombinace - je složená z jedné jízdy ve sjezdu a dvou kol ve slalomu. Časy se sčítají.
III. Běh na lyžích
Na zimních olympijských hrách je pro závodníky připraveno celkem 12 různých závodů.
Ženy závodí ve sprintu (individuálně a také v závodě štafet), v závodě na 10 km
s individuálním startem, ve stíhacím závodě na 15 km, v závodě na 30 km s hromadným startem a ve štafetě na 4 x 5 km. Muži závodí ve sprintu (individuálně i v závodě štafet), v závodě na 15 km s individuálním startem, ve stíhacím závodě na 30 km, v závodě na 50 km s hromadným startem a ve štafetovém závodě na 4 x 10 km. Veškeré běžecké soutěže se konají v areálu Whistler.
IV. Severská kombinace
Všechny tři závody v severské kombinaci se skládají ze soutěže ve skoku na lyžích a závodu v běžeckém lyžování. V individuálním závodě se skáče na středním můstku (K90) a běží se závod na 15 km. V závodě ve sprintu a v týmovém závodě se skáče na velkém můstku (K120) a běží se 7,5 km (sprint) a 4 x 5 km (štafeta). Začíná se skoky na lyžích, a podle dosaženého pořadí se tzv. Gundersenovou metodou, která zohledňuje dosažené pořadí ve skocích na lyžích, časově penalizují horší skokani před během na lyžích. Vítězem se samozřejmě stává ten, kdo první projede cílovou čáru. Soutěží se v jednotlivcích na trati dlouhé 10km , a ve 4 členných týmech na 4x5km. Na ZOH 2010 se sdruženářské soutěže pořádají v areálu ve Whistleru.
V. Skoky na lyžích
Skoky na lyžích jsou součástí olympijského programu již od prvních her zimní olympiády ve francouzském Chamonix (1924). Soutěž ve skocích na velkém můstku (K120) byla na program přidána v roce 1964 na hrách v Innsbrucku. V rámci zimních olympijských her se konají tři závody, které mohou diváci sledovat v olympijském městečku Whistler.
Těšit se tedy mohou na tyto disciplíny:
Individuální závod na středním můstku
Jediná skokanská soutěž, která se koná na středním můstku, což znamená na můstku s konstrukčním bodem mezi 75 a 99 m (délky skoků se budou pohybovat mezi 75 a 99 metry). Soutěž je vypsána na dvě kola a vítězí skokan s nejvyšším součtem bodů z obou kol. Po kvalifikačním kole postupuje do závodu 50 skokanů a tento počet se po prvním kole zredukuje na finálovou "třicítku".
Individuální závod na velkém můstku
Závod se koná na velkém můstku, to znamená můstku s konstrukčním bodem větším než 100 metrů. Opět se soutěží dvoukolově (první kolo a finálové kolo) a vítězí skokan s nejvyšším součtem bodů z obou kol. Systém postupu z kvalifikace a prvního soutěžního kola je totožný jako v případě středního můstku.
Týmový závod
Tento závod se zpravidla pořádá na velkém můstku. Každý tým se skládá ze čtyř skokanů, z nichž každý odskáče dva skoky. Do prvního kola nastupují všechny týmy, avšak do kola finálového postupuje jen 8 nejlepších. Vítězí čtveřice, která dosáhne nejvyššího součtu bodů ze všech osmi soutěžních kol.
VI. Snowboarding
V roce 1990 byla založena Mezinárodní federace snowboardingu a na žádost Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a národních lyžařských svazů (z nichž mnohé organizovaly lyžařské a snowboardové závody) uznala FIS roku 1994 snowboarding za svou oficiální disciplínu. To umožnilo zařazení snowboardingu na ZOH, poprvé se objevil roku 1998 v Naganu. Nejprve U-rampa a obří slalom, následně v Salt Lake City paralelní obří slalom a v Turíně i snowboard cross. Všechny závody se jedou ve středisku Cypress Mountain.
Paralelní obří slalom
Systém závodu je poměrně jednoduchý. Vždy dva jezdci se proti sobě postaví na paralelních tratích. Z 16 nejlepších zůstane postupným vyřazováním KO systémem jen finálová dvojice.
Snowboard cross
Náročný profil tratě, obtížné skoky i uměle vystavěné překážky dodávají této disciplíně pravý punc adrenalinu. V každé rozjížďce se představí čtyři jezdci, kteří startují zároveň, přičemž dva nejrychlejší postupují do dalšího kola. Lyžařskou obdobou je skicross.
U-rampa
Závod na U-rampě se koná na trati ve tvaru poloviny válce. Závodníci využívají rychlost, kterou získají při jízdě ze svahu, ke skokům nad hranu U-rampy a ve vzduchu předvádějí obtížné akrobatické prvky. O vítězi rozhodne technická náročnost spolu s čistotou provedení.
Saně
Na olympijských hrách se saně poprvé představily v Innsbrucku v roce 1964. Ve Vancouveru jsou vypsány tři soutěže, konkrétně pak singl muži, singl ženy a dvojice muži. Systém hodnocení je velmi podobný závodům bobistů. Opět se sčítají čtyři jízdy rozložené do dvou dnů. Muži i ženy startují na stejné trati, rozdíl je pouze v tom, že ženy mají startovní linii položenou, z důvodu kratšího času i nižší rychlosti, o něco níže.
Diváckou atraktivitu zvyšuje paradoxně fakt, že jde z pohledu přihlížejících o relativně nebezpečný sport, kdy závodníky v obrovské rychlosti chrání pouze helma a kombinéza. Soutěže se jedou v olympijském středisku ve Whistleru.
