Zatím je to dost běhání. Už se těším na herní soustředění a fotbal, popisuje Kliment přípravu Sigmy
Krajské kolo Penaltového krále tentokrát hostí Olšany na Prostějovsku a na zajímavou akci během prvního červencového víkendu dorazil i kapitán a útočník prvoligové Sigmy Olomouc Jan Kliment. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport popsal, jak velkou nervozitu exekutoři pokutových kopů zažívají, ale také přiblížil aktuální stav Sigmy v přípravě na nadcházející sezonu.
Věřil byste si na soutěž, ve které je cílem dát několik penalt v řadě?
Minule dal nějaký střelec asi 37 gólů v řadě, což je podle mě až nemožné. Určitě bych si to rád zkusil a byl bych nervózní, když slyším o těch rekordech, ale rozhodně je to super akce pro všechny.
Probíhá nějaká podobná soutěž někdy při trénincích, že kopete víc penalt?
Asi ne. Občas kopeme penalty, ale jen ten, kdo chce. Samozřejmě někdy když v nějaké soutěži hrozí, že může dojít na penalty, tak se na to zaměříme víc.
Jak v Olomouci zatím probíhá příprava s novým realizačním týmem?
V prvních dvou týdnech se hodně běhá a je zatím velká únava. Na zápasech je to znát, protože jsme vyčerpaní. Jinak vše šlape jak má a už se těšíme, že se blíží konec hrubé přípravy. Příští týden už odjíždíme na herní soustředění a snad už bude běhání ubývat.
V novém realizačním týmu jsou Portugalec Jaime Monroy a Polák Radoslaw Bella. Jak na vás zatím působí?
Je to jiné v komunikaci, protože většinu věcí řešíme v angličtině. Nikdo s tím nemá problém. Na hřišti se toho změnilo hodně, protože každý trenér i asistent pracuje s jinými taktickými prvky. Dril je diametrálně odlišný od toho, co jsme dělali dřív. Je to náročnější, proto jsme nyní unavenější.
Jak to nyní vypadá s vaším zdravotním stavem?
Měsíc a půl po „operaci“ se cítím všelijak. Tělo se občas ozve, když dostane nápor, ale nyní musím uznat, že docela držím. Únavu i bolest cítím, ale je to normální.
Jak s odstupem času berete to, že jste i kvůli zdravotním trablům oželel mistrovství světa a jak jste to na dálku prožíval?
Bylo to těžké. Každopádně jsem došel do bodu, kdy zdraví ani forma nebyla na takové úrovni, abych mohl na mistrovství světa být. Myslím si, že jsem se rozhodl dobře, protože bych nebyl týmu platný.
Zápasy českého týmu se mi sledovaly špatně i kvůli tomu v jaké časy se hrálo. Nesledoval jsem to úplně detailně. Každopádně dobré to nebylo. Bylo mi kluků líto a nechci hodnotit, zda kritika, která se na mužstvo sneslo, byla oprávněná.
