Zápasy na zmrzlém trávníku byly horší než na blátě. Všechno mnohem víc bolelo, přiznává Folprecht

Zdeňku, co ty a fotbal v mrazu? Byl mráz tvůj nepřítel?

Ano, byl. Měli to tak asi všichni fotbalisté. Skoro tři roky jsem strávil v Liberci a když je tam opravdová zima, tak tam to hřiště není dobré. V Liberci ani v Jablonci. Pro mě byl horší terén, když byl zmrzlý, než když bylo bahno. Všechno o hodně víc bolí. Opravdu každý pád nebo šlápnutí bolí víc, protože máte zmrzlé prsty. Nepříjemná je i trefa do nosu, když ho máte celý zmrzlý červený.

Když je taková zima, hraješ v rukavicích a v dresu s dlouhým rukávem?

Hrál jsem s dlouhým termotrikem, na tom dres a samozřejmě rukavice. Vybavuji si i hráče, kteří nosili krátký rukáv a rukavice. Bylo to zvláštní, ale docela stylové. Arjen Robben v Bayernu Mnichov nosil dlouhé legíny i dole.

Piješ na střídačce během zápasů v zimě teplý čaj?

Ano, piju. Mám ho rád.

Vtípek Zdeňka Folprechta směrem k africkým fotbalistům, kteří hrají v České republice.

Byl jsi někdy svědkem udivených reakcí Afričanů na sníh?

Oni se tomu diví pořád, hlavně ti, kteří jsou tady v Česku chvíli. Pamatuji si, že třeba v Liberci s tím měli kluci opravdu problémy, navíc když před tím nehráli nikde v severských zemích.

Na některých fotbalových stadionech byly v prvním jarním kole mizerné návštěvy. O kolik víc by jich bylo, kdyby svítilo slunce a teplota se pohybovala kolem 25°C?

Samozřejmě by jich přišlo víc. Když to budu brát za sebe, podívám se ven, že je hrozný terén, velká zima, tak se rozmyslím, jestli budu brát svého pětiletého syna na zápas. Fotbal jako produkt je v tomto počasí hodně ponížený. 

Fotbaloví agenti

Přijde mi, že pověst hráčských agentů není úplně dobrá. Čím to je?

Samozřejmě jde o peníze. Někdy hráči agentům až moc věří, přestup nechají vyloženě na něm a agent si pak chce ukrojit, co největší koláč peněz.

Ty už agenta nemáš, jak je to možné?

Když už jsem působil v Česku, tak jsem najel na systém, že si to budu zařizovat sám. Nejsou to extra složité věci, smlouvu dám případně ke kontrole právníkovi.

Prozradíš posluchačům, kolik procent z platu jsi posílal agentovi?

Většinou si agenti berou kolem 5 %, záleží na tom, kde člověk hraje. Musím přiznat, že já jsem agentovi nikdy nic neposílal. Když jsem byl v Liberci, tak moje smlouva nebyla extra dobrá. Kdybych posílal agentovi třeba 10 %, tak by mi to částku dost ponížilo. U těch malých smluv se to většinou nedělá, spíše se to praktikuje až od těch větších.

Čtěte také

Byl to unikátní okamžik. Fotbaloví agenti odhalují zákulisí přestupu Petra Čecha do Arsenalu

Vím, že v NHL se o osobní problémy hokejistů dost často starají právě agenti. Je to ve fotbale podobné?

Ve fotbale mají kluby většinou člověka, na činnosti jako, že vymění zámek na dveřích nebo pokud máš dobrou smlouvu, tak ti zařídí Zámek jako obytný dům.

Chtěl bys být jednou agentem?

Vlohy bych na to asi měl, ale asi by mě to nenaplňovalo. Mnohdy to totiž není čistá hra. 

Simulování

Fotbal má někdy negativní nálepku kvůli simulování. Přitom o jiných kolektivních sportech se v této souvislosti tolik nemluví, čím si to vysvětluješ?

Jde o to, že fotbal je nejpopulárnější sport na světě, takže se o něm mluví nejvíc, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu. Třeba ale můj kamarád extraligový hokejista Adam Kubík, který chodí hrát v létě hobby fotbaly, k tomu má zajímavý názor. Nedávno jsme se bavili o tom, že ho bolí daleko víc fotbal, protože v hokeji není takové to typické šlápnutí kolíky na nohy, koňar nebo ťuknutí se hlavou. V hokeji máte celé tělo chráněné, to ve fotbale jste celý otevřený a každé kopnutí vás bolí víc. Není to tak křišťálové čisté, když se říká, že fotbalisté jsou simulanti a hokejisté tvrďáci. Fotbal taky dost bolí, ale trošku jinak.

Padáš na zem, i když nemusíš?

Rozdělil bych simulování na dvě kategorie. Ta první je, že to opravdu faul byl a vy to musíte prodat, aby to rozhodčí písknul. To je i chyba rozhodčích, protože pokud to neuděláte, tak vám to nepískne. Nesnáším to vyložené simulování, to ale teď dost odpadá s příchodem VAR. Když vedle sebe stojí dva hráči, ťuknou se hlavou, jeden se teatrálně zkácí na zem a my se podíváme na VAR a hned vidíme, jak to bylo. 

Vybavíš si zpětně moment, za který se stydíš?

Asi ne. Když bych se ale kouknul na všechny zápasy, tak bych něco našel. Troufnu si říct, že jsem žádný takový moment nezažil.

Kdo je v Česku nejvyhlášenějším simulantem?

Nechci nikoho urazit.

Občas se v tomto ohledu mluví o Janu Chramostovi...

Řekl bych, že to možná bylo při jeho začátcích v lize, s věkem se to trochu srovnává.

Nadávky fanoušků

Když si fanoušek zaplatí lístek na fotbal, tak mu žádné regule nezakazují nadávání na fotbalisty, ne?

Regule asi ne, ale chtělo by to nějakou slušnost a morálku. Zastává se tady názor, že si člověk zaplatí sto korun za lístek a může se tam chovat jako prase, to není dobře. Občas chodíme s manželkou do divadla a nikdy jsem tam nezažil, že by divák z páté řady najednou vstal a začal řvát na Langmajera, hej ty.. jak to hraješ! Já jako hráč ty konkrétní nadávky z tribuny neslyším. 

Opravdu to neslyšíš?

Samozřejmě, že když je člověk u autové čáry a někdo na něj zařve z tribuny, tak to slyšíš, ale není to tak jako na vesnici. Tam jsou lidi u klandru a víš, kdo to byl.

Čelil jsi někdy jako hráč nadávkám na domácím hřišti?

Nadávky od hostujícího fanouška člověk nějak neřeší a je to úplně normální. Je jasné, že když budete hrát za Spartu, že vám fanoušci Slavie budou strašně nadávat. Horší jsou nadávky na domácím stadionu, když rozjíždíte nadějný brejk, pošlete špatnou přihrávku a jde to do autu. Celým stadionem to najednou vře. Velkou věcí dřív byla i diskuzní fóra na webu Liberce. Manželka mi jednou četla, co se tam píše a chtěla tam psát pod jiným nickem. To jsem jí zatrhl, ať to neřeší (smích).

Jak dopadl fotbalový kvíz mezi reportérem Vojtěchem Šilhanem a Zdeňkem Folprechtem? Řešil bývalý ligový fotbalista nádavky na svoji osobu? Uspěl posluchač Jiří ve fotbalové soutěži Věřte nevěřte? Užijte si celý díl pořadu První dotek.

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas