Všechno zlé k něčemu dobré. Ekonomická krize vyhnala Libanonce na horské túry. Mnozí krásu své země dosud neznali
Libanonská horská stezka je dlouhá 470 kilometrů. Během jednoho měsíce po ní můžete pěšky přejít celou blízkovýchodní zemi. Místy vystupuje nad výšku 2000 metrů. Mnozí Libanonci objevují domácí horskou turistiku až v posledních letech. Přiměla je k tomu finanční krize. Dovolenou v zahraničí si dovolit nemůžou. V zemi vznikly desítky zájmových skupin, které víkend co víkend vyrážejí do libanonských hor.
Jsme na začátku dnešní túry ve vesničce Kfar Silwan. Už jsme hodně vysoko pod samotným hřebenem pohoří Libanon. Asi desítka účastníků vystupuje z autobusu, utahuje tkaničky, připravuje ruksaky.
Zvuk modlitby ve skalách
Je nedělní ráno a z nedaleké vesnice je slyšet modlitba z místního kostelíku. „Každý víkend jezdíme na hory. Buď chodit, nebo za příbuznými. Představte si, že donedávna tady lidi svoje domy vůbec nezamykali. Tak to tu bylo bezpečné,“ kroutí hlavou Caroline.
Se svým mužem Charlesem nevyrazili s touto skupinou z Bejrútu zdaleka poprvé. Oba mají kancelářskou práci v soukromých firmách. „Jsem původně z horské vesnice. Když jsem se vdala, přestěhovali jsme se do Bejrútu. Je to velké město, hluk, stres.. takže se vám z něj chce vyjet ven a trochu se nadechnout,“ popisuje.
Místo auta pohorky
Zastavujeme se u vesnického kostelíku nabrat u studánky vodu. „Poslední dva roky nemůžou Libanonci cestovat na dovolenou do zahraničí, jak byli zvyklí. To je donutilo cestovat víc po své zemi a najednou objevují, jaká jsou tu krásná místa,“ vysvětluje George, který ve skupince zastává roli průvodce.
Čtěte také
„V minulých pár letech začala být horská turistika populární i mezi mladými. Vznikla spousta skupin, které do hor vyrážejí. Dřív znali jen města, místa, kam se dá dojet autem, restaurace. A teď objevují divoká údolí a místa, kam se dá dojít jen pěšky po úzkých stezkách,“ všímá si.
K sýru čerstvý tymián!
Při malé svačinové přestávce vytáhl průvodce George z batohu triumf v podobě vychlazeného libanonského vína. „Na horách kombinuji chození s kulinářskou turistikou. Nejsem moc dobrý na vysvětlování historie, ale myslím, že umím vybrat dobré jídlo a hlavně jídlo,“ usmívá se.
George tvrdí, že v různých roč obdobích nabízí libanonská příroda různé dobré chutě. „Zvlášť na jaře sbíráme po cestě divoký chřest a několik druhů tymiánu. Když si s sebou vezmete sýr, s čerstvým tymiánem je to vynikající svačinka,“ doporučuje horský gourmet.
Tady v horách se teď na podzim střídá zeleň se žloutnoucími až červenajícími listy stromů a pěšina je pokrytá vrstvou spadaného listí horských dubů. Pro některé Libanonce zůstávají výlety do přírody a do hor příjemným únikem v době koronavirové a finanční krize.
Související
-
Jak se baví Bejrúťané? Z nemocného města unikají do podzemního klubu Metro nasát duch svobody
V podzemí dříve rušné třídy Hamrá je kabaret jménem Metro al-Madína. Lidé se tam přicházejí odreagovat od stresu spojeného s ekonomickým kolapsem Libanonu.
-
„Je mi smutno,“ zoufá si libanonský vinař. Vinice musel proměnit na pastvy, přátelé odešli ze země
Hospodářský kolaps země postihl také libanonvské vinaře. Vinohrady se pomalu mění v pole a pastviny s tím, jak si lidé musí zajistit základní potraviny.
