Ve 13 letech jsem se musel odstěhovat k prarodičům, abych se biatlonu mohl věnovat, vzpomíná Krčmář
Necelé tři týdny zbývají do zahájení zimních her v Itálii, kterých se zúčastní i biatlonista Michal Krčmář. Jeho největším úspěchem je stříbrná medaile z olympiády v Pchjongjangu z roku 2018. Ve své sbírce má ale i dvě umístění na stupních vítězů na světových šampionátech, to poslední z loňského roku, kdy do cíle přivezl na druhém místě smíšenou štafetu. V 35 letech ale zažije pravděpodobně poslední olympiádu. Biatlonu hodně obětoval už v mládí.
„V žákovských kategoriích jsem nikdy neobsazoval přední příčky. Moje první medaile přišla až s posledním závodem před přestupem do dorostu na mistrovství republiky, kde jsem vybojoval bronz,“ popisuje své sportovní začátky Krčmář.
„Dostali jsme se do situace, že pokud bych se biatlonu chtěl věnovat, tak bych šel bydlet k prarodičům do Žamberka, do Letohradu. U nás v Jilemnici totiž nebyly dobré podmínky,“ dodává.
V té době mu bylo teprve 13 let. „Že jsem k nim šel, vnímám jako to nejstěžejnější v mé kariéře. Domů jsem se dostal jednou za 14 dní, třeba na víkend,“ pokračuje Krčmář.
„Přes týden jsem chodil do školy a odpoledne na tréninky. O víkendech jsme ale měli závody, takže to nebylo tak, že bych každý víkend rodiče viděl. Někdy to šlo jen jednou za tři týdny. Ten první rok a půl byl fakt těžký,“ dodal.
‚Šel si za svým‘
„Byly to těžké chvilky. Pláče tam bylo dost z naší i Michalovy strany. Hodně jsme si volali, ale nějak se to ustálo. Michal si prostě šel za svým, chtěl ten biatlon strašně moc dělat. Myslím si, že ty krizovky pak v sobě vždy nějak zvládl,“ vzpomíná na dětská léta Krčmáře jeho maminka.
Krčmář je ve 34 letech v českém týmu nejstarší. Do kolotoče Světového poháru nastoupil poprvé v sezoně 2011/12. Právě prarodiče mu k profesionálnímu sportu hodně dopomohli. „Musím říct, že se mi u babičky s dědou dostávalo perfektního zázemí. Měl jsem podstrojované jídlo, starali se o mě. Prostě perfektní zázemí,“ dodává Krčmář.
