V Ostravě i ve West Hamu byl právem legendou. Vždy hýřil energií, říká Laštůvka k Mikloškovi
Bývalý skvělý fotbalový brankář Baníku Ostrava, West Hamu United a reprezentace Luděk Mikloško zemřel. Sportovní ředitel Baníku v posledních letech bojoval s rakovinou. Hodně blízko měl k Luďku Mikloškovi i současný trenér baníkovských brankářů Jan Laštůvka.„S Luďkem jsem se setkával každý den na stadion a aktuálně je to pro nás všechny strašlivá rána. i když byl nemocný, tak do klubu přinášel pořád plno pozitivní energie,“ říká Laštůvka.
Kdy jste poprvé zaslechl jméno Luďka Mikloška. Bylo to v době, kdy hrával za West Ham?
Už je to hodně dávno. Když jsem byl malý, tak jsem měl nějaké vzory a jedním z nich byl právě Luděk. Měl jsem k němu hodně blízko a dotáhl mě i do Anglie. Teď jsem se s ním setkával každý den na stadionu a je to pro nás strašlivá rána.
Jaká byla vaše společná sezona v Anglii?
Bohužel jsem neměl možnost, abych tam chytal. Každopádně na každý trénink s Luďkem Miklošem a Robertem Greenem, který byl tenkrát brankářskou jedničkou, jsem se moc těšil. I když jsem nic neodchytal, tak mě tréninkový proces posunul zase dopředu. Budu na společně strávené chvíle vzpomínat až do konce života.
Měli jste něco společného v rámci brankářského umění?
Asi postavu, protože oba jsme byli hromotluci. Měli jsme i podobné názory při současném vybírání gólmanů do A nebo B-týmu ostravského Baníku.
Jak jste vnímal jeho popularitu na britských ostrovech?
Udělal tam velký kus práce, nejen pro sebe, ale i pro všechny fotbalisty, kteří se tam dostali. Fanoušci ho milovali. Už třeba jen při rozcvičce zpívali a vyhlašovali jeho jméno. Určitě je právem legendou.
Po návratu do Čech jste se střetli v ostravském Baníku. Jakým způsobem jste se fotbalu bavili?
Pořád se snažil být pozitivní a přinášet do týmu dobrou náladu. Ať už mezi kluky do šatny nebo mezi trenéry. I když byl nemocný, tak to na sobě nenechával znát. Snažil se klubu pořád pomáhat.
Kdy jste se viděli naposledy?
My jsme se domluvili, že Luďka navštívíme. Před domácím zápasem proti Olomouci nás ještě přijel podpořit na stadion. Pořád byl pozitivní a nebylo znát, že nemoc postupuje ohromně rychle. Ještě jsme si zazpívali vítězný pokřik, na to nezapomenu. Takové momenty zůstanou v srdci.
