V ledové vodě se musím především uvolnit. Budu zkoušet i další extrémní kousky, říká freediver David Vencl

Pozvání do studia Radiožurnálu Sport přijal český freediver David Vencl, který se stal prvním člověkem na světě, kterému se na jeden nádech podařilo bez neoprenu potopit do hloubky 52 metrů. O historickém zápisu si v pořadu Na síti povídal s moderátorkou Andreou Sestini Hlaváčkovou. Zavzpomínal i na první rekord, kdy pod ledem uplaval 81 metrů. Co ho liší od slavného Wima Hofa? Co Vencl doporučuje začátečníkům s otužováním? Připravujeme přepis celého rozhovoru. 

Davide, jak se po vytvoření světového rekordu cítíš?

Cítím se dobře, ale pár dní po výkonu ještě lehce unavený. Jako sportovec už jsem nedočkavý a chci vyběhnout na hřiště a jít si zahrát basket a fotbal.

Trochu šetřit se ale musíš, ne?

No, měl bych.

Těsně po tom výkonu jsi kašlal krev. Podle všeho jsi si porušil průdušnici. Jak probíhá rekonvalescence?

Zhruba šest týdnů. Jde o relativně "běžné" zranění pro freedivera, kterému se ale snažíme vyhnout. Čas od času se to stane každému.

Bolí to?

Právě, že ne. Cítíme to jen tím, že krev jde z nás. Analyzujeme, kde se to stalo, protože pro lékaře je těžké zjistit, kde ten problém je. 

Jak probíhá příprava na takový výkon?

Zhruba půl roku. Pro mě jako freedivera potopit pod padesát metrů je v pohodě, ale my jsme hodně choulostiví na teplotu vodu. V moři, kde to má pětadvacet stupňů, tak jdeme vždy v neoprenu. Teplota určuje, zda se dokážeme pod vodou uvolnit, čím je to chladnější, tím jsou svaly ve větší tenzi a vyrábějí teplo. Komplikuje to i vyrovnávání tlaku v uších, ale i plicích. Můj trénink je primárně zaměřený na adaptaci na chlad, abych se dokázal i v extrémně ledové vodě uvolnit. 

Kolik stupňů bylo v hloubce 52 metrů, kam ses potopil?

Rád říkám, že nahoře u ledu je nula, jeden stupeň a já se jedu dolů ohřát, protože tam jsou čtyři stupně. V 52 metrech pod vodou je tlak šestkrát větší než teď tady, když si povídáme. 

Davide, ty jsi vytvořil nový světový rekord. Opravdu se zatím nikdo nepokusil o takový počin?

Nikdo to nikdy nezkusil. Samozřejmě probíhaly nějaké tréninky ve studenější vodě a tenčím neoprenu, ale lidé, kteří to dělali, nebyli dostatečně adaptovaní na chlad. Docházelo pak ke zdravotním problémům.

Jak tě vůbec napadlo to, že rekord vytvoříš?

Než mě vůbec napadlo udělat rekord, tak jsem musel dospět k tomu, zda to vůbec jde. Když jsem zvládl první rekord, kdy jsem uplaval 81 metrů pod ledem, tak jsem si řekl, že chci zkusit něco dalšího. V hlavě se to rázem otevřelo, když jsem zjistil, že trénink, který jsem absolvoval před prvním rekordem, je dostatečný na to, abych si mohl dovolit další kousky. 

Bez neoprenu pod ledem jsi odplaval 81 metrů. Jak moc je to o tom, jestli udržíš dech, nebo o té ledové vodě?

Musel jsem hlavně natrénovat adaptaci na chlad. Jsem schopen zaplavat přes 150 metrů, ale v tomhle případě jsem si zvolil distanci nižší, abych překonal rekord. I diváci říkali, že se jim zdálo, že to bylo příliš snadné. Jsem zvyklý, že třeba v tréninku, když překonám rekord, tak vyplavu a jsem vyčerpaný. V tomhle případě jsem měl velkou rezervu a mohl jsem mít i přes 100 metrů. Bylo to vlastně v době covidu, když jsem neměl možnost trénovat v bazénu. Trénoval jsem doma na balkoně, kde jsem v zadrženém dechu dělal dřepy a mával rukama, protože mi nezbylo nic jiného než vizualizovat.

Jak dlouho vydržíš pod vodou bez nádechu?

Ne bez nádechu, ale nejdříve se nadechnu a pak už nedýchám. Můj osobní rekord je 8 minut a 35 vteřin.

Za jakých podmínek?

Za ideálních, to je tedy statická apnoe. Při plavání je to výrazně nižší a jde jen o efektivitu a ekonomiku pohybu. Vytvořím energii, abych se posunul, a pak se zase chvíli nehýbu. Podobné to bylo i u toho rekordu. Jen jsem kopal nohama do 20 metrů a pak už jsem jen padal, nemusel kopat a vyrovnával tlak. Je důležité znát fyziku a vědět, kdy je možno odpočívat.

Když jsi měl při tom plavání pod ledem najednou potřebu vyplavat, třeba na šedesátce? Vždyť je nad tebou ten led...

Měli jsme tam bezpečnostní díry. Prvních 40 metrů tedy nebyla žádná, to jsem věděl, že zvládnu. Pak jsme měli i menší množství přístrojových potapěčů na kontrolu a ty díry dál byly nejen pro mě, ale i pro přístrojové potapěče. Ti jsou ale s kyslíkovým přístrojem. Já jsem plaval podél takového lana, které bylo natažené ve 30 metrech, a pod každou dírou jsem měl značku. I kdyby tam ty díry nebyly, potapěči tam byli dva metry ode mě, mohli mě chytit za ruku, dát mi dýchnout a transportovat mě k nejbližší díře.

Máš nějakou vrozenou dispozici, proč ti tohle jde?

Nemám.

Je to čistě o vůli a odhodlání?

Já jsem tělocvikář, sportů jsem vystřídal celou řadu. Asi kdybych byl nějaký fitness trenér nebo bodybuilder, tak by mi to v tomhle sportu neprospělo. Zdá se ale, že rychlostně-vytrvalostní sportovci pro to mají lepší dispozice. Hraju basket a fotbal, sice pro radost, ale na trénincích makám. Zdá se, že je to výborné pro tuhle disciplínu.

Cítíš se českým Wim Hofem?

Co se týká přístupu, tak se od Wima Hofa liším. On je otužilec, já jsem freediver. On si k tomu přidal potápění a já otužování. Jdeme každý z druhé strany. Já myslím, že mám asi právo o sobě říct, že jsem odborník na dechové cvičení. Mám kurz Síla dechu ve kterém pracuji s běžnými lidmi, ale i vrcholovými sportovci. S dechem se dají dělat neuvěřitelné věci. K otužování jsem přišel přes freediving, i k tomu dýchání a jakým způsobem pracovat s dechem při otužování.

Jaké neuvěřitelné věci se dají dělat s dechem?

Například se velmi zklidnit, uvolnit. Můžeme i léčit některé nemoci jenom správným dýcháním. Na kurzech se snažím lidi učit rozvíjet a posilovat nádechové a výdechové svaly. Učím je i dechové techniky na vybuzení nebo na zklidnění či meditaci. To souvisí i s psychohygienou.

Pořádáš otužovací workshopy. Mohou se tam laici v otužování naučit otužovat?

Workshopy se vyvíjí a samozřejmě reaguji na ty lidi, kteří přijdou. Někdy přijdou sportovci, u nichž je cílem jen otužování. Mnoho lidí ale chodí, že otužování je prostředkem k seberozvoji a ke zklidnění. Hodně mě baví, že je to takové tréninkové hřiště, jak pracovat se stresem. Ve chvíli, kdy se to naučíme v relativně bezpečných podmínkách, tak jsme schopni použít to v pracovním prostředí, v rodinném nebo osobním životě. Jsem pak v životě být mnohem klidnější a různé krize zpracovávat efektivněji a rychleji. Neříkám, že to vždycky jde, naopak je zajímavé pozorovat, že to někdy najednou nejde, když jsem mistr dechu a mistr práce s hlavou. Techniky ale znám a vím jak na to.

Čtěte také

Jak takový workshop probíhá?

Kurzy nebo workshopy jsou i pro úplné začátečníky, třeba včera přišla paní, která byla poprvé ve vodě, v ledu byla přes dvě minuty a užila si to. Potom mi tam přijdou lidé, kteří mi oznámí, že se už 10 let otužují, a odchází s tím, že byli překvapeni, že se něco naučili a dozvěděli. Je důležité, aby si člověk dokázal srovnat pocity, které má, tedy ty nepříjemné, a pochopil, co to znamená. Aby si nemyslel, že právě teď umírá. Jistota vědomí, že je všechno v pořádku. Jasně, bolí to, ale je to jen zpětná vazba. Lidé na mém workshopu získají sebevědomí, že právě neumírají. Probírám fyziologii, anatomii, dechové techniky, jak se zklidnit, hodně používáme vizualizaci a taky jak si nastavit rutinu. Aby to pro ně bylo příjemné, protože cílem workshopu je, aby to bylo zdravé, příjemnější a hlavně udržitelné, aby člověk věděl proč.

Otužování zažilo obrovský boom. Zůstali lidé u toho?

Myslím, že většina u toho zůstala, ne všichni. Občas někdo říká, že je to móda, ale my sportovci to samozřejmě známe. Je tam ohromné vyplavení endorfinů, adrenalinu a to nás uspokojuje. Jsme v tomhle takoví zdraví feťáci. U otužování je výhoda, že se to vyplaví během pár desítek vteřin.

Já naprosto miluji horkou vanu, tak proč bych do toho měla jít? Má to i efekt, že by mi v zimě nebyla pořád zima?

Jedna věc je ta, že si rozšiřujeme komfortní zónu, to byla jedna z prvních věcí, co mě lákala. Přišel jsem k nějaké vodě a chtěl jsem tam jít, ale ta voda byla studená, tak jsem si to neužil. Teď už můžu vlézt do jakékoliv vody a bude to v pohodě. Co se týče zdraví, tak se těžko trefí vedle. Autoimunitní onemocnění, četnosti různých respiračních onemocnění, ale není to tak, že bychom byli úplně zdraví, to ne, ale tohle je jeden z pilířů, který může pomoct a ty nemoci pak neprobíhají tak silně. Víme, že to posiluje kardiovaskulární systém, ale i nervový a hormonální. Zjednodušil jsem si to – přináší to radost. Lidé jsou vyrovnanější, zvedá se jim sebevědomí a to je v dnešní době jedna z nejdůležitějších věcí. Lidé si pak lépe věří a dokážou ten problém rozdýchat. Když vlezu do vody, potřebuji to rozdýchat a najednou vím jak, protože to mám vyzkoušené na tom tréninkovém hřišti.

Jak je to s hubnutím?

Otužováním není problém zhubnout, ale není problém také ztloustnout. Když udržujeme zdravou míru, lezeme do vody třikrát týdně na dvě až čtyři minuty, organismus nemá potřebu vytvářet tuk, který by nás chránil při vstupu do vody. On ho vytváří, až když jsme ve vodě osm deset minut, takže delší dobu, pak ho pro jistotu vyrábí. Hubnutí ale není dané délkou doby, kdy jsme ve vodě, ale metabolismus se zrychlí třeba čtyřnásobně a trvá to 24 až 48 hodin. Je to stejné, jako když si jdu zaběhat, tak mám taky další dny zrychlený metabolismus.

Já jsem si během kariéry dávala ledové koupele, kde bylo ale 12 až 15 stupňů, někdo se ponořil po krk, já si tam dala jen nohy. Je to už taky forma otužování?

Na regeneraci, rozproudění lymfy obecně platí, že se zrychlí látková výměna. Laktát jde rychleji z těla, a když doplním živiny, tak jdou rychleji do postižených svalů, aby se srovnala chemie. Pokud jsme ve vodě, odhadem okolo 18 stupňů, tak už dochází k aktivaci některých systémů v těle, o kterých můžeme mluvit, jako že jsou otužovací.

Nemám doma bazén a do sprchy mě nedostaneš. Co je třeba?

Dá se přijet na sever, v Krušných horách máme studené body, kam si můžu zajít i v létě. Pak máme takové triky. Kolem zápěstí máme receptory a kolem kotníků taky. Když si dáme vodu do mrazáku, uděláme kostku ledu a v létě nemám možnost se otužovat, dám si vodu do lavoru, abych měl namočené zápěstí a nohy a v těle se rozjedou stejné procesy, jako kdybych tam byl celý.

Jak dlouho?

Ideálně se dostat tak na dvě minuty.

Jaké konkrétní dýchací techniky používáš ty?

Trochu jsem se pustil do jógy, je to z freedivingem hodně spjaté. Pokud znáte Magickou hlubinu, tak tam vůbec je to spjaté. Používám pranajámu. První dechový vzorec, který nám pomůže se zklidnit a který používám při freedivingu i otužování, tak je přibližně čtyři vteřiny hluboký nádech a šest vteřin výdech. Aby byl výdech delší, tím stimulujeme parasympatikus, všichni ho máme, to je nervová soustava, která nás uklidňuje. Jen tímto dýcháním jsme schopni srazit si tepovou frekvenci o desítky procent.

To je tedy tvůj recept?

Když dýcháme, tak je organismus plně saturovaný kyslíkem. Krev, plíce a tak dále. Když zadržím dech, zadržím ho na čtyři minuty. Co dělat, abych ho zadržel na osm? Není to tak, že bych do sebe dostal víc kyslíku, ale zklidním organismus, tělo sníží spotřebu a některé orgány vypnu.

Co je tvá další výzva?

Ještě mám jednu věc, bylo by to takové hezké završení trojboje. Potápíme se do vzdálenosti, do hloubky a poslední je, že zadržím dech a to je moje nejsilnější disciplína. Na mistrovství světa ve freedivingu jsem byl čtvrtý. Jen zadržím dech a hodnotí se čas.

Jaký je tam rekord?

To ještě nikdo nezkusil, ale jedna Ruska, nevzpomenu si na jméno, tak má myslím 4 minuty a 10 vteřin.

V ledové vodě?

Ano. Vím, že se do toho těm freediverům nechce, ale zajímavé je, že i na základě toho, že mě pár světových freediverů sleduje, tak se začali otužovat. Fyziologie je velmi podobná u nádechu, ale i u otužování. Je možné tedy podpořit potápění tím otužováním.

Když si ty rekordy vytváříš sám, tak kde bereš zkušenosti a kolik potřebuješ lidí kolem?

Opravdu to konzultuji s velkým množstvím lidí. Zvlášť to konzultuji s otužilci, zvlášť to konzultuji s freedivery. Mám mentálního kouče Míru Nečase, se kterým spoustu věcí probíráme. Mám taky lékaře, ti jsou zvědaví, jak organismus v těch podmínkách reaguje, protože nejsou data. V podstatě vytváříme hypotézy a já je pak naživo vyvrátím, nebo potvrdím.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport
Spustit audio

Související