Užíváme si fotbal v tempu, pivo i kulturní vložku s písničkou, raduje se Baroš po velkolepé rozlučce
Více než šest let po konci profesionální kariéry se Milan Baroš oficiálně rozloučil. Bývalý útočník Baníku Ostrava si se svými klubovými i reprezentačními spoluhráči zahrál před fanoušky na vyprodaném Městském stadionu ve Vítkovicích. V exhibici se setkal český národní tým z počátku 21. tisíciletí s výběrem světa doplněném o legendy ostravského Baníku.
Jak jste prožíval rozlučkový zápas?
Už jsem nevěřil, že bude nějaká rozlučka. Patří poděkování všem lidem, kteří na stadion přišli.
Když jste končil s profesionální kariérou na jaře roku 2020, tak asi myšlenky na rozlučkový zápas nebyly, že?
Myšlenky na poslední zápas jsem měl už před covidovým obdobím. Pak to nějak vyšumělo a říkal jsem, že to snad ani nemá cenu. Jsem rád, že jsme to teď zorganizovali a ani jsem nevěřil, že se akce vyprodá. Chtěl jsem si poslední zápas užít.
Kdo vás nakonec popostrčil, aby se rozlučka uskutečnila?
Bylo to víc lidí. Všichni se ptali. Jsem rád, že si mohu zahrát se syny i bratrem. V jeden okamžik budou na hřišti čtyři Barošové.
Jaký byl scénář?
Začátek za Baník Ostrava, druhý poločas za reprezentaci a v závěru se převléci do baníkovského dresu. Poslední střídání musí být za Baník. Střídalo se hokejově, protože nikdo už nemá moc natrénováno.
Kdo dorazil z Liverpoolu?
Třeba Jerzy Dudek a dalších šest vítězů Ligy mistrů. Nyní se to sešlo tak, že stará garda Liverpoolu hraje proti Evertonu, tak plno kluků je tam zavázáno. I tak si myslím, že třeba z národního týmu tu běhalo několik borců, kteří v posledních letech váleli v reprezentačním dresu.
Co říkáte tomu, že Česká pošta vydá k příležitosti vašich 45. narozenin pět vašich známek?
Je to velká pocta. Nejsem úplný fanoušek sám sebe a že bych to musel mít. Každopádně jsem hrdý, že to proběhne.
V lednu vás čeká premiéra filmu Srdcař. Jak to vnímáte?
Nechal jsem se do toho také dlouho tlačit. Po kariéře jsem se chtěl naučit především fungovat v pofotbalovém životě a nehnat se do větších akcí. Teď jsem ale hodně rád, že film bude. Potkal jsem kluky ze všech velkých fotbalových štací.
V Turecku mi fandilo a tleskalo 55 tisíc diváků a je to průřez kariéry od dětství až po poslední zápas. Dělali jsme na tom tři roky. I když nevím, zda se zvládnu na sebe dívat několikrát po sobě.
Sobotní rozlučkový den je plný emocí. Byl jste připraven?
Člověk nikdy neví, co ho potká. Měl jsem husí kůži, jen když jsem vyprávěl o tom, že mi tleská celý stadion.
S hráči si dáme po utkání pivo, přijde nám zazpívat Jarek Nohavica a moc se těším. Bude to mít samozřejmě i kulturní vložku.
