Už pohádka o Karkulce zaseje semínko nenávisti. Vedení šumavského parku se ale snaží pohled na vlky změnit

Platí to samozřejmě pro stromy, o něco komplexnější je přístup v případě rostlin a zvířat. „My bychom to neměli kontrolovat a upravovat, ale například některé živočichy chránit musíme. V tom případě je potřeba jim prostředí vytvářet,“ říká Jan Dvořák.

Jan Dvořák|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Dá se to podle něj hezky vysvětlit na dvou případech. „Kdo nepotřebuje náš zásah, potřebuje jenom klid a ochranu, je vlk obecný. V roce 2017 novodobě vytvořil první smečku na Šumavě v Bavorském lese, dnes tam máme smeček šest,“ připomíná s tím, že pohyb a chování vlků pracovníci parku jenom monitorují. „Vlk je živočich, který od nás nepotřebuje nic, on pouze využívá klidného prostředí, které v bezzásahových zónách je,“ dodává.

Naproti tomu jsou ale organismy, které intervenci ochranářů potřebují. „Například tetřívek obecný. Z české krajiny mizí. Na Šumavě bylo v polovině sedmdesátých let nasčítáno okolo 1350 kusů, dneska jsme na desetině – na nějakých 130 kusech. A tetřívek stále mizí. Potřebuje specifický životní prostor – od otevřených luk až po trošku zarostlejší březové hájky a podobně,“ vysvětluje Jan Dvořák.

„Když Šumavu necháte úplně bez zásahu, zaroste lesem. Ale tetřívek využívá bezlesí, které se rozprostírá jen asi na jednom procentu národního parku. To je to prostředí, o které se musíme starat. I kvůli květinám, které potřebují sekat, pak jsou tu živočichové jako ptáci a motýli a tak dál,“ pokračuje.

Podle Jana Dvořáka lze tedy předpokládat, že finálních 75 procent bezzásahových zón budou tvořit především lesy. Vedle nich zůstane určité procento lesů, ve kterých se bude hospodařit. „Potřebujeme například odchytávat kůrovce, aby se nedostával do okolních lesů. A vždycky budou i zásahová bezlesí, která je potřeba udržovat,“ doplňuje.

Čtěte také

Hledáte hory pro samotáře? Objevte Novohradky, krajinu s otiskem historie

Spatřit na nich tetřívka je dnes vzácnost, ani mluvčí národního parku ho tam ještě neviděl. Co bychom ale většinou ve volné přírodě spatřit nechtěli, je právě vlk. „Bohužel se lidé stále bojí, ale věřím v to, že když jim budeme neustále dávat informace, že se to změní. My se o to snažíme v maximální možné míře. Když si to uvědomíte, vlk je jedno z prvních zvířat, se kterým se člověk v životě setká v negativním smyslu. Už když malému děcku vyprávíte o Karkulce, zasejete semínko nenávisti a předpojatého pohledu na živočicha, jehož synonymem je pak pro člověka ošklivost, špatnost. Vychází to z povahy lidí,“ říká mluvčí národního parku.

Roztrhané ovce na okraji bezzásahových území se ale vyskytují. A jak připouští Jan Dvořák, podobné incidenty se vyskytovat pravděpodobně i budou. „Ale je třeba říct, že dneska máme možnosti, jak útoky zásadním způsobem eliminovat. Škody přišly hlavně v době, kdy se tady vlci objevili prvně a začali vytvářet smečky. Hospodáři měli svá zvířata zabezpečená v ohradách jenom tak, aby jim neutekla. Byl tam třeba jen elektrický ohradník, a ten rozhodně není pro šelmu překážkou. Dneska už jsou i dotace na to, aby si zemědělec mohl postavit ploty, pořídit psa a tak dále. Nástroje máme, je potřeba jich využívat. Ale jak říkám, informovanost je zásadní,“ uzavírá.

Celý rozhovor s mluvčím Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Janem Dvořákem si poslechněte online.