Tvrzení o uhlíkové neutralitě světového mistrovství: vlastňák pro Katar, FIFA i pro planetu

28. listopad 2022

Katarské mistrovství světa ve fotbale mělo být podle pořádající země a globální fotbalové asociace FIFA historicky první uhlíkově neutrální akcí svého druhu. Stejně jako u většiny podobných událostí se ale jedná o greenwashing - uhlíkové neutrality se dosahuje hlavně kreativním uhlíkovým účetnictvím, ne reálnými opatřeními. Ukazuje to ale na hlubší problém - udržitelnost sportovních mega eventů je totiž pravděpodobně neřešitelnou úlohou.

Právě z greenwashingu byl rychle usvědčen Katar se svým tvrzením, že mistrovství bude uhlíkově neutrální - tedy že se podaří všechny emise skleníkových plynů související s fotbalovým svátkem vykompenzovat. Greenwashing není jen neškodné natírání nazeleno - efektivně totiž znemožňuje hráčům, fanouškům a sponzorům rozhodovat se o jejich potenciální (ne)účasti na akci a dále podrývá důvěru veřejnosti v klimatická řešení. Podrobnou analýzu kreativního uhlíkového účetnictví nabídla expertní organizace Carbon Market Watch.

Čtěte také

Celkové emise spojené s mistrovstvím mají být podle oficiálních údajů v celkové výši 3,6 megatun CO2, což je pro představu zhruba dvakrát více emisí, než co za rok vyprodukuje náš chemický průmysl. Přes polovinu z těchto emisí přitom tvoří emise spojené s leteckou přepravou na a z mistrovství - těch má být zhruba 1300 denně po měsíční dobu konání. Další emise pocházejí z dovozu semen trávy speciálně klimatizovanými letadly na zatravnění hracích ploch (osmi stadionů a dalších 136 tréninkových ploch) a jejich zalévání desalinizovanou vodou (každá z nich vyžaduje 10 000 litrů denně v zimních období a pětkrát tolik v letním). Na desalinizaci je v Kataru, kde jsou minimální zásoby podzemní nebo povrchové vody, potřeba velké množství energie, která má vlastní nezanedbatelnou uhlíkovou stopu.

Anna Kárníková

Zejména u emisí spojených se stavbou nových stadionů odhadují expertky, že došlo až k osminásobnému podhodnocení skutečně vypuštěných emisí. To souvisí hlavně s poměrně nezvyklou metodou výpočtu, kdy se jednorázové emise spojené s konstrukcí staveb rozkládá do více let, kdy by mělo docházet k jejich intenzivnímu užívání ke sportovním i jiným účelům (například poskytování služeb veřejnosti). Katar vychází z toho, že kromě jednoho kontejnerového stadionu (který bude po ukončení poháru rozebrán) se budou další stadiony po mnoho následujících let lokálně využívat. Není ale jasné, nakolik je tento zájem nadhodnocen a jestli se stavby reálně nestanou jen betonovým areálem duchů jako mnoho jiných podobných sportovišť po celém světě. V této souvislosti pozorovatelé upozorňují na málo rozvinutou fotbalovou kulturu v Kataru. I ve fotbalem poblázněných zemích jako je Rusko, Brazílie nebo Jihoafrická republika zbyly po mistrovstvích nevyužité ohromné stavby, pro které se vžil v angličtině název bílí sloni (nesmírně nákladné ale minimálně využitelné stavby, kterou jsou zátěží pro okolí i společnost).

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Možnost fotbalového poháru být na papíře uhlíkově neutrální je konečně zcela závislé na tzv. carbon offsettingu tedy kompenzaci vzniklých emisí skrze projekty v jiných místech země či jiných částech světa; ať už se jedná o výsadbu stromů, které uhlík ukládají, nebo třeba výměnu více energeticky úsporných vařičů v zemích globálního Jihu. Offsetting známe všichni zejména od leteckých společností, které ke každé letence nabízí možnost vyčistit si za pár euro svou klimatickou karmu. Reálný přínos offsettingu je přitom problematický projekty totiž často nejsou buď trvalého charakteru (Katar chce například offsetovat výsadbou stromů v poušti), nebo u nich nelze prokázat, že by ke snížení emisí nedošlo v dané oblasti tak jako tak. Některé offsetingové projekty mohou být dokonce vyloženě škodlivé, jak ukazuje případ norských offsetů v Ugandě, kde plantáže stromů ke kompenzaci emisí, které nebylo Norsko ochotno snížit, vedly ke ztrátě domovů, půdy a zdrojů obživy pro 8 000 lidí. I proto se v souvislosti s offsettingem mluví o uhlíkovém kolonialismu.

Čtěte také

Nabízí se samozřejmě otázka: Mohou být sportovní mega-eventy vůbec udržitelné? Řada autorů tvrdí, že jen těžko. Jednak se takové akce stále zvětšují –⁠ v posledních 60 letech se objem světových mistrovství a olympiád zvětšil 60krát –⁠ tedy 60krát více sportovců a sportovkyň, diváků, objemu marketingu a celkových nákladů. Zároveň možnosti snížit přímo jejich dopady na životní prostředí jsou minimální –⁠ nároky na stadiony se stále zvyšují a je proto třeba stavět nové a těžko lze fanouškům vysvětlit, že by se na zápasy měli raději dívat z pohodlí domova. Jsou to nablýskané krátké události, vděčné příležitosti pro politiky a byznysmeny, zato s ohromnými náklady pro místní komunity a pro planetu. V této podobě bohužel do udržitelné budoucnosti nepatří.

Poslechněte si komentář Anny Kárníkové o ekologických aspektech fotbalového mistrovství v Kataru.

Spustit audio

Související