Trenérské řemeslo by si zasloužilo větší renomé, soudí kouč fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý

Češi prý měli z Angličanů zbytečný strach. A než se probrali, přišel poločas a pak další góly ve vlastní síti. Jednoduše řečeno – na nešťastné utkání v Anglii zřejmě žádný fotbalový fanda nevzpomíná příliš rád. 

Samotný Jaroslav Šilhavý ale vzpomínat musí. Analýza odehraných zápasů totiž hraje v budoucí strategii fotbalového týmu klíčovou roli. „Musíme si k tomu sednout a říct, co příště udělat lépe, co do příště připravit,“ popisuje. 

Trénování nároďáku je splněný sen

On sám už toho má za sebou hodně jako hráč i jako trenér. I díky tomu se prý lépe vyrovnává s kritikou – přestože přiznává, že obvykle platí, že za úspěchy fanoušci blahořečí hráče a za neúspěchy pranýřují trenéra. „Je to naše řemeslo, vybrali jsme si to,“ zdůrazňuje. „A když se týmu nedaří, obvykle se trenér vymění.“

„Národní tým je o to složitější, že trenér nemá hráče úplně pohromadě. A celá republika zápas vidí. Zodpovědnost je o to větší,“ uvažuje. „Trenérské řemeslo by zasluhovalo větší renomé, než má.“

Trenérem české fotbalové reprezentace je Jaroslav Šilhavý od září 2018. A bez přehánění to považuje za splněný sen. „Je to nejvíc, čeho může člověk z trenérského pohledu dosáhnout.“ 

Za sebou přitom má řadu zkušeností z klubové scény. A kterému českému týmu patří jeho fotbalové srdce? „Přišel jsem z Plzně, strávil jsem deset let v Chebu a pak jsem přešel do Slavie. Pět let jsem působil jako slávista, pak jsem tam byl jako trenér, takže...“ usmívá se Jaroslav Šilhavý.