Tereza Vorlíčková si odmalička přála létat. Teď se její velký sen plní nejen na kolečkových bruslích
Teď budeme krasobruslit. Jedenáctiletá Tereza Vorlíčková, mistryně České republiky na kolečkových bruslích, ale bruslí i na ledu a je také oceněnou Nadějí hradeckého sportu. Dnes je tady s námi i s maminkou Marií Vorlíčkovou.
Kolik let už jsou brusle součástí celé vaší rodiny?
Marie Vorlíčková: Asi od šesti let Terka bruslí, takže teď to bude nějakých 5 až 6 let.
Proč brusle? Terko, byl to tvůj nápad?
Tereza Vorlíčková: Koukala jsem se jednou na Princeznu Sofii a odmalička jsem si přála létat. A tam na sobě měli kouzelné létající brusle, skákali, dělali různá salta a tak jsem se rozhodla, že bych to také chtěla zkusit. A teď se mi mé přání plní, také díky velké podpoře rodiny.
Popiš nám, jak vypadá takový tvůj tréninkový den?
Tereza Vorlíčková: Normálně to vypadá tak, že ráno vstanu nějak v 6:30 a jdu do školy, pokud nemám výjimečně nějaký trénink už brzy ráno. A po škole jdu, většinou to jsou pondělky, středy a pátky, na atletiku. Po atletice jdu na trénink s krasobruslením. Přes léto míváme třeba i balet s krasobruslením a ještě synchrobruslení. To bruslíte třeba ve 14 lidech na ledě, a to máme také teď suchý led.
Opravdu, celá rodina jedeme na Terezku. Odcházíme z domova v sedm ráno a vracíme se o půl deváté večer každý den.
Marie Vorlíčková, maminka mistryně ČR na kolečkových bruslích
Maminka pokyvuje, rodina prostě kmitá.
Marie Vorlíčková: Opravdu, celá rodina jede na Terezku, ano. Odcházíme v sedm ráno a vracíme se o půl deváté večer každý den.
Je to těžší na ledu, nebo v garáži při bruslení na kolečkových bruslích?
Tereza Vorlíčková: Asi v garáži, protože na to ještě nejsem tak zvyklá. A navíc, když tam spadnete, tak se to nesklouzne jak na ledě. Jen sebou plesknete na zem a to bolí. Lepší je nepadat.
Čtěte také
Jaký je zatím tvůj největší úspěch? Čeho si nejvíc vážíš?
Tereza Vorlíčková: Nejvíc si vážím toho, že jsem vyhrála v tancích Mistrovství České republiky a ještě jsem byla na tanečních závodech v Itálii tam jsme byli také první.
To bylo na ledních, nebo na kolečkových bruslích?
Tereza Vorlíčková: Na ledních.
Na kolečkových bruslích bude možná trošku jednodušší uspět, protože to není tak rozšířený sport, ne?
Marie Vorlíčková: Pouze v České republice není tak populární. Jinak celosvětově, jižní Evropa, Jižní Amerika, Severní Amerika, Austrálie, ti všichni už jedou na kolečkách. K nám to dorazilo po covidu, tedy v letech 2019/2020. Jinak celosvětově to jede už asi od roku 1947. Už se konají i mistrovství světa. A co se vybavení týká, tak v České republice moc prostředků a materiálu nemáme. Všechno musíme vysledovat z internetu.
Kolik párů bruslí máte doma?
Marie Vorlíčková: Zatím jen troje. Jedny lední, jedny kolečkové rollery a jedny kolečkové in-line.
Krasobruslení je tedy sport, do kterého musí být vtažena celá rodina a něco obětovat.
Marie Vorlíčková: Určitě, bez toho to nejde. Já vozím, rozvážím, dvakrát týdně jezdíme do Prahy, protože trénujeme taneční páry. A taťka musí doma dělat zázemí. Když jsme do toho šli, měli jsme představu, co nás čeká. Tohle je umělecký sport, já jsem byla zvyklá jezdit jen proti stopkám, takže to je obrovský rozdíl.
Potřebuji vymyslet začáteční pózu a pak jedu na hudbu improvizaci a vymýšlím různé kroky a prvky, které bych tam mohla dát.
Tereza Vorlíčková, mistryně ČR na kolečkových bruslích, krasobruslařka
Terko, řekni, jsou i dny, kdy se ti nechce vstávat a trénovat? Stává se to?
Tereza Vorlíčková: Někdy ano, protože jsem se třeba špatně vyspala nebo mě něco bolí a takové věci.
Ono také trénovat v garáži, to asi není úplný standard i v jiných zemích.
Marie Vorlíčková: Není, bohužel u nás není ještě úplně vhodná plocha a tělocvičny jsou obsazené. My musíme mít parkety a provozovatelé se bojí, že by to kolečka poškodila. Ale paradoxně kolečka jsou vnitřní sport, takže se nestane nic, ale ten strach tam je. A hlavně v Hradci už nejsou volné kapacity.
Myslíte si, že se ta situace ohledně kolečkových bruslí bude u nás zlepšovat?
Marie Vorlíčková: Hradec Králové je sportovní město, je tady spousta inlinistů a možná i pro ně by bylo hezké mít zázemí. Kde by se naučili v klidu někde v otevřené, třeba jen zastřešené hale, základy. A pak mohou vyrazit už sami bez doprovodu někam na stezku.
Jak tvoříš Terezko choreografie? To zavřeš oči, něco si představíš nebo zkoušíš?
Tereza Vorlíčková: Já si hlavně potřebuji vymyslet nějakou začáteční pózu a pak prostě jedu na tu hudbu improvizaci a snažím se tam něco dělat. Vymýšlím různé kroky a prvky, které bych tam mohla dát.
Jaké jsou ambice?
Tereza Vorlíčková: Doufám, že bych mohla letos v říjnu vyhrát nějaký závod Evropského poháru na kolečkových bruslích.
Marie Vorlíčková: 20. až 22. října bychom měli závodit v Německu ve Freiburgu.
Krasobruslařská naděje Tereza Vorlíčková a její maminka Marie Vorlíčková s námi dnes byly. Hodně štěstí celé rodině.
Související
-
V Hradci Králové vyhlásili nejlepší sportovce města za loňský rok. Zkušené vítěze i hradecké naděje
Město Hradec Králové zná jména svých nejlepších sportovců uplynulého roku. Kdo bodoval a získal ocenění? Hlavní kategori ovládl střelec David Kostelecký.
-
Cesta to byla krásná, občas trnitá, ale tenis mě pořád strašně moc baví, směje se Kateřina Siniaková
Je tu květen lásky čas, a tak o květnu, láskách, ale i životním stylu bude další vydání magazínu Šarm, ve kterém přivítáme tenistku Kateřinou Siniakovou.
-
Daniel Siniakov hraje skvěle tenis díky své starší sestře a jednou by chtěl být světovou jedničkou
Pátek třináctého může být pro někoho nešťastný den. Ale Daniel Siniakov si štěstí v pátek 13. srpna zařídil sám a stal se vítězem 94. ročníku tenisové Pardubické juniorky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
