S rodinou, dobrými přáteli a sportovním duchem člověk ustojí i těžké životní rány

S pomocí rodiny a fotbalových kamarádů po roce od operace chodí, řídí auto, a chce se vrátit na trávník. „Jako každý kluk jsem sportoval na vesnici, první krůčky byly v Červené Řečici, kam jsem chodil do základní školy,“ vzpomíná na své fotbalové začátky Pavel Nenadál.

Fotbal, ale i hokej, se stal jeho životním koníčkem. Koncem 80. let minulého století složil zkoušky, a stal se rozhodčím. Mezi fotbalisty je pojmem, a kdo ho v Pelhřimově nezná z trávníku, určitě si ho pamatuje jako Vitamína, majitele obchodu s ovocem a zeleninou. Ta přezdívka mu statně zůstala dodnes.

Chtěl jsem být na Štědrý den doma. Doktor to slíbil

Přišel rok 2019 a zpočátku banálně se tvářící úraz. „Když jsem sestupoval z nákladního vozu, tak se mi pravá noha netrefila na stupačku a o tu hranu jsem si odřel holeň a dva prsty,“ vzpomíná Pavel Nenadál. Holeň se vyhojila brzy, prsty se ale lékařům nezdály. Je třeba říct, že se Pavel léčí s cukrovkou. „Rozhodli o tom, že mi amputují jeden prst, ukazovák,“ popisuje začátek léčení.

Po čase následovala amputace dalšího prstu. Noha ale stále nevypadala dobře, a bylo nutné se rozhodnout, jak vysoko půjde další operace. Vzpomínky naskakují jako živé. „Říkám: pane doktore, vezmeme to, že jste můj syn, poraďte tátovi.“ Rada lékaře zněla: pod kolenem. „Slíbil mi, že mě na Štědrý den pustí domů. To bylo 18. prosince,“ dodává.

Na účtu se sešel téměř milion korun

Operace se podařila. Pavel Nenadál mohl domů, do čtvrtého patra bez výtahu. „Sedl jsem si zády ke schodům, rukama jsem se odstrkoval a pozadu jsem lezl do bytu,“ popisuje návrat z nemocnice. Byla to ale jen první z met, které musel Pavel Nenadál zdolat. Čekala ho rehabilitace, sžívání s protézou, spousta žádostí o pomoc od státu, a nekonečné čekání na jejich vyřízení.

Naštěstí pomohli kamarádi od fotbalu. „Jako nejlepší řešení se nám zdálo založení transparentního účtu. Sehnali jsme přes sedm set e-mailových adres. Rozhodčí, delegáti, fotbalisti, kluby,“ říká Marek Švehla. Na účtu se po pár měsících sešel skoro milion korun.

Všem dlužím poděkování

Pavel Nenadál zpočátku žádné peníze nechtěl. Snažil se poradit si sám s pomocí rodiny. Když ale viděl upřímnost a snahu přátel i úplně cizích lidí, dar přijal. Z peněz ale vybírá velmi uvážlivě.

„Když jsem viděl, že samoživitelka, která má dvě děti, mi poslala 200 korun. Říkám jí: Michalo, s tvým tátou jsem pískal deset let, po tobě já peníze nechci. Ne, táta by ti je dal,“ vzpomíná na jeden z mnoha darů, a s dojetím dodává: „Dlužím hodně lidem. Aspoň osobní setkání, poděkování.“

Denně hodinové procházky, v plánu i návrat na trávník

Poctivá rehabilitace, ale i sportovní duch pomáhá Pavlu Nenadálovi vrátit se do normálního života. Vozík odložil už dávno, chodí s protézou, a dokonce řídí auto bez jakýchkoliv úprav. „Popoběhnout zatím nejde, ale hodinu vydržím chůzi,“ říká s tím, že se chce dokonce postavit i na brusle. A ani fotbal není ukončená kapitola. „Přípravku, mladší žáky bych asi zvládnul,“ plánuje.

Fotbalový rozhodčí Pavel Nenadál s kolegy|foto:Archiv Pavla Nenadála

„Nám dělá obrovskou radost ta jeho pozitivita. Když jedeme někam pískat, nikdy nás neodmítne, jede s námi,“ říká Marek Švehla za skupinu rozhodčích, kteří prostě a jednoduše chtěli pomoci kamarádovi. Jsou to: Marek Švehla, Martin Nenadál, Ivo Nádvorník, Zdeněk Dobrovolný a Miroslav Holub. „A já jim chci moc poděkovat,“ dodává Pavel Nenadál.