Původně turecké fezy se staly předchůdci populárních rádiovek. Jak se orientální pokrývka hlavy dostala do Strakonic?
Fezy – typické orientální pokrývky hlavy připomínající svým tvarem červené květináče – se v 19. století staly výhodným obchodním artiklem strakonických textilních podnikatelů. O tom, jak se fezy dostaly zrovna do Strakonic, vyprávějí legendy.
Na místního pletařského mistra Jana Petráše se prý obrátil obchodník z Lince, který vozil zboží do Orientu a potřeboval někoho, kdo by uměl zhotovit fez. Petráš se osvědčil, zakázky se mu jen hrnuly a sám je nestíhal plnit.
V roce 1812 mladý židovský podnikatel Wolf Fürth získal oprávnění k obchodu se suknem, vlnou a barvami. Začínal s kapitálem 150 zlatých. Od roku 1828 se pustil do výroby fezů na export. Tehdy už pro něj pracovalo devět stovek zaměstnanců.
Po jeho smrti převzali vedení továrny osmadvacetiletý syn Josef spolu s bratry Jacobem a Moritzem. Podnik rozšířili, modernizovali a plně mechanizovali. Jejich produkty se kromě Turecka začaly vyvážet i do Indie, Egypta či na Blízký východ a doslova dobyly celý svět.
Za útlum výroby fezů v roce 1925 mohl turecký vůdce Mustafa Kemal Atatürk, který je ve své zemi zakázal nosit. Strakoničtí tedy začali vyrábět populární rádiovky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.