Pracují, pomáhají, chodí do školy. Jak si na život v Česku zvykají „naši“ Ukrajinci?

„Tuhle práci mám moc ráda,“ pochvaluje si Světlana. Dělá pečovatelku v domově seniorů v Ostravě

Pětatřicetiletá Světlana má čtyři děti, a když se jí povedlo sehnat školu a školku pro všechny z nich, začala dělat pečovatelku v domově seniorů Domus v Ostravě. Ubytování ji poskytla rodina z ostravské Staré Bělé, která jí v začátcích se vším pomohla.

Ohnivé vlasy Světlany se na faře v ostravské Staré Bělé, kde bylo první setkání uprchlíků, opravdu nedaly přehlédnout. Stejně jako vůle pracovat. Pyšně tehdy říkala, že už si práci sehnala, protože nejde jen tak sedět bez práce.

Čtěte také

Teď Světlana dělá v domově seniorů v Ostravě pečovatelku. „Tuhle práci mám moc ráda,“ pochvaluje si Světlana, která zkušeným pohybem dává trošku níž postel, aby se paní lépe leželo. Na chodbě potkáváme kolegyni Světlany Martu Mrázkovou.

„Je šikovná a snaživá, hodně slov umí už česky. Je vidět, že tuhle práci už dělala, nemusí se jí tolik říkat, jako někomu novému, který nastoupí a nemá ani šajnu,“ říká paní Marta.

Světlana vzpomíná, jak se na Ukrajině musela s dětmi schovávat, situace se zhoršovala a nevěděla, jak to dopadne. A proto se rozhodla uprchnout – bála se o děti. Usměvavá, sympatická žena přiznává, že v noci špatně spí, má noční můry.

Pečovatelky sociálního centra Domus si Světlanu pochvalují. A aby ji situaci alespoň trochu ulehčily, vybraly mezi sebou peníze a koupily nové kolegyni jejím dětem televizi.

autoři: Andrea Brtníková , prh
Spustit audio

Související