Nový kouč hokejové reprezentace Moták: O nabídce jsem přemýšlel asi týden, radil jsem se i s rodinou

Zdeňku, bude to týden, kdy jste byl jmenovaný reprezentačním trenérem, fungovat začnete po mistrovství světa. Říkal jste si během toho týdne, že jste se vlastně stal trenérem národního týmu?
Já myslím, že v hokeji se pohybuji už nějakou dobu a jde za mnou nějaký úspěch. Jsem realista a když to přišlo, tak tu nabídku nešlo odmítnout. Doufám, že se s kolegy postaráme o to, že národní tým bude úspěšný.

Jak dlouho jste o té nabídce přemýšlel? Pochyboval jste o sobě?
Samozřejmě pochybujete, máte nějaká zadní vrátka. Přemýšlel jsem o tom asi týden, nahoru, dolů, všechny možné alternativy se mi vyvíjely. Také jsem se musel poradit s rodinou a řekl jsem, že do toho půjdu, a prezidentovi svazu oznámil kladné stanovisko.

Co vaše další okolí, byly tam nějaké zajímavé reakce?
Dostal jsem spoustu krátkých textových zpráv, kde mi lidé přáli hodně úspěchů. Všechny ty zprávy byly velice pozitivní.

Čtěte také

Procházka o finále: Brankáři Třince zatím nechytili nic navíc. Celoplošný hokej zvládá Dynamo lépe

Prý chodíte v Ostravě hrát s partou „hobíků” hokej. Byl jste už hrát jako reprezentační trenér?
Ještě ne. Všechny ledy roztály, takže naposledy jsme byli někdy 9. dubna. Chodili jsme, bylo to fajn, potkal jsem tam lidi, které jsem několik let neviděl a najednou seděli vedle mě a mohli jsme si popovídat o starých zkušenostech.

Budete mít, jako bývalý obránce, během příští sezony vůbec čas na takové hobby hokeje?
Já bych byl rád, protože mě to nabilo. Mnohdy jsem si říkal, že to zase bude bolet, a pak jsme seděli v šatně a s kamarády jsme si dali jedno pivo a bylo to velice příjemné. Rád jsem tam jezdil a ty kluky viděl.

Vy jste byl v úterý na otočku v Praze. Co se tam řešilo?
Řešili jsme personální vývoj v otázce asistenta a dalších rolí. Nechci to specifikovat, ale jsme zase o něco dál v tom tvoření realizačního týmu a kádru kluků, se kterými budu spolupracovat.

Vaším asistentem je Pavel Gross, trenér brankářů bude Jaroslav Kameš, takže hledáte ještě jednoho asistenta?
Ano, jednoho asistenta. Tipujeme trenéry, kteří by nám do toho zapadali. Mít kvalitní realizační tým je velice důležité, protože s nimi budete spolupracovat a budou tam chvíle dobré i špatné. Řekli jsme si, že k sobě budeme upřímní – a to beru za bernou minci, že s nimi spolupracovat chci a vytvoříme dobrý realizační tým.

Měl byste s Pavlem Grossem být na mistrovství světa ve Švýcarsku. Jak tam budete fungovat? V roli konzultantů?
Nemyslím, že konzultantů, spíš jako pozorovatelé. Budeme se dívat na týmy, které tam budou hrát. Sice tam nebudou asi všichni z NHL, ale i tak tam budou dobří hokejisté a budeme sledovat jejich práci. Ta zkušenost se nedá ničím nahradit.

Třinec a Sparta, velká rivalita v posledních letech. Jak jste se vlastně vy dva dali dohromady s Pavlem Grossem, asi jste se neznali?
Neznali. Za ty poslední roky, kdy Pavel působil v extralize, tak jsme se poznali, ale ne zase moc. Spíš před zápasem a po něm pár slov. Ta rivalita je mezi těmi týmy, které patří k užší špičce, velká. Chováme se ale k sobě slušně, myslím, že máme normální vztah, a doufám, že si budeme vyhovovat.

Vy jste byl před pár měsíci jmenován jako reprezentační trenér do 20 let, už jste tam v minulosti byl. Co jste za tu dobu stihl?
Nic. Já tam byl před 15 lety, kdy byl hokej jiný, protože se to strašně vyvíjí. Dvacítka je mezistupeň k chlapskému hokeji. Když se skautovali hráči, tak jsem se díval, jestli byli draftovaní, nebo jestli hráli na mistrovství světa dvacítek. Většina hráčů, kteří hrají na MS do 20 let, tak mají celý hokejový život před sebou a jsou mnohdy úspěšní nejen v české extralize, evropských soutěžích, ale i v NHL.

Bylo tedy zvažování vzít místo v A-týmu o to těžší, když jste krátce předtím převzal dvacítku?
Také to rozhodovalo. Když jsem byl jmenován trenérem dvacítky, tak jsem si začal budovat nový realizační tým a oslovil kluky, kteří tam byli. Cítil jsem z nich velkou sounáležitost, měli za sebou spoustu let a spolupracovali na těch těžkých šampionátech, odkud vozili medaile. Možná bylo složitější, že jsem tu reprezentaci do 20 let opustil, ale to oslovení tím A-týmem bylo prostě silnější.

Co říkáte finále Pardubic s Třincem?
Myslím, že je to vyvrcholení. Série Sparty s Pardubicemi byla také výborná, bylo to bojovné a mnohdy za hranicemi fyzických i psychických sil. Tady ve finále se střetávají nejlepší mužstva v naší extralize.

Vy jste toho zažil v Třinci asi tolik, že vás ten středeční obrat asi ani nepřekvapil, co?
Jsou tam hráči, kteří dokážou zakončit, dokážou si šanci připravit. Proti Varům dali za dvě minuty tři góly, teď zase v power play ve hře šest na pět, ve středu šli do vítězného prodloužení. Třinec se zkrátka nevzdává a to bylo i v době, kdy jsem tam byl já. Kluci tam táhnou za jeden provaz a makají a dřou