Nebylo žádné mistrovství Evropy a světa, odkud bychom nepřivezli medaili, usmívá se rafterka. Proč je u nás tento sport opomíjený?

Co vás osobně přivedlo k raftu?

Začínala jsem jako turistka, protože moji rodiče jsou vodáci tělem i duší, začínala jsem už jako dvouleté dítko. Prý jsem tedy byla na lodi, to si samozřejmě napamatuju.

Takže jsem začínala s turistikou, voda mě vždycky bavila. Pak jsem přešla k vodnímu slalomu a tam si mě vyhlídnul tehdejší trenér pražských holek Petr Panenka a říkal, jestli to nechci zkusit. Tak jsem šla. Nalákal mě na partu lidí a zážitky. A to se teda vyplnilo do puntíku. To mě k raftingu táhne dodnes.

Všichni Češi aspoň někdy na vodě byli. Obecně k pobytu v přírodě a vodáctví máme strašně blízko.

Kolik vám bylo, když jste začínala?

S raftingem myslíte? Kolem dvaceti. Relativně v pozdějším věku.

Kdy je dobře začít? Kdy je ten správný věk?

Myslím si, že děti kolem 15 roků se do toho můžou vrhnout. Problém je, že potřebují být docela dobře silově připraveni. Rafting není jednoduchá záležitost a je potřeba najít dobrou rovnováhu mezi začátkem a zatěžováním dětí.

Čtěte také

Čeští raftaři si většinu nákladů musí platit sami, říká Jan Vávra

Čím to je, že jsme tak úspěšní?

Všichni Češi aspoň někdy na vodě byli. Obecně k pobytu v přírodě a vodáctví máme strašně blízko. Věnujeme se tomu dlouhou dobu, to bude základ úspěchu.

Tentokrát Češi byli jednoznačně nejúspěšnější zemí, říkám to správně?

Myslím si, že jo, protože jsme získali z 35 možných medailí 28, což je nádherné číslo. Nebyly jsme tam jenom my ženy, ale měli jsme tam dospělé mužské posádky, posádky masters mužů a žen, kteří zvítězili taky v celkovém součtu.

Raft se jezdí i v mixu?

V Čechách už mixy jezdíme, zkoušíme to, ale na mezinárodní úrovni zatím zvlášť kluci, zvlášť holky. Ale jsou tam různé kategorie, včetně dospělých, masters, ale také juniorských, mládežnických karegorií.

První česká reprezentace v raftingu se zúčastnila v roce 1990 neoficiálního mistrovství světa ve Spojených státech a v roce 1992 už byly pořádány první závody 4místných raftů v České republice, takže je to relativně mladý sport?

Určitě ano, ale začal se rychle rozvíjet, obzvláště v 90. letech. Získal si spoustu příznivců, bohužel zatím o nich veřejnost tolik neví, ale doufám, že to se teď změní. (směje se)

Je to obrovská škoda, že nemáme prostor, kde bychom mohli ukázat: podívejte, tohle je krásný sport.
Anna Kašparová

Tak fenomenální úspěch a člověk má problém o tom najít nějaké podrobnosti v médiích. Čím to, že zatím zůstáváte opomíjeni?

Abych pravdu řekla, fakt nevím. Jak jste to zmínil, jsme velice úspěšný sport, nebylo žádné mistrovství Evropy a světa, odkud bychom nepřivezli nějakou medaili. Od té doby, co se jezdí i ty veteránské, respektive masters kategorie, mládežnické, z nich také neustále vozíme medaile. Je to obrovská škoda, že nemáme prostor, kde bychom mohli ukázat: podívejte, tohle je krásný sport. Zároveň by nám to třeba pomohlo přivézt další mládež, kterou bychom rádi začlenili do našeho sportu.

A není problém to, že to není někde na stadionu, kde můžete v pohodlí a s pivem ruce sledovat závody, ale musíte do přírody za sportovci jako divák?

To asi bude jeden z důvodů. Rafting ve svých počátcích, třeba když se jezdily velké závody Camel Trophy na velkých řekách jako třeba Zambezi, tak to je opravdu sport, kde těžko přivedete nějaké diváky, ale vůbec to neznamená, že by ten sport nebyl atraktivní. Je to nádhera. To, že je to trošku náročnější i pro diváky, by naopak mohla být pěkná výzva, aktivita, přijít se na ten sport podívat.

Jak je na raftu důležitá souhra? Které disciplíny jsou divácky nejoblíbenější? Jak se Anně Kašparové žilo na Novém Zélandě? Kterou řeku považuje za nejobtížnější? V čem může být rafting nebezpečný? A kde v České republice by mělo být mistrovství Evropy a v čem je důležité? Poslechněte si celý rozhovor.