Máme tolik vítězek Wimbledonu, že to tady všichni vnímají, říká Čech. Připomenul i neúspěch fotbalistů
Český souboj v osmifinále tenisového Wimbledonu vyhrála Karolína Muchová. Předloňskou šampionku Barboru Krejčíkovou porazila 7:5, 5:7 a 6:3. Na zápas svých krajanek se přišel podívat bývalý vynikající brankář Petr Čech, který slavil největší úspěchy s londýnskou Chelsea. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport mluví nejen o tenise, ale i o vystoupení národního týmu na světovém šampionátu.
Petře, jak se vám dění na kurtu líbilo?
Skvělý zápas, vyrovnaný a myslím, že rozhodlo, že Bára hrála s Andrejevovou a nechala tam všechny síly. Bylo vidět, že ke konci zápasu byla Karolína trochu čerstvější a dotáhla to do vítězného konce. Je škoda, že se nepotkaly o kolo dál, že by byla jedna jasná semifinalistka. Ale ony hrály skvěle, i když ten pavouk je našlapaný a člověk nikdy neví. Na turnajích si soupeře nevybírají.
Čtěte také
Byl to skvělý zápas a pro český tenis je dobře, když se českým hráčům a hráčkám daří. Mezi mladými je taky spousta našich, kteří postoupili, to je taky dobře.
Jaký to má dopad v Anglii, když se českým tenistům daří?
Za posledních deset let máme tolik vítězek Wimbledonu, to všichni vnímají. Protože jakmile někdo ten turnaj vyhraje, tak vstupuje do elitní skupiny a respekt od každého tady je. Není to jen o zážitku, i ta tradice na každého dýchne.
Mysleli jsme si, že máme na víc
Jak je to ve fotbale? Zaznamenal jste nějaké ohlasy na český tým na mistrovství světa?
Šampionát se českému týmu nepovedl ani výsledkově, ani herně a taky to tady všichni sledují. Jediné, co slyším, že se nám to moc nepovedlo.
Spousta lidí si možná říká: Kdy už přijde Petr Čech a zachrání nás? Neláká vás působení v reprezentačním týmu, když se bude teď měnit trenér?
Já žiju v zahraničí a na to, aby se člověk mohl zapojit a pořádně, bych musel být denně v kontaktu s těmi lidmi a žít tam. Pavlovi Nedvědovi u národního týmu pomohlo, že je většinu času v Praze a má čas s lidmi jednat napřímo. To z Anglie není ideální.
Čtěte také
Jsme na rozcestí, budeme hledat trenéra. Možností moc není a objevují se i hlasy po zahraničním trenérovi. Aby měl ale kvalitu a český fotbal mohl posunout dál, to je věc druhá a na to potřebujete finance i zázemí. Času na to ale moc není.
Dal by se vystopovat i méně známý zahraniční trenér?
Je spousta trenérů, kteří mají výsledky. Ale jedna věc je být trenér národního týmu a trenér klubu. Jsou to odlišné role, příprava na zápasy je odlišná, a když to nedokáže zkombinovat, tak se může stát, že to překombinujete a nemusí nic vyjít. Ta role je jiná, než když má trenér každý den tým pohromadě.
A má naše reprezentace na to, aby hrála lépe?
Samozřejmě. Největší zklamání je z toho, že jsme si mysleli, že tým má na víc, než ukázal na mistrovství. Ta frustrace byla vidět i na hráčích, že to ze sebe nedostali. Je evidentní, že tým nedosáhl na plný potenciál. A taky proto ten výsledek nedopadl.
Někteří hráči ohlásili konec, například Patrik Schick a Tomáš Holeš. Myslíte, že se s tím může třeba nějak dál pracovat?
Hráči vědí, proč dělají taková rozhodnutí. Viděli jsme i v minulosti, že když přišel trenér, který dokázal navázat spojení, tak se hráči vrátili. Vše je možné a vždy je to o diskuzi. Uvidíme, jak to dopadne. Většinou hráč nekončí s národním týmem jen tak a má k tomu důvod, protože to je čest a jen tak se to neopouští.
