Klíma: V družstvu mužů padají během zápasu fórky a je to dynamické. V mixu jsem k Petře hodnější

Co dělají sportovci od ledu v těchto parných letních dnech?

Lukáš: Už nám nějakou dobu probíhá předsezonní příprava. Pracujeme na atletickém ovále a v posilovně. Vedra nesnášíme úplně dobře, ale makáme pořád dál a nic se pro nás nemění. Připravujeme se na výbušnost a hodně jedeme silovou přípravu v posilovně.

Kdy půjdete poprvé na led?

Lukáš: Asi 17. srpna. Soutěže nám začínají v polovině září.

Čtěte také

Salač: Když nemám dva dny adrenalin, tak je se mnou k nevydržení. Baví mě život na hraně

Petro, vzhledem k tomu, že jsi v očekávání potomka, není ti líto, když Lukáš odchází na trénink?

Petra: Já už bych nyní určitě nezvládla tréninkové dávky jako Lukáš. Jednou týdně se snažím zařadit fyzicky náročnější aktivitu, jinak si dám velmi ráda nohy nahoru.

Co tak vysoké teploty dělají s ledy, na kterých potřebujete fungovat?

Lukáš: Nebývá to až takový problém. V půlce srpna se otevírá hlavní hala na Roztylech, kde velmi dobře funguje klimatizace. I jinde po Evropě fungují určité haly na velmi dobré úrovni.

Z družstva do mixu

Petro, jak moc se v soutěži mixu projevuje role muže a ženy?

Petra: Lukáš je sebejistý i v krizových situacích, což mi dodává potřebnou energii. Funguje u nás dobré kombo. Určitě jsem trochu labilnější, a když rozumím ledu, tak je to pro mě vše komfortnější. Lukáš mi hodně pomáhá.

Lukáši, jak moc musíš přepínat, když přejdeš se soutěže mužů do zápasu v mixu?

Lukáš: Hodně. Je tam velmi odlišná dynamika. Vůči klukům můžu být trochu asertivnější, oni si mezi sebou hodí pár fórků. Atmosféra se vždy vyklidní. Když je tam člověk v páru v mixu, tak některé komentáře mohou být hodně nabalené a těžší vstřebat k druhému. Snažím se být hodnější i proto, že jsme dlouholetí životní partneři. (smích)

Čtěte také

Větší péče o zdraví, týmy odborníků i hlídaná strava, řeší Neumannová téma sportovní dlouhověkosti

Petro, některé letošní soutěže už jsi hrála v jiném stavu. Jaké to bylo?

Petra: Největší změnou pro mě bylo to, že jsem se posunula z pozice, kde hodně zametám, na pozici, kde jenom házím. Posunula jsem se dobrovolně. Jakmile člověk zametá, tak je riziko pádu větší.

Funguje v Česku curling hodně na rodinné bázi?

Lukáš: Je to tak. Není to jen v Čechách. Máme tu rodinné klany. Všichni z naší rodiny si to vyzkoušeli. Curling je krásný sport, ale není jednoduché se k němu dostat. Pokud ho ale hrají rodiče, tak je velká šance, že se k němu mladí dostanou. Na výkonnostní úrovni se tak nějak toší stejná jména.

Co u vás bylo dřív? Že jste spolu hráli, nebo že jste spolu začali chodit?

Petra: Začali jsme spolu chodit, ale brzy potom jsme spolu začali i hrát. Curling nás dal dohromady.

Profi sportovec

Lukáši, jak moc velký rozdíl je mezi profesionálním a hobby curlingem?

Lukáš: Obrovský. Primárně v tom, co jsme schopní zahrát. To se úplně napodobit nedá. Jde o rychlost kamenů a efektivitu metení. Led na světových šampionátech bývá měkčí a profesionálové s tím mohou pracovat, ovlivnit výrazně směr kamene. K tomu se hobbíci bez lepší techniky nedostanou. V klubových halách se moc nejde přiblížit vrcholným akcím.

Co dělá nejlepší světové hráče lepšími než je zbytek světa?

Lukáš: Je to kombinace více věcí. Všichni hráči musí mít sportovní talent. U mladých hráčů jde o pohybovou nadanost. Na vrcholové úrovni je klíčová psychická odolnost a práce se sebevědomím. Já se sportovním psychologem spolupracuji už šest let. Není to přidaná hodnota, už je to automatické.

Jaká to byla zkušenost zahrát si na olympiádě?

Lukáš: Na olympiádu jsem se moc těšil a bylo to skvělé. Od olympiády jsem měl velká očekávání a ohromně jsem si to užil. Potěšilo mě, že na naše zápasy chodili i fanoušci, kteří vyloženě nejsou od curlingu. To jsme si hodně užívali.

Možná nás to v úvodních zápasech na olympiádě trochu semlelo, protože jsme se možná až moc soustředili na publikum než na dění na ledě. Je to příjemné, že nám najednou fandilo plno lidí, ale byla to pro nás nová věc.

Lukáši, co vše se změnilo, když jsi mohl fungovat jako profesionální sportovec a nemusel jsi řešit jiné zaměstnání?

Lukáš: Asi největší rozdíl je v regeneraci a v mentální odpočatosti. Když člověk pracoval na plný úvazek, tak to většinou bylo tak, že jsem chodil na trénink ráno před prací a večer po práci. Dřív jsem se chodil domů jenom vyspat a byl jsem na hraně vyhoření. Nyní mám mnohem větší prostor si odpočinout, být trochu víc doma a zaměřit se na regeneraci, fyzioterapii a další věci okolo.

sportpromo Středeční klasika|foto:Shutterstock