Kdo nechce zchudnout v důchodu, měl by investovat až 5 tisíc měsíčně. Ale ne u prodavačů „hrnců“, radí odbornice

Pokles o třetinu očekáváte oproti současnému stavu?

Ano. Přesně tak. Bude to, jako kdyby lidé měli o třetinu nižší průměrný důchod.

Čtěte také

Manažer Unicornu Kimr k miliardové kauze e-shopu Mamut: Věřili jsme, že je vše správně. Podvod jsme nečekali

Kolik by si měl tedy člověk spořit a kdy by měl začít, když nechce, aby mu takto výrazně klesla životní úroveň v důchodu?

To je velmi individuální, ale existuje jednoduché pravidlo: Když mi je 40 let a vím, že do důchodu půjdu asi za 20 let a že průměrná doba v důchodu je také 20 let, tak se můžu podívat, kolik bude můj státní důchod. A kolik budu potřebovat na to, abych si udržela nějaký důstojný životní standard. Když vidím, že budu každý měsíc potřebovat třeba tři, čtyři nebo pět tisíc korun, tak právě to je ta samá částka, kterou bych si minimálně měla odkládat.

Spousta lidí v Česku ale nedůvěřuje kapitálovému trhu, investičním fondům, a tím pádem i penzijním fondům, protože zažili v 90. letech spoustu krachů, kdy přišli o peníze. I v současné době každou chvíli slyšíme o nějakých pochybných správcích investic. Neodstranilo by se tím státním fondem právě toto riziko?

Investice mají dvě rizika. První je to, že narazím na nějakého podvodníka. To je v současné době opravdu obrovské riziko, ale zároveň je vcelku velmi jednoduchým způsobem řešitelné tak, že investuji pouze se subjektem, který má licenci a dohled ČNB. Tyto subjekty jsou přísně regulovány.

Čtěte také

Stejná životní úroveň i v penzi? Na to si naspořte aspoň dva miliony korun, radí ekonom Navrátil

Problémem v 90. letech bylo, že regulace nebyla prakticky žádná a problém dnešní doby podle mě je, že regulace je naopak až extrémní. Kapitálový trh je možná nejregulovanější sektor, který existuje. I když si člověk představí farmacii, potravinářství nebo jakýkoliv další sektor, tak objem regulace, množství zákonů, ať už z Evropské unie, nebo lokálních, je právě to, co chrání investory před tím, že někam pošlou peníze a ty odplynou. Pokud ale zainvestují u někoho takzvaně z ulice, kdy ten člověk nemá žádné oprávnění na poskytování investic, pak je to opravdu rizikové.

Na co by si tedy podle vás lidé, kteří chtějí si spořit na důchod, měli dát pozor?

To první jsme si už řekli: Aby si opravdu vybrali důvěryhodného partnera.

V jaké oblasti nyní působí nejčastěji právě ty nedůvěryhodné firmy?

Popsala bych to tak, že všichni prodejci hrnců se aktuálně vrhli na prodej investic, protože ty jsou momentálně velmi populární. Souvisí to s mnoha věcmi a jednou z nich byla dříve zrušená penzijní reforma. Tehdy se začalo mluvit o tom, že státní penze asi nebude úplně největší hitparáda, zároveň lidé za poslední dva roky vnímají i vliv inflace. Tedy že takzvaná černá nula, kdy máte na běžném účtu stále stejnou částku peněz, ještě vůbec neznamená, že si za ty peníze koupíte třeba stejný objem potravin, jako tomu bylo před dvěma lety.

Jana Brodani|foto:Archiv Jany Brodani

Takže tato velká poptávka po investicích nastartovala i podvodníky...

...ano, poptávka a popularita investic vybudila podvodníky, kteří se na tom snaží přiživit.

Jsou to třeba nabídky různých pochybných dluhopisů, na které by si měli dát investoři pozor?

Jsou tři takové oblasti. Jednou jsou pochybné dluhopisy, kdy se různé marketingové agentury tváří tak, že je prodává ten, kdo je vydává. Ty jsou zcela mimo jakoukoliv regulaci, ať už distribuce, nebo produktové regulace. Za druhé jsou to takzvané minifondy nebo kvazi fondy, což jsou jenom soubory majetku, které prodává kdekdo a které také nemají žádnou regulaci a žádný dohled. Třetí oblastí jsou různé věci, které se tváří digitálně. Jako že je to něco softwarového a nějaký robot vám vydělá spousty peněz.

Celý rozhovor si poslechněte v audiu pořadu Peníze a vliv.