Kam zajít, kam nechodit, kde sportovat. To vše ukazuje pocitová mapa Liberce

„Dá se zjistit, kde jsou obyvatelé Liberce na město hrdí, kde se jim líbí, kde naopak jim něco vadí,“ popsal jeden z autorů pocitové mapy Liberce Daniel Vrbík, geograf z Technické univerzity.

Pocitovou mapu města můžou lidé nalézt na webu pocitovamapa.nszm.cz, nebo se na ní proklikají přes web města. Z plánku je možné vyčíst například to, kde se lidé necítí v Liberci zrovna nejlíp.

„Obecně nejvíc se jim nelíbí v okolí Fügnerovy ulice. Tam to pramení z toho, jak to tam vypadá. Pramení to taky z toho, že tam se pohybuje velké množství lidí. Jako zanedbané prostředí se hodně objevovalo v těch odpovědích okolí Papírového náměstí, vcelku logicky. Dále třeba okolí Rybníčku, kde ten park, který tam je, taky není úplně v pořádku z hlediska té funkce,“ popsal nejvíce negativní lokality Daniel Vrbík. Naopak nejvíce potzitivních emocí vzbuzují velké parky a okolí starých čtvrtí, jako jsou Králův Háj nebo Lidové sady.

Do tvorby pocitové mapy se zapojila téměř tisícovka obyvatel města. Některá data bylo možné lehce odhadnout dopředu, soudí Daniel Vrbík, ale některé informace byly překvapivé i pro zkušené geografy.

„Co nás třeba překvapilo bylo, že třeba u Harcovské přehrady se ty pocity hodně mísily, velmi četně ty negativní, tak i ty pozitvní, což bylo poměrně překvapující, spíš bychom čekali, že tam budou ty kladné pocity, protože je to relaxační zóna,“ doplnil Vrbík.

Mapy jsou obecně souborem tvrdých dat - najdeme v nich místa, v demografických mapách jsou údaje o obyvatelích. To všechno, co je měřitelné. Trendem poslední doby je ale takzvaný „humánní zeměpis“, do kterého spadá právě i tvorba pocitových map. Tady se využívají měkká data, vysvětluje vysokoškolský pedagog a geograf Jiří Šmída.

„Lépe vyjadřují individualitu každého jednotlivého člověka, která je položená v jeho zkušenostech, v jeho charakterových vlastnostech, a která nám potom takovými metodami, jako je tato metoda mentálního mapování, říká více o tom vztahu člověka k místu, které obývá a které chce obývat i nadále,“ přiblížil Jiří Šmída.

Emoce, které můžeme vidět v mapě, jsou negativní i pozitivní, což je podle Jiřího Šmídy dobře.

„Jakmile cokoliv vyvolá emoci, tak je to věc, na které nám záleží,“ doplnil Šmída.

Pocitovou mapu mají i další česká města, například Brno, Olomouc nebo Karlovy Vary. Nejde o český vynález, už před lety začali urbanisté v zahraničí s tvorbou takzvaných feeling maps. Na internetu tak můžete najít třeba plánek New Yorku, který kromě názvů ulic, restaurací a parků nabízí také informace o tom, v jakých lokalitách je podle místních i turistů bezpečno a kam raději nechodit.