K plýtvání potravinami přispívají vysoké ceny a akce. Koupit si dvojnásobek a část pak vyhodit je zbytečné, kritizuje Mikoška ze Svazu obchodu

Jaký je další osud potravin, které se v supermarketu neprodají a jsou přitom vhodné ke konzumaci? Proč se u nás stále plýtvá jídlem navzdory vysokým cenám? Mění se nějak zvyky a nároky zákazníků? Vladimír Kroc se ptal Pavla Mikošky, viceprezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu a ředitele kvality obchodního řetězce Albert. Poslechněte si rozhovor.

Jak je to s povinností obchodních řetězců neprodané, ale pro konzumaci vhodné potraviny poskytovat potravinovým bankám a neziskovým organizacím?

Čtěte také

Je to zákonná povinnost. Zpočátku samozřejmě obchodníci nebyli příliš rádi, když se před několika lety zákonná povinnost ustanovila. Nicméně ukázalo se, že to je dobrý nástroj, že se obchodníci naučili s tou zákonnou povinností docela dobře pracovat.

Vědí, že potraviny, které nestihnou prodat, může využít někdo další. Takže zákonnou povinnost většina obchodníků naplňuje pokud možno co nejlépe. Samozřejmě tuto povinnost kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce a já zatím nemám informace o tom, že by v Česku Státní potravinová inspekce nějakého obchodníka pokutovala za to, že by tuto povinnost nenaplnil.

A máte informace o tom, kolik neprodaných potravin se navzdory všemu, co jsme si teď řekli, přece jenom vyhazuje?

Rezervy vždycky jsou, ale je to o systému napojení na odběratele potravin, protože systém se nějakým způsobem vyvíjel. Teď už se vypracoval k určité úrovni dokonalosti. Pořád v něm ale ještě existují mezery a potravinové banky nebo jejich partneři nemají kapacity, aby efektivně potraviny na všech prodejních jednotkách sesbírali.

Jsou špičkoví obchodníci, kteří dokáží darovat v desítkách procent toho, co musí odepsat. Jiní obchodníci darují málo.
Pavel Mikoška

Takže je to o intenzitě spolupráce s potravinovými bankami a každý obchodník to dělá jinak. Jsou špičkoví obchodníci, kteří dokážou darovat v desítkách procent toho, co musí odepsat. Jiní obchodníci darují málo. Skutečně záleží na tom, jaký vztah s partnery dokážou navázat.

Co obvykle rozhoduje o tom, že se zboží neprodá? Je to špatný odhad nákupčích?

Čtěte také

Na nákupčí bych to nesváděl. Oni využívají všechny své znalosti a sofistikované nástroje předpovědí, kolik zboží mají objednat, aby je mohli efektivně prodat v rámci data spotřeby. Nicméně existuje spousta vlivů typu nepředvídatelnosti počasí.

Když se naplánuje například promoční akce na grilování a celý víkend prší, nakoupené zboží není možné v daném čase prodat. Je to taky souběh některých promočních akcí konkurentů. Když se vyskytnou dva obchodníci, kteří promují daný víkend stejnou komoditu, prodeje jsou u každého z nich třeba poloviční.

Je potřeba neprodané zboží nějakým způsobem dostat na trh. Většinou se to dělá tak, že obchodníci zlevňují v rámci data spotřeby a mají různé úrovně slev tak, aby přilákali zákazníky. A když je objem tak velký, že je zboží neprodejné, darují se do potravinové banky třeba i čerstvé potraviny, které je potřeba dostat okamžitě do oběhu.

Podle čeho objednávají supermarkety své zboží? Jde jim o co nejbohatší a nejlepší sortiment, nebo o nejnižší ceny?

Nikdy nejde o nejnižší ceny. Obchodník samozřejmě musí realizovat svoji marži, aby z toho měl zisk. Nicméně musí nabízet takové zboží, o které je na trhu zájem. Jsou naopak skupiny zákazníků, kteří vyžadují exkluzivní, luxusní zboží za vysoké ceny. Máme typy zboží, které se pro některé skupiny zákazníků dovážejí. Například exoty, ovoce, zelenina nebo třeba zahraniční sýry a speciality, které u nás nejsou a zákazník je za ně ochoten zaplatit.

Ceny se začínají stabilizovat. Je to vidět na mnoha typech produktů.
Pavel Mikoška

Proč ceny potravin v obchodech stále rostou, ačkoliv velmi vysoká inflace pomalu začíná klesat?

Já si myslím, že se ceny začínají stabilizovat. Je to vidět na mnoha typech produktů. Začal bych třeba u těch nejzásadnějších: všichni jsme byli potěšeni cenami pekařských výrobků. U nich už nějaká stabilizace nastala. Podobně je to u mlékařských výrobků. Velká neznámá je pořád ještě ovoce a zelenina. S nástupem nové sezony by se situace ale měla taky stabilizovat.

Určitě nikdo nemáme radost z toho, že kupujeme papriku za 150 korun a více. To ale souvisí s tím, že v rámci drahých energií skleníkové komplexy například v Holandsku v průběhu zimy neprodukovaly. Takže když není nabídka a poptávka je, ceny rostou a musí se dovážet odjinud, kde nebylo potřeba tolik energie, aby se papriky a rajčata vypěstovaly.

Čtěte také

V roce 2020 se v Česku vyhodil skoro milion tun potravin. Ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL řekl Radiožurnálu, že by chtěl množství vyhozených potravin snížit do roku 2030 o polovinu. Je to ambiciózní plán? Jak to vidíte vy?

Je to docela ambiciózní plán. Pokud to má být na úrovni spotřebitele, tak je to o edukaci spotřebitele. Současné vysoké ceny teď bohužel přispívají k tomu, že lidi nakupují kvanta potravin. Obchodníci mají rádi, když prodávají ve velkém množství, proto mají promoční akce.

Tato prodejní logika jde však ruku v ruce se zvýšeným plýtváním, protože když si někdo nakoupí místo jednoho kila, kila dvě, pak to nezkonzumuje a třeba 20 procent z toho vyplýtvá, je to zbytečné. Takže ambici pana ministra Hladíka podporuji. Myslím si ale, že je to docela ambiciózní a velký cíl.

autoři: Vladimír Kroc , arych
Spustit audio

Související