Jsem ráda, že areál ožívá, těší Sukovou turnaj na Štvanici. Do Síně slávy věnovala i výstřižky novin

Heleno, tady na Štvanici jste toho zažila hodně. Jak se vám kouká na to, že se tady hraje velký turnaj WTA?

Já jsem se tady i narodila, protože tady bývala porodnice, takže na kurtu 3 jsem se narodila. Nejvíce vzpomínám ale na Pohár federace z roku 1986, protože to byla největší událost a velká sláva našeho tenisu. Jsem hrozně ráda, že ten areál ožívá a je tady tak velký turnaj.

Jak to máte se sledováním tenisu? Naplňuje vás to?

Ano, pořád sleduji tenis, hlavně naše holky, a když mám čas, tak se na to i dívám. S klukama je to horší, ale tu špičku člověk zná.

Vyhrála jste obrovské množství grandslamů, bylo to 14 titulů v deblu a v mixu a čtyři finále v singlu. Jak se může teď cítit Karolína Muchová, když finále nakonec ovládla Linda Nosková?

Když prohrajete, tak jste otrávení, ale je lepší být ve finále než tam nebýt vůbec. Pamatuji si, když mi po prvním finále říkali, že jsem ještě mladá, mám čas a že se to podaří. Nikdy se to nepodařilo, byly nakonec čtyři a vždycky jsem říkala, že bych za jedno vítězství ve Wimbledonu ve dvouhře vyměnila všech těch 14 z deblu. Vždy pro mě byla na prvním místě dvouhra, čtyřhra byla zpestření. Nemusela jsem tolik trénovat, takže se to odtrénovalo při čtyřhře.

Reprezentační tepláky i výstřižky

Vy jste do nově vzniklé Síně slávy věnovala řadu věcí. Co tam fanoušci mohou najít?

Tento týden je výstava zatím jen pro Pohár federace z roku 1986 a celé muzeum se teprve vytváří. Věcí, co jsme tam dali my, je zatím málo a všichni se těšíme, až to bude velké. Doufám, že plno našich bývalých a současných hráčů dodá artefakty. Bude to hezké. Štvanice je nejstarší klub v republice a řadí se ke stoletým klubům na světě, takže nostalgicky je to ideální místo, aby tady muzeum bylo.

Co tam tedy teď je a co tam ještě bude?

Dala jsem tam reprezentační oblečení, tepláky, dresy a všechny možné poháry. Na čem bylo něco napsáno, to jsem tam věnovala, také plno raket. Na fotce je i vidět, že je to ta správná raketa. Je tam vystavena.

Četl jsem, že jste měla k dispozici i výstřižky z novin?

Výstřižky dělal náš táta. Nejdříve byl předsedou Českého tenisového svazu, pak Československého. Skupoval všechny noviny, veškerý tisk a cokoliv, co vyšlo o tenise. I kdyby to byly jen výsledky, všechno vystřihoval, nalepoval a každý rok to svazoval. Tu obrovskou sbírku, co táta měl, jsme také věnovali muzeu. Bude to taková knihovna v Síni slávy.

Novinky a vzpomínky

Jak se vám kouká na český tenis? Asi příjemné období, že?

Ano a je velice hezké, jak holky bojují. Zápasy jsou vyrovnané a maličkosti udělají rozdíl. 

Nedávno jsem slyšel Martinu Navrátilovou, která říkala, že dnes už umějí tenis všichni tak dobře, že to není na koukání tak zábavné, a že by třeba zmenšila rakety.

Kroky zpátky se dělat asi nedají. Občas jsou zábavné ty exhibice s dřevěnými raketami. Vývoj se nedá zastavit a vzít zpátky. Některé inovace, které se dělají, aby zápasy byly rychlejší, kdy se mažou výhody ve čtyřhrách nebo se místo třetího setu hraje super tie-break, se mi taky nelíbí. Nejsem příznivcem některých nových věcí, které jsou přidávány za účelem zrychlení hry.

Vy tu budete o víkendu všechny členky toho československého týmu z Fedcupu. Jak často se vídáte?

Jako celý tým jsme se od té doby nikdy nesetkaly, ale občas se s holkama jednotlivě potkáme. 

Spekuluje se, že by ženy mohly hrát finále na tři vítězné sety. Byla byste pro?

Úplně nechápu, že se vše snaží zrychlovat, dávají tam super tie-breaky, a najednou budou vyprávět, že se bude hrát na tři vítězné. Inovátoři si protiřečí.

Jak vzpomínáte na Martinu Navrátilovou?

Naše máma ji trénovala, takže jsem se s Martinou znala ještě dříve, než odešla. Když jsem poprvé hrála juniorku ve Wimbledonu, tak jsem ji viděla poprvé. Naposledy jsem ji viděla, když dostávala ocenění v Senátu, protože mě a sestřenici tam pozvala. Občas jsme ve spojení.