Josef Beránek starší: Když se v Litvínově porazila Sparta, tak to byl vždy velký svátek

Zimní stadion Ivana Hlinky v Litvínově je posvátné místo českého hokeje. Vzešlo z něj několik legend, mezi které patří i Josef Beránek starší. Exkluzivního hosta zpovídali v pořadu Čistá hra hokejový expert Martin Procházka a moderátor František Kuna. Tentokrát hokejová debata probíhá z kabiny videorozhodčích na stadionu v Litvínově. Jak nestor vzpomíná na svěřence jako Reichel, Šlégr, Ručinský a další, kteří mu prošli pod rukama? Užijte si celý rozhovor z hokejové bašty.   

Pane Beránku, s Martinem Procházkou jsme si všimli, že se tady nápadně zúžilo kluziště. Co tomu říkáte?

Myslím si, že se to snaží přizpůsobovat kluzištím, které jsou v NHL. Bude to zajímavější i pro diváky, protože se hra odehrává spíše kolem branky než po rohách. Přibyde tak více situací, které vybízí ke střelbě.  

Bude to hokejistům Litvínova vyhovovat?

To mužstvo se hodně změnilo a přišlo hodně mladých hráčů. Ti už možná byli vychováváni na užších kluzištích. Podle mě to pro kluky nebude vůbec žádný problém.  

Pojďme se vrátit k úplným začátkům, když vám bylo třeba deset let..

S bráchou jsme vyrůstali na rybníku. Na krátkou dobu jsme se dostali i do Litvínova do žáků, ale v našem dětství nebyla taková možnost pro mládežníky, jako v současné době. Já odešel na učení do Pardubic, kde jsem dva roky vůbec hokej nehrál. Když jsem měl volno, tak jsem chodil bruslit na rybník a k hokeji jsem se vrátil až s příchodem zpátky do Litvínova v dorostu. Prošli jsme s bráchou dorostem a béčkem a do A-týmu se dostali v roce 1959. 

Jaký byl už tehdy Litvínov v Československu hokejový pojem?

Litvínov byl takové malé hokejové město, něco jako Kladno. Je pravdou, že jedna sezona byla na mistra, druhá o záchranu, ale i přes ty výkyvy získal standard hokejové kvality.

Vybavíte si první moment, kdy jste přišel na místní stadion? Jak to tady vypadalo?

Tady, kde momentálně sedíme, tak byla nízká dřevěná tribuna. Naproti byla rozestavěná a nebyly tam ty místa k sezení. Ještě tu byla zastřešená tribuna a jeden z hráčů dokázal při tréninku střílet přes tu tribunu až dolů na silnici. Stadionek to byl spíše na krajský přebor než na ligu. V roce 1963 se pustil Chemopetrol do zastřešení a úprav, ve kterém se stadion v současnosti nachází. Fabrika s Městem Litvínov na to měli velkou zásluhu a vše tady žilo pro hokej. Na stadion chodilo jedenáct tisíc diváků a zažívali jsme tu hokejové šílenství.   

Na konci osmdesátých let jste vedl mládežníky jako Šlégr, Reichel, Lang. Jaký mezi vámi byl vztah?

Pro mě jsou to kluci, na které nikdy nezapomenu, protože vždy byli oddaní hokeji. Kromě "Albiho" (Reichela), kterého si Ivan Hlinka vytáhl do áčka, jsem tyhle kluky prožil už od dorosteneckých let. A Albi už začal v A-týmu jako mladý přebírat roli Vládi Růžičky, který odešel do Kanady. 

Čtěte také

Jaká byla práce s těmito hráči?

Výborná, protože se tu vytvořily hokejové sportovní třídy. Fungovala totiž výborná spolupráce se školou, kluci se výborně znali ze školy i z tréninků, když bylo potřeba tak si vypomohli a jindy se zase pohádali. Utvořili výbornou partu, což se přenášelo i do hokeje.

Musel jste se někdy držet zpátky, když v té partě byl i váš syn?

Samozřejmě. V jednom z rozhovorů jsem se dozvěděl, že chtěl kvůli mě s hokejem i skončit. Vždy jsem byl na něj asi přísnější, aby si kluci nemysleli, že mu v něčem vyhovuji. Myslím si, že to nakonec bylo ku prospěchu.

Měl jste pod rukama mnoho výborných hokejistů. Byli dominantní a úspěšní už v mládežnickém věku?

Kluci na sebe byli hodně nároční, prostě a jednoduše oddaní hokeji.Neustále na sobě pracovali a proto to dotáhli tak daleko. 

Určitě ale mladí hokejisté přišli na to, že existuje zábava, možnost jít na pivo, dívky.. Opravdu to bylo stále od rána do večera jen hokej?

Samozřejmě dívky se jim líbili, to je přirozené. Největší radost pro ně byl hokej. Všechno ostatní bylo, že to možná vyjde, možná ne. U hokeje možná neexistovalo. Nechci z nich dělat nějaké bohy, ale tak to opravdu bylo a proto to dotáhli tak daleko.

Co Litvínov a rivalita se Spartou?

Když se vyhrálo nad Spartou, tak byl v Litvínově svátek, to bylo stejné jako když "nároďák" v té době porazil Rusy. 

Možná už to brali jinak hráči, kteří odcházeli do zámoří legálně. Někteří ale i nelegálně jako Petr Nedvěd. Co to tehdy v Litvínově způsobilo?

Odjeli jsme s dorostenci do Calgary na populární turnaj, který trval měsíc. Petr Nedvěd tam byl velmi úspěšný a už tam za nim chodili lidé ze strany emigrantů, kteří si ho nadbíhali. Měli jsme sraz na letišti a Petr v den odletu nepřišel. Na mezipřistání v Torontu už se ke mě seběhlo spoustu novinářů, kteří se mě ptali, co říkám na to, že Nedvěd zůstává v Kanadě. Po návratu domů se nám vyhrožovalo, že už mládež nikam nevycestuje, setkávali jsme se s estébákama. Bylo to nepříjemné, ale krátce po tom, se to otočilo a rychle se na to zapomenulo.

Co vám řekli v Litvínově, když jste přijeli bez Nedvěda?

Vůbec nic. Ze strany funkcionářů nebyl žádný problém. Myslím, že všichni lidé, kteří hokeji rozumí, tak pochopili, že se Petr Nedvěd chce prosadit.

Před námi se na ledě prohání vyhlášený exekutor samostatných nájezdů Robert Reichel. Už tehdy mu to tam tak padalo?

Byl to výjimečný střelec, který měl čuch na zakončení vrozené. Měl trochu kratší hokejku, páka byla kratší a v tom momentě švihu to bylo rozhodující.   

 

Pane Beránku, trefil jste dobu neporazitelného Vsetína. Jak na ni vzpomínáte? 

To bylo období s Vláďou Kýhosem. Dostali jsme se až do finále, kde jsme první zápas ve Vsetíně vyhráli 2:1. V ostatních zápasech už jsme na ně neměli, navíc náš tým byl i dost zdecimovaný zraněními. 

Ve Vsetíně tekla slivovice proudem, nabitý Lapač, stadion v Litvínově také vyprodaný. Jaké to bylo?

Ve Vsetíně při odchodu do hostující kabiny jste vždy procházel krásnými opary, ale z každých dveří se na vás vytáhla ruka, musel jste si dát škopek a jít zase dál.   

V roce 2015 se Litvínov dočkal mistrovského titulu. Jak jste to prožíval?

Všichni, co jsme tady působili už od těch samotných začátků, tak jsme měli velkou radost. Bylo to famózní, všechna čest všem hráčům a trenérům, kteří ten titul pro Litvínov získali. 

Sledujete současný hokejový Litvínov? 

Litvínovskému hokeji jsem nikdy nepřestal fandit. Samozřejmě to sleduji, ale letos jsem ještě na hokeji nebyl. Nová sezona už se blíží, tak se snad dočkám.   

Měl i hokejový expert Martin Procházka radost z titulu, který Litvínov získal v roce 2015?  Užijte si celou Čistou hru a zkraťte si čekání před startem nové extraligové sezony. Ta začíná už ve čtvrtek 15. září duelem mezi Karlovými Vary a Brnem. My u všech zápasů budeme s naším pořadem S mikrofonem za hokejem.   

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport
autoři: František Kuna , rej
Spustit audio

Související