Jiří Šedivý o situaci v naší armádě

Host (Jiří Šedivý): Já si nemyslím, že je povinnost státu se starat o odcházejícího náčelníka generálního štábu, byť je kolem toho vždycky poměrně dost dlouhá diskuse, bylo to i v případě mého předchůdce pana generála Nekvasila. Pochopitelně, že je možné využít schopností, které náčelník generálního štábu získal po dobu své funkce, spoustu kontaktů a přehledu o situaci jak v té bezpečnostní komunitě doma, tak i v zahraničí. Ale nemyslím si, že by stát měl nějakou povinnost nabídnout odpovídající místo náčelníkovi generálního štábu. Zpravidla se to dělá, ale nevidím to jako povinnost.

Moderátor (Jan Pokorný): Prvního prosince vás vystřídá váš nástupce. V jakém stavu mu oblast, která pod vás spadá, předáte?

Host (Jiří Šedivý): Pochopitelně, že v současné době se diskutuje hodně o ukradených granátech a o problémech, které si myslím, že nevyjadřují skutečný stav armády. Armáda má obrovskou prestiž v zahraničí. Úkoly, které jsme dostali, v zásadě plníme a jestliže jsou před námi úkoly reformy, a jakože skutečně jsou, pak si myslím, že jsou velmi výhodné výchozí podmínky k tomu, aby pan generál Šefka své funkční období, které by zase mělo asi tak čtyři roky, zvládl tu velmi obtížnou první fázi reformy ozbrojených sil.

Moderátor (Jan Pokorný): Říkáte, že naši vojáci jsou v zahraničí ceněni, jiní zase říkají, že je trochu propast mezi těmi našimi elitními vojsky, mezi chemiky, mezi lékaři a mezi tou armádou, která plní úkoly na území České republiky.

Host (Jiří Šedivý): Ale já musím říct, že to jsou lidé, kteří neznají skutečný stav armády, protože máme za sebou nedávné povodně a myslím si, že armáda nezklamala. Druhý můj argument je, my jsme v zahraničních misích už vystřídali skoro všechny součásti naší armády, včetně vzdušných sil a vždycky, když byly naše jednotky venku a byly to jednotky nejenom brigády rychlého nasazení, ale třeba sedmé mechanizované brigády, druhé mechanizované brigády, třetí výcvikové základny a podobně, já bych skutečně mohl jmenovat celou řadu útvarů a svazků, které již měly svá vojska v zahraničí. Tak když byli v zahraničí, tak byli elitní a když se vrátili, tak nebyli elitní? Tak buď jsme do zahraničí posílali vojáky, kteří tam asi tu elitu pouze představovali nějakým markýrováním nějakých svých schopností a nebo dneska se nám vrátila ze zahraničí do republiky taková spousta lidí, že ta armáda je už elitní i doma. A já věřím tomu, že ta armáda doma je elitní.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže armáda není po dvanácti letech zanedbaná a setrvačná, jak říká ministr obrany?

Host (Jiří Šedivý): Já jsem o tom vnitřně přesvědčen, že to není pravda.

Moderátor (Jan Pokorný): Jakou cestu musí podle vás naše armáda ještě urazit, aby se stala skutečně profesionální armádou pro jednadvacáté století?

Host (Jiří Šedivý): Já si myslím, že je potřeba, aby mnoho lidí, kteří o těchto problémech mluví, se podívali i do zahraničí. Před námi stojí dva zásadní kroky. Ten první je skutečně provést profesionalizaci armády, to znamená nahradit branou povinnost službou vojáků z povolání a to nebude jednoduché, bude to vyžadovat obrovskou spoustu práce, ale i podle mého názoru ještě i některé legislativní kroky, ale i materiální podpory k tomu, aby vojáci z povolání mohli a chtěli hlavně lidé sloužit v armádě. A ten druhý problém je obecně dán a ten je dán ale pro všechny armády a to je provést takové organizační změny, ale i změny technologií, abychom skutečně dosáhli těch potřeb, které armáda dvacátého prvního století musí dosáhnout. Ale stejně tak jako česká armáda má před sebou takovouto reformu, tak například i ozbrojené síly Spojených států amerických jí mají také před sebou a říkají, že jí splní kolem roku 2012 - 2015. Čili z tohoto pohledu to není nic nového.

Moderátor (Jan Pokorný): Z čeho podle vás pramení takovéto silné rozhořčení ministra obrany, jímž se netají v médiích v uplynulých dnech?

Host (Jiří Šedivý): Já si myslím, že za a není asi úlohou náčelníka generálního štábu, aby komentoval výroky svého ministra. My jsme s panem ministrem na to téma několikrát mluvili, ale je zcela evidentní, že pan ministr je pod velmi silným tlakem, který je dán tím krokem, který musí být učiněn a to je právě ten krok k zahájení reformy. Já nevím, jestli si mnozí lidé uvědomují, co to vlastně znamená, rozhodnout, že reforma bude provedena v takovýchto krocích a v takovémto rozsahu a to si myslím, že je skutečně enormní zátěž na nervovou soustavu každého, kdo v tomto smyslu bude odpovídat. Navíc je tady situace, která je zcela evidentně poměrně dost náročná na rozhodovací proces a to je blížící se summit a já si myslím, že to poznamenalo některé výroky pana ministra.

Moderátor (Jan Pokorný): Dotýká se vás osobně to, co říká ministr obrany a nebo to berete jako voják?

Host (Jiří Šedivý): Já to beru jako voják, protože vojáci jsou zvyklí být kritizováni.

Moderátor (Jan Pokorný): Ministr Tvrdík říkal v deníku Právo: "Jsem znechucen stavem ve vojenské zpravodajské službě, ale jde přece o službu generálního štábu a odpovídá za ni náčelník generálního štábu, jenže to vypadá, jakoby mu nepatřila." I takovýto výrok berete jako voják?

Host (Jiří Šedivý): Protože jednak jsme se domluvili na systému na řízení vojenské zpravodajské služby, zejména té zakryté části, a protože znám ustanovení zákona o zpravodajských službách a statutu vlády a dalších organizačních celků, které odpovídají za řízení zakryté části vojenské zpravodajské služby, tak si myslím, že je zbytečné to komentovat.

Moderátor (Jan Pokorný): Považujete takovou kontrolu, jaká proběhla v muničních skladech elitními vojáky z Prostějova, za normální?

Host (Jiří Šedivý): Já musím říci, že bylo trochu nešťastně prezentován způsob kontroly. Ti vojáci monitorovali způsob střežení a původní úkol zněl, aby na základě zjištěných poznatků jsme mohli vyhodnotit tu efektivnost střežení muničních skladů. Já si myslím, že to není zase nic tak úplně nenormálního, pokud se jedná o skutečné monitorování. Na druhou stranu musím říct, že skrytá kontrola je zakázána nebo není povolena, ale je potřeba skutečně přesně definovat, co je co a tady si myslím, že veřejnost nedostala úplně přesné informace.

Moderátor (Jan Pokorný): A ten způsob kontroly byl nebo nebyl podle vás v pořádku?

Host (Jiří Šedivý): Tak, jak byl skutečně proveden, tak mimo jednoho případu, ale to se nejednalo o přepadení objektu, byl proveden podle vydaných pokynů.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže to nebylo přepadení, tak jak se uvádí?

Host (Jiří Šedivý): Podle mých informací a tak, jak jsem je dostal já od svých podřízených, tak žádné přepadení nebylo provedeno.

Moderátor (Jan Pokorný): Ministerstvo a generální štáb, pokud mám dobrá čísla, mají být zeštíhleny o sedmdesát procent, je to tak v budoucnu? Není i toto příčina jistého napětí, které může panovat jak na generálním štábu, tak na nedalekém Ministerstvu obrany?

Host (Jiří Šedivý): Já musím říct, že to stoprocentně není, protože zeštíhlení Ministerstva a generálního štábu byl jedním z požadavků, který předcházel naší společné práci s paanem ministrem. Dokonce jsme tady měli, ale to bylo ještě za období pana minsitra Vetchého, tým z Velké Británie, expertů, které jsem pozval já cestou pana generála Gatriho, což byl tehdy náčelník štábu obrany Velké Británie, aby nám takový tým sem poslali a aby nezávisle na našich názorech a našich přáních nám řekli, jak má taková organizační struktura vypadat. Mimo jiné z toho vyplynuly právě některé názory o tom, jaké má být postavení takzvaného státního sekretáře náčelníka generálního štábu nebo náčelníka štábu obrany, to je jedno, jak tomu budete říkat, že by měl být vytvořen onen projekt Pentagonu a tak dále. To Pentagonu uvádím v uvozovkách, protože pokud chceme mít takovou organizační strukturu jednotnou, tak musí být vytvořeny nejenom organizační, ale i materiální podmínky, jinak by to taky nefungovalo. Takže to není vůbec nic nového.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak tedy tomu má normální člověk rozumět? Dá se mluvit o sporu mezi generálním štábem a Ministerstvem obrany? Pokud ano, v čem je jeho příčina podle vás?

Host (Jiří Šedivý): Já nemluvím o žádném sporu a musím také říct, že možná mluvíme o některých jiných názorech na některé dílčí věci, ale já nevidím důvod, proč se prezentuje v poslední době, že dochází k nějakému sporu. To je jedna věc. Že je určitá nervozita, to je přirozené a to je dáno řadou věcí a nepopírám, že ztráta granátů nebo nevysvětlená v současné době ztráta granátů v muničním skladu Hořička, což jsou Boletce, přináší nervozitu. To je bezesporu jasné. Ale nemyslím si, že by tady docházelo k nějakým zásadním sporům. Ministerstvo a generální štáb tak, jak pracují před tím, pracují dál a jejich hlavní úkol, připravit reformu, je hlavním úkolem i do budoucnosti a nemyslím si, že by tady byly nějaké hádky. Ta realita je pravděpodobně o něco klidnější, než se prezentuje ve sdělovacích prostředcích.

Moderátor (Jan Pokorný): Četl jsem takový článek v Moravskoslezském deníku ze včerejška. Ve Frýdku Místku jednalo dvanáct zákonodárců a několik vojenských expertů o osudu posledních vojáků v Moravskoslezském kraji a stavu protivzdušné obrany. Více než čtyři hodiny prý probírali zajištění vzdušného prostoru České republiky a podle autora článku nevysvětlitelný fakt, že většina posádek je v Čechách a poblíž Prahy, zatímco poslední zhruba stovka vojáků v Palkovicích na Frýdkomístecku by měla být prvního března příštího rok zrušena. Jestli o tom víte, je-li to tak, proč je to tak?

Host (Jiří Šedivý): Já musím říct, že dochází k racionalizaci vůbec celé struktury ozbrojených sil a vy se bavíte o jednom konkrétním segmentu. My dnes nejsme v situaci, kdy stojí proti sobě dva ozbrojené pakty. Navíc jsme v situaci, kdy Česká republika je poměrně hluboko v tom teritoriu NATO a do budoucnosti doufejme, že bude ještě hlouběji. A není tedy potřeba tak, jak to bylo v minulosti, pokrývat celé území protiletadlovými a protiraketovými vojsky. Náš úkol a cíl je, abychom připravili poněkud menší raketová vojska, určité velikosti, a pochopitelně platí to, co se vždycky říká a co je definováno už v reformě ozbrojených sil, nejenom menší ale i mobilnější a efektivnější. A to je bohužel spojeno s tím, že se musí investovat poměrně velké peníze, to za prvé, a za druhé, že skutečně není potřeba mít tak rozsáhlé struktury. Raketové vojsko v tomto smyslu je jedním z příkladů. Ale neznamená to, že by všechny posádky byly v Čechách, to přece není pravda. Tady bude jeden velmi mobilní svazek, ale budeme přece chráněni systémem Natinac, což je přece integrovaný systém a dokonce v této době mluvíme i o protiraketovém deštníku, kde by měla být rovněž Česká republika chráněna tímto deštníkem. Tak na co tady budou rakety zastaralé, které budeme udržovat jenom proto, že jsme kdysi v minulosti měli naše teritorium kryté já nevím z kolika procent raketovým vojskem? Nepotřebujeme to, musíme to zkrátka udělat na to, abych mohli zase peníze investovat někde jinde.

Moderátor (Jan Pokorný): Jakkoliv se o tom takzvaném protiraketovém deštníku vede i politická debata, tak vy jako voják byste takovýto způsob protiraketové obrany, jehož komponenty by byly na našem území, přivítal?

Host (Jiří Šedivý): Jako voják bych přivítal každý krok, který zvýší obranyschopnost tohoto státu. Je poměrně dost diskuse o tom, že tady by byly rovněž obrovské základy raketových vojsk. Za prvé si nemyslím, že by byly obrovské, přece jenom dneska se skutečně již technika dostává do jiných dimenzí a to i rozsahem, velikostí jednotek, svazků, základen a podobně, ale taky si nemyslím, že by to byla tragédie. Velmi často lidé, když se mluví o základnách spojenců, v tomto případe NATO na

území České republiky, tak si okamžitě vzpomenou na sovětská vojska na území České republiky, dočasně rozmístěna. Já si myslím, že to je úplně odlišný dojem, protože za a my bychom chtěli, aby tady ti naši spojenci byli, oni tady by byli, aby nás chránili a pravděpodobně by tady byli tu dobu, kterou my bychom chtěli a ne takzvaně dočasně, jak to bylo po roce 1968. Za druhé musím také říct, že nikdy není řečeno, že ty raketové základny, pokud se celý ten systém rozvine a bude se budovat i na území Evropy, že ty raketové základny musí být na území České republiky. Dosah těch raket je tak velký a území České republiky tak malé, že mohou být úplně někde jinde a přesto budeme tím deštníkem chráněni.

Moderátor (Jan Pokorný): Je naše armáda bojeschopná?

Host (Jiří Šedivý): Já si myslím, že je bojeschopná a znovu říkám, jestliže jsme byli schopni zasáhnout v případě povodní v měsíci srpnu, tak přece jsme schopni zasáhnout kdykoliv jindy, když to tato společnost bude potřebovat.

Moderátor (Jan Pokorný): A nyní dotazy posluchačů.

Dotaz posluchače: Já mám jenom takovou připomínku k tomu deštníku. Já myslím, že tam by byl spíš vhodný pro dotazování pan ministr Tvrdík, protože on jednal snad i s panem Bushem i americkým ministrem o tom deštníku, takže by vám mohl říct daleko lépe, co vyjednali. Ale v každém případě, ztuž je to Varšavská smlouva bývalá a nebo nynější NATO, zase to bude o nás bez nás. Ať se to komu líbí nebo ne, zase o tom nerozhodneme my, ale někdo vyšší.

Dotaz posluchače: Chtěl bych k tomu jenom připomenout to, že jsi si vážil důstojníků, kteří bojovali za druhé světové války, osobně jsem jednoho znal, měl nalétáno čtyři a půl tisíce operačních hodin nad oceánem a když se dívám na tu naši armádu, ta léta zpátky, před tím komunista Nekvasil, šéf generálního štábu, tak ukradli opilci strážím zbraně do dnešního dne se nic nezměnilo, situace rozvědky, granáty, za sto milionů se tam nakoupily rakety z Bulharska a nikdo za to není zodpovědný a vy ještě pane redaktore ptáte, že takovýto člověk by měl být zabezpečený od státu? To snad není možné. Chtěl jsem jenom říct, že vůbec bezpečnostní složky, já nemám pocit, že bych byl bezpečný. Ať máte pana Grosse, pana Tvrdíka..

Dotaz posluchače: Dneska vás chci pane Pokorný pochválit za to, že jste dal šanci panu generálovi, aby reagoval na některé, podle mého názoru neuvážené projevy pana ministra Tvrdíka. Je to mladý muž, sympatický, má sympatie, ovšem podle mého názoru mnohdy právě vystupuje jako takový mladý neuvážený chlapík. Tak za to vám děkuji a na shledanou.

Dotaz posluchače: Já bych chtěl říct jen toto, já osobně si myslím, že celé to zrušení branné povinnosti, že to je špatná věc. To nás bude stát desetkrát víc, než byla branná povinnost, a ať bude ministr armády kdokoliv, tak pochybuji, že on bude se svoji rodinou chodit třeba o povodních, které mohou být každý měsíc, protože tři dny pršelo a viděl jste sám, co bylo v tomto státě, a armáda tam šla dělat. Až bude placená armáda, bude patnáct tisíc vojáků placených, kteří budou mít přesně vymezené, co budou dělat, ti si nebudou dělat ani rajony, tak pochybuji, že budou chodit na takovéto akce, jako je pomoc na povodních. A ti mladí kluci to potřebují jako prase drbání tu vojnu.

Dotaz posluchače: Já se chci zeptat, poprvé v naší historii se stává taková věc, že ztrácíme veškerou suverenitu ve vzduchu, protože jsme nedokázali pořídit nadzvukové stíhačky, zrušili jsme Gripeny a necháváme se vlastně chránit cizí zemí. Takže jsme vlastně tam, kde jsme byli.

Dotaz posluchače: Já si myslím, že máme v naší armádě beze sporu vojáky, na které můžeme být hrdí, ale jsou v generálním štábu zaměstnanci, kterým vadí demokratické zřízení a občané, kteří využívají svých základních práv, by rád vystěhoval tento zaměstnanec na pustý ostrov. Pokud by měl zájem o to, abych mu podal informace, na které se moje tvrzení zakládá, rád bych se s ním spojil.

Moderátor (Jan Pokorný): Tím končí další vydání pořadu O kom se mluví.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.