Ještě po čtrnácti hodinách závodu se ve mně probudil závodní duch, říká Ironman Petr Mejzlík

10. únor 2015

Hlavně ve zdraví přežít, to je cíl, který si dává před každým závodem Ironmana třebíčský sportovec Petr Mejzlík. Ten do puntíku splnil na posledním, ze kterého se vrátil před pár dny. Už podruhé absolvoval triatlon Israman Negev Eilat. O jednom z nejtěžších Ironmanů na světě vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.

„Cílová fotografie zachycuje to, jak jsem bojoval s jiným závodníkem. Já ho dvě stě metrů před cílem předběhl a on mi to chtěl před cílovou páskou vrátit. To jsem si řekl, to teda ne, hochu, to ti nedám. Probudil se ve mně po 14 hodinách na trati závodní duch,“ směje se Petr Mejzlík, který se před pár dny vrátil z 16. ročníku mezinárodního triatlonového závodu Israman Negev Eilat, kde obhájil 2.místo v kategorii 55 až 59 let.

Cíl? Ve zdraví se vrátit

Žádný cíl si před závody Ironman, kterých má ve svých nohou kolem dvaceti, Petr Mejzlík nedává. „Aby se to dokončilo v relativně dobrém zdravotním stavu a pokud by to šlo, tak umístění do trojky. Zdravý jsem se vrátil, umístění dopadlo, jen jsem se vrátil do o třicet stupňů jiného počasí.“

Závod v Izraeli patří k nejtěžším triatlonovým závodům na světě. V Eilatu závodníci plavou 3,8 km v Rudém moři, jedou 180 km na kole s převýšením 3 400 m a na závěr absolvují maraton 42,2 km.

Letošní závod byl opravdu výživný

„Letos foukalo tři čtvrtě trati zboku, člověk si neodpočinul ani po cestě tam ani po cestě zpátky a k tomu ty kopce, takže ta cyklistika byla letos výživná. A do toho maraton, běh dolů a pak třicet kilometrů po pobřeží, po betonových cestách, takže ten závod dal docela zabrat,“ vzpomíná Petr Mejzlík a dodává, že o bezpečí závodníků je i přes denní provoz velmi dobře postaráno.

Dva dny před startem se musí závodník zaregistrovat, den předem předá kolo a věci na maraton pořadatelům, kteří je přemístí do depa. „Musíte si připravit kolo, to chvíli trvá. Pak si musí člověk připravit základní stravu, můžete se sice spolehnout na občerstvovací stanice, ale většinou nemají, co vám chutná. To je v taštičkách na rámu kola, a na tom běhu, to už člověk ani moc nejí,“ vysvětluje čas před startem Petr Mejzlík.

Po plavání je žaludek ještě v cajku, pak fungují už jen gely

Tuhou stravu, třeba toust, je závodník schopen pozřít po první disciplíně, po plavání. „To je žaludek ještě v cajku a je schopen to zpracovat. Čím delší dobu se závodí, už se dávají jenom gely a rychlé cukry. Gely jsou dobré, zapijí se iontovým nápojem, to opravdu funguje,“ vysvětluje sportovec z Třebíče.

I když je Petr Mejzlík zkušený železný muž, zažil dvě situace, které ještě neznal. „Na Isramanovi se startuje v 6:15 a letos jim uplavaly vodící bójky, podle kterých jsme měli plavat, nechali nás stát půl hodiny ve vodě. Všichni byli v pohodě, jenom Češi byli nervózní. To je ta naše nátura, že pořád někam spěcháme. Škoda, že si nemůžete při čekání popovídat, je tam 26 národností a je velmi málo pravděpodobné, že vedle vás bude stát Čech,“ směje se Petr Mejzlík.

Jel jsem zbytečně rychle

A druhá situace? Téměř celou cyklistickou etapu sám sobě říkal, že musí přidat, protože je až na pátém místě. „Hlídal jsem si svoji věkovou kategorii, když jsem vylezl z vody, odpočítal jsem si, že by přede mnou měli být čtyři závodníci. To už víte, jaká mají čísla a jejich kola vedle mých nebyla. Celých 180 kilometrů jsem je honil, až po prvních deseti kilometrech běhu jsem zjistil, že je přede mnou jenom jeden závodník. To jsem zvolnil a už jsem věděl, že své loňské umístění obhájím,“ vysvětluje Petr Mejzlík a přiznává, že se mu ani v cíli nepodařilo zjistit, proč kola soupeřů v depu nebyla.

Letošní 16. ročník mezinárodního triatlonového závodu Israman Negev Eilat absolvovalo 202 závodníků, Petr Mejzlík proběhl cílem na krásném 80. místě.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio