Jan Fingerland: Multietnické Německo má multietnický parlament
Političtí komentátoři v souvislosti s německými volbami už celé týdny sestavují nejrůznější hypotetické koalice a nazývají je hravými názvy jako Jamajka, Keňa nebo semafor. Jenže Spolkový sněm je pestrý i jinak. Němci si zvolili etnicky nejrozmanitější parlament v dosavadní historii.
Čtěte také
Podle některých názorů má být parlament cosi jako fotografie společnosti. Tedy odrážet ve správných proporcích počet žen a mužů, starých i mladých, věřících a nevěřících – a možná i skupin s odlišným původem.
V Německu dnes 26 procent obyvatel, tedy každý čtvrtý, spadá do kategorie lidí s takzvaným migračním pozadím. To znamená, že nejméně jeden z rodičů dotyčného člověka se nenarodil jako občan spolkové republiky.
Ošidnosti statistik
Je nový poslanecký sbor fotografickým odrazem této reality? Některé hlasy v Německu vyjádřily zklamání, protože obyvatel s migračním pozadím je 26 procent, ale poslanců s podobnou charakteristikou je jen něco přes 11 procent – někdo by dal slovo „jen“ do uvozovek. Nejen proto, že i tak je to o tři procentní body více než v minulém parlamentu.
Čtěte také
Každá statistika má totiž svůj vlastní rámec. Jen něco málo přes polovinu z obyvatel migračního původu, kolem 14 procent, má občanství a volební právo. To znamená, že podíl poslanců zahraničního původu téměř odpovídá proporci mezi voliči.
Naopak se zdá, že německé strany si daly záležet na tom, aby na kandidátky dostaly zástupce menšin. Nejvíce jich měla na svých kandidátkách Levice, přes 28 procent, nejméně CDU/CSU, méně než pět procent.
V Bundestagu zasednou poslanci a poslankyně s africkým, arabským a zejména tureckým původem, samozřejmě vesměs lidé, kteří občany Německa už jsou. Sama kategorie „člověka s migračním pozadím“, v Německu používaná, může být zavádějící. Spadá do ní i velké množství etnických Němců z východní Evropy, kterým bylo v posledních desetiletích umožněno přesídlit do země jejich předků. Jsou to tedy migranti, ale současně Němci.
Čtěte také
Dost podstatnou část lidí, které lze počítat do více než dvacetimilionové kategorie cizinců v Německu, ať s občanstvím nebo bez, tvoří přistěhovalci z evropských zemí.
Největší část z nich tvoří nepřekvapivě Turci, počítaní v Německu mezi Evropany. Druhou největší skupinu představují Poláci a poté skoro jeden a půl milionu obyvatel původem ze zemí bývalého Sovětského svazu. Výrazně jsou ale zastoupeni Rakušané, Francouzi a Nizozemci.
Proměny proměn
Situace má i svou časovou dynamiku. V minulosti nejčastěji přicházeli Turci a po roce 2015 Arabové ze Sýrie, Iráku nebo Severní Afriky. Jenže počty příchozích z těchto oblastí klesly. Za rok 2019, což jsou nejčerstvější údaje, které jsem dohledal, tvořili největší skupinu příchozích Rumuni, po nich Poláci, Bulhaři, Italové a Chorvati.
Čtěte také
Lidé, kteří jsou potomky velkých přistěhovaleckých vln z jižní Evropy z 60. let, Portugalci, Řekové či Španělé, už dnes vlastně vůbec nespadají do kategorie lidí s migračním pozadím, natož přistěhovalců nebo cizinců.
Různé migrační skupiny mají různé politické preference. Podle průzkumů za rok 2018 například Turci nejčastěji volili CDU/CSU, tedy křesťanskou stranu, ale také stranu kulturně konzervativní. Lidé původem z Ruska nadprůměrně často volili Levici a Alternativu pro Německo (AfD), ale nejčastěji obě tradiční strany, tedy křesťanské a sociální demokraty.
Německá společnost už je dnes jasně multietnická, i když různí mí němečtí přátelé mi poskytují velmi odlišné hodnocení toho, jak to sami Němci chápou a vítají.
Různorodý názor nabízejí i sami kandidáti. Armand Zorn, nový poslanec za SPD, přišel do Německa jako dvanáctiletý chlapec z Kamerunu. A pochvaluje si, že jeho němečtí voliči věnovali mnohem více pozornosti jeho návrhům než barvě pleti. Tareq Alaows, syrský uprchlík, který kandidoval za Zelené, byl zas vystaven tolika rasistickým útokům, že se rozhodl z voleb odstoupit.
To je Německo roku 2021 a takový bude také nový Spolkový sněm.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
