I paní, která jde z trhu a čouhá jí pórek z tašky, může jít na demonstraci za klima, věří Gaillyová

„Dříve to bylo tak, že stařešinové měli zkušenost a mohli dávat skutečně dobré rady. My jsme v situaci, kdy je zkušenost naší generace k ničemu, a jsme na stejné úrovni, jako malé děti. Stačí ale nebýt zabedněný. Dříve jsme nevěděli, co způsobují fosilní paliva. Stejně, jako řešíme staré ekologické zátěže, tak musíme řešit i klima. Neznamená to, že se mám teď zahrabat do hlíny,“ popisuje podivnou historickou situaci současných prarodičů Yvonna Gaillyová, která se s termínem „globální oteplování“ setkala poprvé už v roce 1984 na konferenci evropských fyziků v Praze.

Babičky nebo prarodiče se do boje za zmírňování klimatické změny pouštějí převážně kvůli vnoučatům. „To je velká přeměna v hlavě. Najednou vám připadá, že co se zdálo daleko, jako by bylo za chvíli. Do Babiček za klima jsem se pustila proto, že je důležité pokoušet se to sdělovat lidem, kteří si to úplně přímo neuvědomují, a to mimo jiné proto, že byli politickou reprezentací v této zemi dlouhodobě ohlupováni,“ myslí si Gaillyová.

Na webu visí manifest promlouvající s lehkou nadsázkou k babičkám, které do značné míry na demonstracích chybí. „Vnášela jsem do proslovů aspekt paní, která jde z trhu a čouhá jí pórek z tašky. Mluvím o tom, jak poslouchat mladé při volbách, že už nemusíme létat, že jsme všechno viděly, a že si máme v zimě vzít navíc svetr. Kupte vnoučatům větrnou elektrárnu,“ doporučuje trochu poťouchle spoluzakladatelka Ekologického institutu Veronica.

Že má aktivizace seniorů smysl dokazují švýcarské babičky za klima (KlimaSeniorinnen Schweiz). Zhruba před měsícem totiž Evropský soud pro lidská práva potvrdil oprávněnost klimatické žaloby švýcarských seniorek na stát, že nedělá dost v otázkách klimatu.

Jaké reálné dopady může mít společná akce seniorů a seniorek za klima? Proč se přední klimatologové na konci své kariéry obrací ke svým vnoučatům? Poslouchejte celé Podhoubí.