Hokej je velká láska. Novému realizačnímu týmu budu přát úspěch, říká bývalý kladenský kustod Malý
Hostem úterní Čisté hry Martina Procházky je dlouholetý kustod hokejistů Kladna Vladimír Malý. Co prožíval při slavnostní rozlučce? Jaké specifické požadavky od hráčů v minulosti zažil? Jak moc ho mrzí, že během sedmadvacetilého působení u středočeského klubu nezískal titul? Co říká na období, kdy fanoušci Kladna bojkotovali fandění? Poslechněte si oblíbenou hokejovou talkshow i v létě.
Považujete roli kustoda něco jako otcovskou roli?
Řekl bych, že ano. Mnohdy je velký skok mezi mladými a staršími hráči a vy jako kustod plníte důležitou roli. Třeba k patnáctiletému klukovi se musíte chovat tak, aby se nezatáhl a nestranil se. Musí cítit pomoc. Každý máme v klubu nějakou úlohu a roli, která má pomoci progresu celého mančaftu.
Co se naučí člověk, který se stane kustodem?
Třeba opravování výzbroje, protože mnohdy je potřeba vymyslet rychlý systém. Většinou se nedíváme, jak je to přišité, ale hlavně aby to bylo dobře přišité a pevně. Problémem je, že hráči mají zlozvyk, že se neradi loučí s výzbrojí. Musíte to tak pořád udržovat v nějakém hratelném stavu. Někdo hraje i ve výstroji po tátovi, to jsou pak radosti. (smích)
Čtěte také
Říkal jste nám, že jste chodil na zimní stadion i v šest hodin ráno. Měl jste rád tyto ranní seance?
Je to takový svátek. Je to všechno připravené, pak se rozjedou větráky, nasvítí se a je to krásný vstup. Každopádně je škoda, že se zatím nesplnil sen, aby byla nová hala. Pořád je to starý barák. Práce u hokeje je, jako když si vezmete druhou ženu. Trávíme tam jako kustodi, maséři spoustu času.
Rozhodně musím poděkovat manželce, protože 27 let jsem dával víc hokeji než rodině, teď to zpětně hodně beru.
Martin Procházka: Musím uznat, že Vláďa byl i vynikající kuchař. Dávali jsme si u něj takzvané svačinky a on dokázal uvařit výborné dobroty. Vždy jsme se na to těšili po tréninku a při ladění na další zápasy.
Jak si nyní užíváte v důchodu?
Ještě si to úplně tak neužívám a myslím si, že ještě nějaký podíl práce na Kladně budu mít. Budu se tam ještě někde pohybovat, ale rozhodně ne u A-týmu. Nemohu si pohybovat kolem zimního stadionu, protože auto tam vždy zatočí. Teď tam třeba jezdím k ledařům, kde si rád pokecám.
Čtěte také
Je role kustoda míň zranitelná oproti jiným členům realizačního týmu?
Jsou to takzvaně doživotní funkce. V realizačním týmu je to rozhodně hodně jistá funkce, protože jako první jdou z kola ven trenéři nebo asistenti. Zbytek se prostě střídá. Já bych musel udělat nějaký velký průšvih, abych šel pryč.
Nebylo vám někdy líto, že jste s Kladnem za 27 let nezískal titul?
Samozřejmě je mi to líto. I Jardu Jágra to hodně mrzí, protože má všechna ocenění, vyznamenání, ale titul mistra České republiky nemá.
Jak jste prožíval reakci fanoušků Kladna, když se zrovna nedařilo a oni bojkotovali fandění?
Je to rozdíl mezi laickým pohledem na hokej a když jste u toho týmu profesionálů a vidíte, jak se kluci snaží. U sportu je hrozná jedna věc. Čím víc chcete, tak jdete přes nějaké maximum a začínáte dělat velké chyby. Kluci chtěli, dělali maximum, ale to mnohdy divák nevidí. Větší frajeřina je, když fanoušci tlačí tým, když se nedaří.
Co říkáte na nový realizační tým, který bude nyní v čele kladenského klubu?
Celý ten tým znám i z předchozích angažmá a moc se těším, jak jim to půjde. Přestavba kladenského kádru vypadá zatím dobře. Možná mě to bude i trochu mrzet, že nebudu součástí. Pamatuji si, že se každý rok měnilo patnáct hráčů, což se x let na Kladně dělo. To by teď nemuselo hrozit.
