Eliáš: Při výběru hráčů na top akce spoléhám na kluky ze zámoří. Pomůžou nám Fischer a Vokoun

Jak se pod novým realizačním týmem promění česká hokejová reprezentace? Na kom chce vedení národního týmu stavět? Proč v posledních letech klesá počet českých hráčů v NHL? Kdo bude mít poslední slovo při výběru hráčů na vrcholné akce? O tom v pořadu Na rovinu s Tomášem Pancířem mluvil generální manažer hokejové reprezentace a vedoucí sportovního úseku v HC Slavia Praha Patrik Eliáš.

Co jste zatím stihl v nové roli generálního manažera?

Zatím je to o setkávání. S trenéry, realizačním týmem a kluky, kteří jsou tahouny v reprezentačním výběru. Pracuji i na sledování mladších hokejistů v Česku, protože se blíží první turnaj sezony v listopadu a budeme chtít mít z čeho vybírat. NHL a nižší soutěže se totiž teprve rozjíždí.

Řešíme i spolupráci s lidmi v zámoří, kdy by nám v rámci skautingu mohl pomáhat Jiří Fischer, který pracuje pro Detroit Red Wings. Z jeho strany cítím ochotu, stejně jako by nám mohl pomoci Tomáš Vokoun.

Až budete dělat nominaci na listopadový turnaj, tak se to od vás hráči dozvědí dřív než to vyplave na veřejnost?

V očích můžete mít před sebou sedmdesát hráčů, kteří si zaslouží nominaci. Asi budeme těžko komunikovat se všemi a ani si nemyslím, že je to správné. Kluci musí vědět, že jsou v úzkém hledáčku a šanci mají. S jinými se zase musíme bavit tak, že na to ještě momentálně nemají nebo nejsou určeni na konkrétní akci z určitých důvodů.

Určitě musíme být v komunikaci s hráči, kteří s reprezentací pojedou a s těmi, kteří třeba byli zrovna na hraně. Jsou různé typy - někdo se dostane, někdo je na hraně, jiný je zase za hranou. Všichni budou vědět, jak jsou na tom.

Čtěte také

Kolik máte nyní vytipováno hráčů, s kterými počítáte pro aktuální sezonu?

Teď můžeme dělat kolečka po české lize a v evropských soutěžích. Trenéři jezdí na každé extraligové kolo a skautují hráče, kteří se jim hodí do koncepce. Od září už jsem byl i já na několika zápasech. V neděli jsem navštívil utkání Mladé Boleslavi s Libercem. Širší nominaci v hlavě máme, ale počty zatím uvádět nebudu.

Nomnace do reprezentace

Takže třeba Roman Červenka má jistotu?

Nejsme hloupí, aby se o Romanovi neuvažovalo. Musíme se ale také podívat na nápor na hráče. Některé hokejisty nepotřebujeme mít připravené na turnaje Euro Hockey Tour, ale potřebujeme, aby byli ideálně nachystaní na mistrovství světa.

Poslední slovo při výběru hráčů budete mít vy nebo hlavní kouč Zdeněk Moták?

Poslední slovo a finální rozhodnutí má Moták a všichni to respektujeme. Není to jen jeho volba, ale vždy pořádně prokomunikované s celým realizačním týmem.

Hodně se nyní řeší nový realizační tým a předváděná hra fotbalového národního týmu. Máme čekat zásadnější změnu i od hokejové reprezentace?

České fotbalisty chci pochválit. Byl jsem na domácích zápasech proti Chorvatsku a Anglii a kromě prvního poločasu proti Chorvatsku, kdy se kluci oťukávali a tak nějak čekali, jak to bude vypadat, se mi herní projev líbil. Jako správný fanoušek chci i výsledky, ale předvedená hra a styl hry byl fajn. 

V hokeji si myslím, že není potřeba úplně zásadní změna. Určitě nelze jet jen jednu vlnu a skvělého trenéra dělají reakce, kdy kouč řeší, jak hraje soupeř, ale i na vývoj v utkání. Hokej je nyní hodně o agresivitě, bruslení, pohybu a nasazení a tak se bude chtít prezentovat i český celek.

Málo českých hráčů v NHL

Na přelomu roku se chystáte na inspekční cestu do zámoří?

Máme jasnou představu, že trenéři by chtěli zahájit inspekční cestu se startem šampionátu hráčů do 20 let, což je tradičně na přelomu roku. Já už tam budu o pár dní dřív, kdy zkouknu zápasy NHL. Budu v zámoří fungovat od 19. prosince a uvidíme, zda se domluvíme tak, že se pak připojím ke klukům nebo pojedu jen štaci v NHL. 

Díky tomu probíhá i komunikace s Jirkou Fischerem, který bude nápomocný. V rámci každodenní práce skautuje hráče v nižších soutěžích. Řeší hodně AHL, což se nám hodí.

V minulé sezoně v zápasech NHL nastoupilo pouze 29 českých hokejistů, to byl nejmenší počet za posledních třicet let. Čím to je?

Plno mladých kluků odchází do juniorských zámořských soutěží. Mnohdy tam ale hrají pouze zápasy a cestují. Nemají tréninkové vytížení a chybí pokrok. V Česku se možná až moc kritizuje rozvoj, ale práce se zde dělá na velké úrovni. Cesty jsou různorodé.

Kluci musí mít dostatek prostoru v Maxa lize a v Tipsport extralize. Je to hodně na manažerech, kteří rozhodují. Dřív to nějak fungovalo, že bylo dáno, kolik musí odehrát. Mít ale odškrtnutou fajfku, že hráč si zahraje na dvě, tři minuty, to nefunguje.

Trend je takový, že v NHL dostávají prostor mladí hráči. V Česku některé týmy začleňují do kádru mladé hráče šikovně, ale jiné v tom zaostávají.

Jak zvládáte kombinovat funkci u národního týmu a na klubové úrovni?

Určitě to jde, jen je to časově náročné. Mám nakoukáno hodně hokejů, o hodně víc než v předchozích letech. Občas vidím dva, tři zápasy za den, ale je to v pořádku. Baví mě to.

Čtěte také

Je v současnosti hokejový klub ze Slavie připraven na extraligu?

Na stadionu v Edenu se rozhodně hrát nemůže. Určitě ale řešíme variantu, kde by se hrála baráž, případně extraliga. Baráž je pro prvoligistu ohromně náročná a férovější by byl přímý postup a sestup. 

Můžete jako manažer hokejové reprezentace více zatlačit na to, aby se systém baráže o extraligu změnil?

Varianty v komunikacích jsou na stole různé. Mně by se třeba líbilo, kdyby se extraligová soutěž rozšířila na šestnáct účastníků. Pokud je zázemí, kvalita a akademické zázemí klubů, tak jsem pro. Liga musí být záživná ve všech duelech, i když by se rozrostla.

David Pastrňák vstoupil do nové sezony NHL jako kapitán Bostonu. Je rozdíl být kapitánem týmu v NHL a nosit kapitánské céčko v Česku?

Lídr a kapitán by měl zastávat stejnou roli všude. V NHL je možná víc mediálních aktivit, máte víc setkání mimo hokej, častěji se účastníte charitativních akcí, ale v českých podmínkách už je to také součástí.

Lídři to mají v sobě. Pokud vidíme potenciál u mladých hráčů, že se mohou postavit do role lídrů, tak to musíme podporovat. Pastrňák je zaslouženým lídrem týmu. V Bostonu si ho zvolili do této role, protože už dělal plno věcí na ledě i mimo něj skvěle.

Pamatujete si, jak jste s tíhou nosit kapitánské céčko bojoval vy?

Nějak to na mě nedopadalo, ale snažil jsem se možná víc komunikovat. V New Jersey Devils jsem dělal kapitán asi jen rok a následně jsem se po příchodu nového trenéra dozvěděl od novinářů, že už nebudu kapitánem.

Když jsem se s odstupem času bavil s manažerem klubu, tak jsem trochu cítil křivdu. Řekl mi, že o tom neveděl a zpětně byl rád, že to tak dopadlo a že mě to trochu herně svazovalo. Spíš to ale bylo vysvětlení z jejich strany a trochu jiný pohled než jsem měl já.

Na rovinu s Tomášem Pancířem
autoři: Tomáš Pancíř , rej
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat