Daniel Hůle: Jsem unavený z dogmatického přístupu, že dlužník si za svou situaci může sám. Následky exekucí platíme všichni

Může se stát, že do vaší poradny zavolá třináctiletá dívka, která po svém zemřelém otci zdědila milionové dluhy a bude následujících několik let žít v dluhové pasti?

Ona bohužel nezavolá ve chvíli, kdy dědí. Většinou se k takovému případu dostaneme později, ale bohužel se to pořád děje. Ve chvíli, kdy dítěti zemřou rodiče, u nás ne úplně dobře fungují opatrovníci a ti, kteří za dítě rozhodují. A když nejsou dostatečně opatrní a pak se ukáže, že k dědictví patří i velké dluhy, které někdo uplatní se zpožděním, pak dítě opravdu má i dluhy. Je to poměrně dost nešťastný případ, protože už s tím nejde až tak moc dělat, pokud někdo v zájmu dítěte to dědictví včas neodmítne.

Čtěte také

Efekt milostivého léta. Kudy vede cesta ven z dluhové pasti?

Dluhy se principiálně za všech okolností nedědí, můžete je odmítnout, ale odmítáte tím i dědictví. Ve chvíli, kdy člověk přijme dědictví, přijímá ho se vším všudy, s klady i zápory. Bohužel většinou o tom to dítě jednak samo nerozhoduje, jednak by na to, rozumně o tom  rozhodnout, ani nemělo kompetenci.

Mohl byste mi vysvětlit, jak to vládnoucí moc mohla dopustit a nechat dvacet let běžet chladnokrevný systém, který ničil život statisícům lidí? Odhlédněme od toho, že někteří lidé si za to mohou sami...

Důsledky se v plné šíři ukázaly až s několikaletým zpožděním po změnách, které k tomu vedly. Zároveň si myslím, že na počátku nebyl u řady lidí, kteří se na tom podíleli nebo s tím souhlasili, zlý úmysl. Ovlivnila nás zkušenost s komunismem a normalizací. V naší společnosti byla velmi hluboce zakořeněná averze vůči jakékoli státní regulaci. Byl to takový absolutně bezbřehý liberalismus až libertaniánství v tom smyslu, že si každý si za své kroky může sám.

Z vymáhání desetikorunových, stokorunových pohledávek se stal ohromný byznys. Prodávaly se třeba i za 150 % nominální hodnoty.
Daniel Hůle

Například pokud někdo podepíše smlouvu se šmejdem, je to odpovědnost toho, kdo tu smlouvu podepsal, ne toho šmejda. To je pokřivení, které bylo důsledkem alergie na komunismus. Samozřejmě že jistými hybateli celého toho procesu byli i lidé, kteří nejspíš plánovali, jak na tom vydělají. Měli v tom zakomponovaný byznys.

Daniel Hůle v Člověku v tísni pracuje jako vedoucí programu Dluhového poradenství|foto:Bohumila Reková

Myslím si, že hlavní takovou osobou byl Pavel Němec, který se jednak podílel na vzniku soukromých exekutorů tak, jak byli nastaveni. A potom, když končil jako ministr spravedlnosti, razantním způsobem zvýšil náklady na právní zastoupení u těch nejmenších dluhů. Z vymáhání desetikorunových, stokorunových pohledávek se stal ohromný byznys a tyto pohledávky se prodávaly třeba i za 150 % jejich nominální hodnoty, což je naprosto unikátní.

Rozlišujete případy dlužníků na nezodpovědné a nevinné, a pomáháte především těm, kteří si dluhy nezavinili sami?

Rozlišujeme, ale pomáháme všem. Rozlišujeme určitě jestli dluh vznikl po právu, nebo protiprávně. Pokud vznikl po právu, vyvineme velké úsilí společně s advokáty na obranu práv toho člověka.

Uvědomme si, že tu stále máme statisíce nezákonných exekucí, dětské exekuce. Spektrum je velmi široké a jsme v tom myslím poměrně úspěšní i u ústavního soudu, kdy jsme vyhráli celou řadu kauz. Na druhou stranu víme, že jsou lidé, kteří si tu situaci zavinili sami. Snažíme se primárně pomoct. Nejsme advokáti těch chudých, my se s tím člověkem snažíme odstranit příčiny, proč se do té situace dostal, a aby to znovu nezopakoval.

Nejste z toho unavený, když tolik let musíte všechno vysvětlovat pořád dokola? Když vidíte, že někde je to možná beznadějné?

Unavený asi ne, když to vysvětlujete pořád dokola, je to pro vás větší rutina. Frustrující je něco jiného. Jsem například vegetarián a celý život mi lidé vysvětlují, že tím zvířata nezachráním, a mají různé vtípky. Už jsem z toho trochu unavený. A podobně jsem unavený z toho trochu dogmatického přístupu, že si za to dlužník může sám a proč mu máme pomáhat.

Musíme si uvědomit, že exekuce není jen o věřiteli, dlužníkovi a exekutorovi. Ona je o nás všech – tu chudobu, šedou zónu, potom nakonec platíme my daňoví poplatníci.

Ve velké části případů je i spolupodíl ze strany věřitelů, kteří špatně odhadli riziko. I oni mají nést důsledky.
Daniel Hůle

Takže pokud tady někdo má nezodpovědný obchodní model podnikání, který vytváří hodně lidí v exekucích, potom se my všichni skládáme na důsledky tohoto nezodpovědného podnikání. A já to teda platit nechci. Nevím, jestli to chtějí platit ti, kteří tak vehementně obhajují obchodní zájem věřitele.

Ale ve velké části případů je i spolupodíl ze strany věřitelů, kteří špatně odhadli riziko. Také oni mají nést důsledky. Dalo by se říct, že finančně negramotnými nejsou primárně dlužníci, u nichž se předpokládá, že tomu nerozumí. Finančně negramotné jsou některé firmy, které zkouší nějaký velmi rizikový model. A ty pak chodí za poslanci a pláčou, že je dlužník ožebračil. To je absurdní a moc mě nebaví to pořád vysvětlovat.

Jak proběhla oddlužovací akce Milostivé léto? Proč v Člověku v tísni nepovažují vznik chráněného účtu za dobré řešení? A kolik lidí je v Česku v exekuci? Poslechněte si celý rozhovor Lucie Výborné s expertem na oddlužování Danielem Hůlem.