Dagmar Ruščáková: Vánoční straka

26. listopad 2023

Vánoce u nás na horách bývaly vždy kouzelné. Ve studené tmě osamělého údolí hřejivě svítila okna, lidské hlasy a hudba na chvíli oživily okolní hluboce spící přírodu. Stromek z našeho lesa býval řídký, s tenkými větvičkami. Nikdo by přece neuřízl pro těch pár vánočních dnů pěkný strom! Jen takové… podokapníky, jak jim říkal tatínek.

Větvičky pak zdobily převážně ozdůbky z foukaných perliček, kdysi vyráběné právě v tomto domě mojí babičkou a tatínkem.

Čtěte také

Aby ne, když tohle údolí je nedaleko Poniklé - dnes už chronicky známého centra tohoto specifického umění. Před třemi lety se dokonce dostalo na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Takto ozdobený stromek pak jemně zářil starým barevným sklem, a s darovníky, tedy velkým betlémem postaveným opodál, tvořil jeden ze základů mého vnímání Vánoc.

U druhé babičky býval stromek veselý, s mnoha barevnými kuličkami. Není divu, ve Dvoře Králové je doteď výroba foukaných vánočních ozdob jednou z ceněných tradic. Nezůstalo však jen u tradice - jejich moderní nabídka svojí krásou a nápaditostí doslova bere dech. Moc se mi líbí jejich pravidelně prezentovaná vkusně sladěná vánoční výzdoba, jejíž barvy se v souladu s módními trendy každoročně mění.

Čtěte také

Nic z toho se však netýká našeho domácího vánočního stromku. Ovlivněna svým dětstvím a… řekněme… kulturním dědictvím, potřebuju stromek zářící všemi barvami, plný lesklých skleněných kuliček a třpytivých ozdůbek. Výsledek je spíš domácký, než moderní či elegantní. Přiznávám, že na spodních větvích dokonce bývají zavěšené stejně lesklé kuličky plastové - to kvůli mávajícím psím ocasům a nenechavým ručkám malých dětí.

Někdy zatoužím po změně směrem k eleganci, ne že ne. Ale nakonec ji vlastně nikdy nechci zrealizovat. Ať se na to dívám z kterékoliv strany, vychází mi jediné - jsem prostě taková nenapravitelná vánoční straka.

Spustit audio

Související

  • Dagmar Ruščáková: Na křídlech fantazie

    Poslouchala jsem kvíkání animovaných hlásků z obýváku a bylo mi jasné, že tomu brzy udělám konec. Babička nebabička,  mám zakódované, že to se dětem povoluje jen na chvíli.

  • Dagmar Ruščáková: Na bruslích

    Sviš, svuš, křup, křup odrážejí se brusle od ledu. Je určitě patnáct stupňů pod nulou, naoranžovělé slunce visí nízko nad obzorem, kolem je ticho a tajemno.

  • Dagmar Ruščáková: Padá hvězda

    Říká se: „Padá hvězda, něco si přej!“ A já bych chtěla, abyste si v duchu hvězdu představili a… schválně… co byste si přáli právě teď? Víte? Nevíte? Nemůžete se rozhodnout?