Dagmar Ruščáková: O nudě
Sedím v konferenčním sále a snažím se poslouchat přednášku. Opravdu se snažím! Jenže se zdá, že všechno je proti mně. Je po obědě. Přednášející se sice nadšeně pohybuje tématem, ale evidentně sleduje jen cestičky ve své hlavě - navázat kontakt s posluchači se mu nějak nepodařilo. Čas se neúprosně vleče a já najednou zjišťuju, že veškeré mé úsilí poznávat a pochopit se smrsklo na snahu neusnout.
Čtěte také
Myslím, že to zažil každý - ty chvíle, kdy vaše nevědomí vyhodnotí, že kolem se neděje vůbec nic zajímavého a snaží se přepnout na autopilota. Kdy se vaše myšlenky zpomalují a mozek začíná připomínat malinový puding. Do takového stavu člověka dostane buď velká únava nebo nuda.
Napadlo vás někdy, jak úžasná taková nuda vlastně je? Když se nudíte, znamená to, že po vás aktuálně nikdo nic nechce. Pravděpodobně nemáte co na práci. Nic vás netrápí, protože pokud se bojíte nebo řešíte problémy, nenudíte se.
Z toho nám vychází, že taková pěkná čistokrevná nuda je vzácnější, než by jeden předpokládal. Nejlépe se jí daří při čekání na něco, kde zase o tolik nejde. Aby byla příslovečně nepříjemná, je třeba se nudit na ne příliš pěkném místě. Třeba při čekání v lese bych se začala nudit o hodně později než na úřadě!
Čtěte také
Specifickým zdrojem nudy jsou fronty. Vůbec, pokud se takřka nehýbou. Pro mě jsou nejhorší pomaličku popojíždějící kolony. Děje se toho velmi málo, ale jako řidič musíte být duchem přítomní. Je třeba popojíždět v rytmu s ostatními - kdo by stál o to, aby přerušil nudu nehodou?
Kupodivu jsem zjistila, že dnes nudu zaháním lépe, než když jsem byla mladší. Moje hlava, za ty roky přeplněná slovy, obrazy a hudbou, funguje jako soukromé kino a koncert v jednom. Má to jedinou chybu - občas se to nedá vypnout.
Nakonec jsem tedy došla k názoru, že takové pěkná tichá nepříliš dlouhá nuda není čas od času k zahození!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají.
-
Dagmar Ruščáková: Hory v duši
„Vyšla z průjezdu a překvapeně se zarazila - tam, kde měly být zadní dvory městských domů se k nebi tyčily rozeklané vrcholky hor.“ Právě to jsem napsala ve svém románu.
-
Dagmar Ruščáková: Vždy ve střehu
Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes zase něco má!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
